Útok Íránu je pro Izrael strategickou příležitostí. Promarní ji Netanjahu?

15. 4. 2024

čas čtení 5 minut
 
Bezprecedentní íránský útok v nedělních ranních hodinách je pro Izrael a jeho spojence bodem obratu, který nabízí možnost, že se stane skutečnou změnou hry na Blízkém východě ve prospěch Izraele - ovšem pouze v případě, že Benjamin Netanjahu nyní učiní správná rozhodnutí,
píše Anshel Pfeffer  v deníku Haaretz.

Íránský raketový a dronový útok na Izrael v neděli brzy ráno má dva možné strategické významy.

Jedním z nich je vnímat jej jako fenomenální úspěch izraelské strategie, která již téměř čtyři desetiletí investuje do systémů protiraketové obrany, jež Izrael ochránily  před 99 procenty z více než 300 kusů munice, které Írán a jeho zmocněnci odpálili.

 
Obávaný íránský arzenál otupila nejen izraelská technologie, ale i aliance západních mocností - Spojených států, Velké Británie a Francie - spolupracujících s Izraelem a spřátelenými arabskými zeměmi. Překonaly tak své rozdíly proti společnému nepříteli. Chvástavý íránský režim byl pokořen a odstrašující síla Izraele byla obnovena.

Druhá interpretace je, že Írán již není odrazován od přímého úderu na Izrael. Od roku 1991, kdy Irák Saddáma Husajna během války v Perském zálivu odpálil rakety Scud, žádný stát na Izrael přímo nezaútočil již 33 let. Toto tabu je nyní prolomeno. Podle izraelského odhadu Írán i přes útok na areál íránského velvyslanectví v Damašku z 1. dubna, kdy byl zabit vysoký generál Revolučních gard a šest dalších osob, se nechystal změnit svou politiku skrývání se za své zmocněnce. To byl zřejmě další omyl izraelských zpravodajských služeb.

Izrael, který se pyšní schopností se bránit, potřeboval, aby mu Spojené státy a další země pomohly s ochranou. Navzdory úspěšnému zachycení proniklo několik íránských raket, včetně jedné, která zasáhla leteckou základnu Nevatim. A přestože nedošlo k žádným větším škodám, Izrael se nadále zmítá ve válce v Gaze, kde v zajetí umírají rukojmí a jeho opuštěné obce na severní hranici jsou den poté stále bombardovány Hizballáhem. Schopnost  Izraele odstrašit nepřátele nebyla nikdy tak neefektivní jako dosud.

Který z těchto scénářů je pravdivý?

Bezprecedentní íránský útok je bodem zlomu. Izrael spolu s hlavními západními mocnostmi a svými arabskými sousedy právě dokázal, že koordinovaná reakce využívající síť radarů, různých typů stíhacích raket a stíhaček může zemi ochránit před kombinovaným útokem balistických a řízených střel a rojů vražedných dronů.

Jedná se o milník v historickém vývoji vojenských technologií s globálními důsledky. Podobná úroveň obrany by mohla ochránit i další země, například Ukrajinu a Tchaj-wan.

Na regionální úrovni je klíčovým momentem koordinace, které Spojené státy dosáhly mezi Izraelem a jeho sousedy. Ze zřejmých důvodů nyní izraelští představitelé zdůrazňují schopnosti vlastních obranných systémů, zatímco Američané se zaměří na to, jak pracovali na obraně Izraele. Oba prvky byly klíčové.

Úplné podrobnosti o tom, jak sunnitské arabské režimy pomáhaly chránit Izrael, čímž bezpochyby zachránily izraelské životy před íránskými raketami a bezpilotními letouny, se možná ještě nějakou dobu nedozvíme. Jedná se však o historický posun. Ať už za mírovou dohodu s Jordánskem z roku 1994 vděčíte Jicchaku Rabinovi a Billu Clintonovi, nebo Benjaminu Netanjahuovi a Donaldu Trumpovi za nedávné Abrahámovy dohody, výsledek je stejný.

Benny Gantz, v současnostisnad jediný zodpovědný dospělý člen válečného kabinetu, si zaslouží uznání za to, že prosadil alianci blízkovýchodní protivzdušné obrany, která nyní prokázala platnost svého konceptu. Existuje izraelsko-íránský konflikt a izraelsko-palestinský konflikt, ale arabské země - nebo alespoň jejich představitelé - s Izraelem spolupracují.

Navzdory devastaci a krveprolití v Gaze za posledních šest měsíců dokazuje arabská spolupráce proti íránskému útoku, že trend v regionu stále směřuje k arabsko-americko-izraelskému spojenectví proti Íránu a jeho zástupcům. Pro Izrael je to příležitost navázat na toto rodící se partnerství a posílit své odstrašení. Slabý výsledek íránského útoku může být strategickou ranou pro režim v Teheránu, pokud bude spojenectví pokračovat a bude posíleno.

Nyní je na Izraeli, aby kalibroval svou nevyhnutelnou reakci a koordinoval ji s Bidenovou administrativou, aby se vyhnul regionálnímu požáru a minimalizoval následky pro ty sousedy, kteří jsou nyní de facto spojenci. Nakonec, aby jim bylo umožněno v budoucnu postupně otevřeněji spolupracovat s Izraelem a aby odolali kritice ve svých zemích za nedostatek "solidarity" s Palestinci, musí být izraelskou strategií rychlé ukončení války v Gaze jako součást širší dohody o propuštění rukojmích a realizace rezoluce OSN č. 1701 na severu, která vytlačí Hizballáh od hranic.


Ale za vlády Netanjahuovy krajně pravicové vládní koalice s pavlovovskými požadavky jejích ministrů na invazi do Rafáhu "teď hned" (Bezalel Smotrich) a na "zničující" odpověď Íránu (Itamar Ben-Gvir) je velmi pravděpodobné, že Izrael tuto příležitost promarní.

I kdyby se Netanjahuovi podařilo odolat požadavkům na okamžitou a bezohlednou odplatu, pokud na podporu, které se Izraeli právě dostalo od jeho sousedů, nenaváže reakcí, která by zahrnovala i diplomatické prvky, bude to promarnění historické šance na mnohem účinnější postup proti Íránu.

Pokud tak neučiníme, může Írán v tomto strategickém okamžiku zvítězit.

Podrobnosti v angličtině ZDE

2
Vytisknout
2029

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2024