17. 9. 2024
Bohumil Kartous: V pátek a v sobotu za nedlouho čekají Českou republiku krajské volby, vážení diváci Rozhovorů Britských listů, a k této příležitosti jsme se rozhodli udělat rozhovor s Richardem Vlasákem, který dříve působil jako regionální novinář a který se stále věnuje politickým tématům. Dobrý den.
Richard Vlasák: Dobrý den vám i divákům.
Bohumil Kartous: Co očekáváte od krajských voleb v roce 2024? Co přinesou?
Richard Vlasák: Já si myslím, že tyhlety krajské volby by se mohly nést na té vlně rozhodování o opozici vůči vládě. Zdálo se to dlouhou dobou jasné, ovšem jsou tedy silné regionální rozdíly. Máme tady oblasti, ve kterých, přestože nějaké průzkumy naznačují jakousi dominanci Ano, tak tak v některých oblastech je zřejmá dominance už dlouhodobě oblíbených hejtmanů, dlouhodobě oblíbených starostů, kteří těmi regionálními volbami mohou zamíchat.
Jiná věc, a to je právě ta, kterou považuju za velice důležitou: v současné době ty krajské volby probíhají v době, kdy Českou republiku prochází vlna povodní a tyto povodně zasáhly nebo zasáhnou velkou část území České republiky. A tady se připojuji k Janu Lipoldovi, který říká, pojďme se dohodnout na tom, že ty krajské volby odsuneme třeba o ten jeden měsíc. Proč? Zaprvé můžeme potom za ten jeden měsíc můžeme zhodnotit, jak opravdu v tom krizovém managementu rozhodovali ti krajští politikové a c co je realita, a co je ta realita, která vyplývá z toho, že oni jako účinná složka systému musí vystupovat, musí informovat veřejnost.
Kdyby se ty volby konaly v současné době, a lidé volili podle toho, co vidí na sociálních médiích a co co vidí v těch nejrůznějších zprávách, tak by volili ty, které vidí nejčastěji, úplně logicky.
Tím nevyčítám nic hejtmanům, oni často dělají svoji práci, ale je důležité umět to rozlišit. To, co je nutná povinnost informační, a co je předvolební kampaň. Nehledě na to, že jsem viděl i některé politiky, kteří si vezmou ty gumáky, pršiplášť a jdou nás informovat o tom, že v některých školách budou prázdniny. To je informace, kterou mohli říct kdekoliv jakkoliv jinak, v jiném kontextu.
Zkrátka a dobře: je tady určitá snaha o nějakou mediální pozornost, která je zbytečná. V současné době je potřeba , aby krajské samosprávy fungovaly tak, jak jsou nastaveny v systému správy České republiky.
Bohumil Kartous: To chápu. Pak je ale otázka, když bych proti tomu chtěl něco namítnout, že povodně zasahují Českou republiku asymetricky. Některé oblasti budou zasaženy nepochybně více, součásti Olomouckého, Moravskoslezského kraje, potažmo později další místa na střední, jižní Moravě. A druhá námitka z mé strany: mluvil jsem s člověkem z Moravskoslezského kraje a on říká, ať už je to jakkoliv s povodněmi, ať už je odpovědnost za řešení té krizové situace jakákoliv, v Moravskoslezském kraji, se vždy začne znovu otevírat ten sentiment v tom smyslu, že vláda je špatná vláda, na nás nemyslí, vláda se o nás nestará. Protože je to přednastavením řady lidí v té oblasti a tím pádem třeba posun těch voleb může umožnit těm, kteří s tímhle narativem chtějí hrát, že se upevní.
