Severokorejské jednotky v Evropě znamenají bod obratu

11. 11. 2024

Severokorejské jednotky na evropské půdě jsou jistě historické – a to ze všech špatných důvodů. Je to poprvé za sto let, co Rusko pozvalo do země cizí vojska.

A to by nás všechny mělo přimět k zamyšlení.

Jsme na pokraji něčeho mnohem temnějšího, než je devastace, která již navštívila lid na Ukrajině?

Litanie neúspěchů prezidenta Vladimira Putina od začátku této nesmyslné války jen zvýšila závislost Ruska na jeho autoritářských přátelích v Asii: Číně, Íránu a Severní Koreji.

Přestože válka Ruska proti Ukrajině vytvořila obrovskou závislost, Putinova arogance nadále formuje jeho rozhodování. Spoléhá na Čínu, že podpoří ruskou ekonomiku a že bude mít přístup k technologiím dvojího užití, aby udržel své válečné úsilí. Spoléhá na Írán ohledně smrtících bezpilotních letounů a raket, které zavraždily a zmrzačily tolik Ukrajinců. A je závislý na Severní Koreji, pokud jde o miliony nábojů, balistické rakety a nyní i vojáky.

To vše jsou známky rostoucího zoufalství.

Na všech frontách Putin selhává v dosahování svých strategických cílů prostřednictvím této nezákonné a neuvážené agresivní války. Zatímco my usilujeme o spravedlivé a trvalé ukončení konfliktu, on ho pouze prodlužuje a rozšiřuje.

To si vyžádalo neuvěřitelnou cenu. Rusko trpí odhadem 1 200 oběťmi denně – od února 2022 více než 600 000. A protože Putin není schopen čelit politickým nákladům masové branné povinnosti, rozhodl se nyní povolat vojáky i ze Severní Koreje.

Toto nebezpečné rozšíření konfliktu eskaluje válku a ukazuje, že naše bezpečnost není regionální, ale globální.

Putin tuto podporu rozhodně nedostává zadarmo. Ruský prezident na oplátku podporuje finančně vyčerpaný režim Kim Čong-una a poskytuje Pchjongjangu vojenskou technologii, kterou jeho diktátor použije k vyhrožování sousedům, což přispívá k nestabilitě Korejského poloostrova.

Navíc Severokorejci, kteří nebojovali ve válce více než 70 let, nyní získají cenné zkušenosti z bojiště a vhled do moderního konfliktu. Zrovna předminulý týden země provedla svůj test mezikontinentální balistické rakety s nejdelším doletem – první za poslední rok – čímž porušila několik rezolucí Rady bezpečnosti OSN.

Tyto prohlubující se vojenské a ekonomické vazby mezi bezohledným Ruskem a povzbuzenou Severní Koreou neohrožují jen euroatlantickou a indo-pacifickou bezpečnost, ale jsou hluboce nebezpečné pro globální bezpečnost.

Čína zde nese zvláštní odpovědnost, aby využila svého vlivu v Pchjongjangu a Moskvě a zajistila, že tyto akce zastaví. Peking nemůže předstírat, že podporuje mír, a přitom zavírat oči před rostoucí agresí.

Od začátku plnohodnotné ruské invaze poskytli spojenci NATO Ukrajině více než 99 % veškeré vojenské podpory. A jsme na dobré cestě k tomu, abychom letos splnili finanční závazek vojenské pomoci Ukrajině ve výši 40 miliard eur.

Nyní potřebujeme politický závazek udržet tento kurz v dlouhodobém horizontu.

Doposud naše podpora držela Ukrajinu v boji. Musíme však udělat mnohem více, abychom změnili trajektorii konfliktu. Musíme zvýšit cenu pro Putina a jeho autoritářské přátele.

Musíme také více investovat do našich vztahů s našimi partnery v Indo-Pacifiku. To znamená více konzultací, více sdílení zpravodajských informací a více praktické a politické spolupráce, včetně obranné výroby.

Naši indicko-pacifičtí partneři již pro Ukrajinu dělají hodně a doufáme, že budou moci svou podporu ještě zintenzivnit.

Podpora Ukrajiny stojí zlomek našich ročních vojenských rozpočtů. To je malá cena za mír. Otázkou je, zda si můžeme dovolit to neudělat?

Zdroj v angličtině: ZDE