Richard Vlasák: Ano, samozřejmě, ale já si myslím v tuhletu dobu, se omlouvám, teď nebudu mluvit jako někdejší novinář, teď budu mluvit jako farář a já musím říct jednu věc: v současné době by mělo být pravidlem, zákonem jednoznačným, stát za vládou, ať už je regionální nebo celostátní. Rozhodně nezpochybňovat její autoritu v situaci, kdy tady máme složky záchranného systému, které jsou na místech, kde probíhá nějaká krize a jakékoliv zpochybňování vládní nebo jakékoliv autority v tuhle u chvíli může přinést škodu a myslím, že i ty sociální sítě a tak dále. by zažili určitě, že by si řekli OK, vy se snažíte teď na tom ještě takhle vydělat, že mluvíte zase o té vládě. A myslím si, že reakce lidí by byla jasná. Naopak si myslím, že by to pomohlo k tomu, abychom si uvědomili, k čemu vlastně ty regionální vlády máme. Že často fungují jako jenom překladiště těch peněz, které jdou zeshora ze státu. A regionální politika je často ve stínu celostátní politiky zbytečně a je to ještě jedna věc. A teď možná někoho překvapím, je to i nebezpečné. Protože my tady máme systém, ve kterém máme municipality. Máme tady města, máme tady takzvané ORP. Potom tady máme kraje. Ty kraje jsou prostor, který je doslova Eldorádem pro nejrůznější mocenskopolitické skupiny navázané na stavební firmy. Říkalo se jim dřív kmotři. Nedávný obrázek toho, kde se budou slavit narozeniny pana bývalého prezidenta nám říká, že tyhlety síly nejsou tak úplně pryč.
A já si dovolím teď udělat takovou hierarchii našeho politického podsvětí. Na tom nejvyšším stupni, to je ta oligarchie. Oligarchie vládne tím způsobem, že má v rukou média. Oligarchie vládne tím způsobem, žeomocí různých pseudostran, pseudopolitických talkshow ovlivňuje diskurz. Mimochodem, teď vidíme, kde jsou všichni odpůrci green dealu. A druhá věc -
Bohumil Kartous: Myslíte si, že dělá Křetínský něco takového?
Richard Vlasák: Ano, ano myslím, ano myslím na média podle pana Křetínského a tak dále, o těch nejenom mluvím. Můžeme mluvit o skupině Penta, můžeme mluvit o dalších a dalších hráčích na tomhletom poit. Máme tady takovou tu nejvyšší ligu, řekněme takovou tu extraligu.
Máme tady prostě tu extraligu, to je ta oligarchie.
Bohumil Kartous: Ten příměr sedí podle mě.
Richard Vlasák: Tak doslova a do písmene, bohužel vůči českému fotbalu. Potom tady máme tu krajskou ligu a ta krajská liga je perfektně zastíněná, protože lidé znají svého starostu., lidé znají vládu, možná znají nějaké poslance a tak dále. Ale tu regionální politiku tak moc neznají. Nejsme na ni zvyklí. Což je dáno tím, že kdysi dávno za dávných časů, když vznikal ten systém naší politické scény, tak se dvě strany rozhodly, že nebudou opakovat to, co tady bylo za první republiky, a to znamená, že nevzniknou samosprávné okresy. Které by byly v mnoha ohledech efektivnější, přínosnější, demokraticky, samozřejmě snadněji -
Bohumil Kartous: Uchopitelné.
Richard Vlasák: Ovladatelné a pro lidi, já to říkám znovu a znovu, bližší.. Člověk, který pochází z Táborska, co já vím o nějakých politicích? Támhle z Prachaticka, nevím o nich nic. A tak to se těžko dělá nějaká politická kontrola. Ostatně Švýcarsko, o kterém si tady občas povídáme, má rozdělení na kantony a kanton má stejnou velikost asi jako náš okres. Samozřejmě je to dáno historicky, to je jiný příběh.
Pro nás je důležité to, že ty regionální vlády mají pod palcem silnice 2. a 3. třídy. Ty můžou opravovat, jak chtějí a jak potřebují. A když se podíváme do statistik, které by se měly pravidelně dělat a bohužel nedělají, tak zjistíme, že se tam točí stále stejné stavební firmy. Je to takový karusel. Když se zeptáte regionálních politiků, čím to je, tak oni vám řeknou, to je tím, že tyto firmy to umí opravdu nejlépe. A když občas se podíváte na ty silnice, tak zjistíte, že to ty, že se to ne -
Bohumil Kartous: Já zkusím to opravit tak, aby to vydrželo, že, řekněme.
Richard Vlasák: Já mám někdy pocit, že to je opraveno tak, aby to nevydrželo. Aby ta firma dostala zase další zakázku.
Bohumil Kartous: Na tom něco bude.
Richard Vlasák: A samozřejmě tohle to funguje a teď ta stavební zakázka právě na tom prolitém betonu, to je nejlepší způsob, jak korumpovat a jak převést peníze z nějaké nelegální činnosti nebo z nějaké další činnosti nebo jak ovlivnit politickou reprezentaci. Vždycky jsou to stavby nemocnic, silnic a tak dále. Infrastruktura.
Bohumil Kartous: Ano, moje zkušenost z Prahy, která tedy nevolí, protože volí jenom v obecních volbách, a to i do toho magistrátního zastupitelstva, které je vlastně krajem, tak ta moje zkušenost je velmi podobná, jak to popisujete, je to velmi zastíněná struktura, na kterou je přisáta řada trvalých, jak je nazvat, parazitů, kteří vlastně mají poměrně otevřené možnosti jak čerpat prostředky a nakládat s majetkem. To je důležitá věc, protože kraje mají často poměrně velké majetky, což se týká tedy zejména Prahy a nejenom Prahy.
Ale pojďme se ještě vrátit k těm volbám. Uvidíme, je otázka, jestli budou odloženy, nebo ne. Já na to moc nesázím vzhledem právě k tomu, že ta asymetričnost je poměrně značná a určitá větší část České republiky není zasažena povodněmi tak prudce, aby to ovlivnilo chod regionů.
Jsou to řekněme jenom mlhavé indikace. Když se podíváme na průzkumy volebního potenciálu, tak je zjevné, že jakési referendum o vládě to bude, protože všude ve všech krajích je dominantní hnutí Ano, ale za ním se seskupují vesměs strany současné vládní koalice, takže bude velmi zajímavé, jaké to vytvoří, nikoliv volební, ale koaliční potenciály, protože ty jsou specifické v různých krajích. Já třeba vzhledem k tomu, že pocházím ze zlínského kraje, mám jisté povědomí o tom, co se tam děje, tak vím, že třeba lídr KDU-ČSL jiří Čunek, jeden z prvních otevřených populistů v české politice, který posouval ten standard toho, co se může, tak v současné době je v pozici člověka, který má velmi nízký volební potenciál a tím pádem je možné, že tam dojde třeba ke sloučení stran, které plně narušují ten současný k koaličně opoziční prostor. Takhle to může být pochopitelně i jind. Co předpokládáte, v kam se to tedy pohne, ať už budou volby? Teď nebo později, kam se pohne ta krajská politická situace?
Richard Vlasák: Máme tady rozdílné regiony, rozdílné kraje. Máme tady kraje, kde máme výrazné osobnosti hejtmanů. Klasický příklad, mluví se o jižní Moravě, kde máme velmi mediálně prezentního pana Grolicha, který kandiduje za tu koalici, která nějakým způsobem odpovídá nějakému vládnímu půdorysu. Nicméně zase ta mediální prezentace nás nesmí zmást. Máme tady na druhé straně lidi, kteří kritizují oprávněně nedostatky v sociálních službách, které jsou v Jihomoravském kraji. Ta mediální prezentace nás může často zmást, může vytvářet falešný dojem. To by se dalo říct také v bledě modrém, nebo ve stejně modrém o jihočeském hejtmanovi Martinu Kubovi. Jestli se někdo naučil od Ano, od Andreje Babiše, jak se dělá politika, tak je to Martin Kuba. Ta kampaň od té doby, co se stal hejtmanem, až do té doby, kdy dneska ho vidíme stále v těch holínkách, kdy samozřejmě logicky musí pomáhat a tak dále. To je omnipresence. Ten člověk komunikuje znovu a znovu se svými voliči znovu a znovu mobilizuje. Vytváří dojem, že je ta nová síla. Jenže a to je právě to, na co tihleti regionální politici mohou sázet. Za tou fasádou je jakási jiná skutečnost. Třeba jestliže současný pan hejtman Kuba kritizuje, že se nepostavilo dost silnic nebo neudělalo se dost projektů, tak zapomíná říct, že ODS byla u vlády vlastně od vzniku kraje, a pokud nebyla přímo u vlády, tak byla v koalici se sociální demokracií. Takže, kdo zná tyhle ty dějiny, tak ví, oč tam běží, že tenhle příběh neplatí. Potom tady máme třeba region Ústecký, který je známý svými korupčními kauzami svojí,politickou bipolaritou řeknu to takhle.
Bohumil Kartous: Radikalizací.
Richard Vlasák: Ano, ano, ano, přesně tak, ale je to takové roztěkané, doslova jo, . Na jedné straně tady máme zajímavé osobnosti a na druhé straně tady lidé v těch větších městech volí právě podle toho celostátního celostátního klíče. Ta současná vládní koalice v Ústeckém kraji neposunula ten kraj nikam. Naopak máme tady zase teď nedávno. odsouzeného politika za Ano, pro mě je zajímavé dívat se na ty plakáty. Ano, v Ústeckém kraji. Já to zažívám, protože chodím kolem těch plakátů tady v Rumburku a teď tam vidím, lídr je pan Brabec. A potom je to číslování 2, 3, 4 a tak dále. Ta jednička tam chybí a potom se zase setkáme s Richardem Václavem na čísle 34. Jo geniální. To patří už k politickému bizáru. .Ale to není všechno. Ti regionální politici často můžou vstupovat do toho dění tak, že se přihlásí k vládní nebo nevládní, protivládní politice, že řeknou, jak jsme si to říkali na začátku, že řeknou, podívejte se, my jsme v opozici vůči vládě, jenže to často tady nebude stačit, protože ti lidé jezdí po těch silnicích. Ví, jak vypadají krajské nemocnice, ví, jak vypadají školy, střední školy, které mají také kraje, tady máme problém. My tady máme často struktury na těch středních školách v těchhle oblastech, které jsou setrvační ve vzdělávání, kde by bylo potřeba určité progrese, kde by byly potřeba nové myšlenky. Tak tam sedí stále ti samí lidé, kteří ten progres rozhodně nepřinesou. A právě v těchhle oblastech, jako je Ústecko, ale nebo třeba taky severní Moravskoslezský kraj, je vzdělání jediným zdrojem možného potenciálu růstu té společnosti.
Bohumil Kartous: To mi povídejte. V Praze ovládá odbor školství paní, která je tam tuším už deset let. Mentálně je někde zaseknutá v osmdesátých letech dvacátého století a to si všichni myslí, že pražské střední školství je nejprogresivnější. To je velký omyl, protože tenhle člověk samozřejmě inklinuje k tomu, že bude se obklopovat těmi stejně retrotopně uvažujícími řediteli. Takže to je realita mnoha krajů a mnoha obcí, bohužel a není to samozřejmě jednobarevná, jednobarevná realita, protože občas se vyskytne někdo, kdo chce udělat změnu, ale je to velmi těžké.
Běží nám čas. Já se zeptám na poslední otázku. Očekáváte nějaké překvapení z těchhle voleb, co se týká jejich dopadu, výsledku?
Richard Vlasák: Já očekávám to, že zabodují. Že ten regionální rozdíl tam bude hrát větší roli, než si myslíme teď. Já si myslím, že v určitých regionech zabodují právě ti lidé, kteří kteří mají dlouhodobě u těch lidí tu důvěru. Ta vlna toho Ano se vyčerpá, narazí na tu realitu těch oblastí a regionů. Můžu se mýlit, ale předpokládám to. Zároveň tyto krajské volby byly, nebo už jsou referendum o tom, jak to bude dál vypadat se sociální demokracií a zároveň jsou referendem o tom, jestli ten půvab jakési koalice, které se říkalo, Stačilo, taky už dávno nevím jestli nebyl právě určený p pouze těm evropským volbám. Tohleto všechno ty volby ukážou.
Bohumil Kartous: Dobře, děkuji vám za rozhovor. Uvidíme, co se stane. Uvidíme, jak ostatně i povodně zahýbou výsledkem voleb a můžeme k tomu následně udělat další rozhovor, protože právě ty výsledky jsou rozhodující. Děkuju vám za čas strávený s námi a děkuju i vám, diváci Rozhovorů Britských listů a těším se u dalšího rozhovoru na viděnou. Mějte se hezky.
Richard Vlasák: Na shledanou.
Diskuse