Veřejnoprávní televize není přebytečný luxus, ale kulturní páteř země, kterou nelze obětovat na oltář laciných reforem. Komerční stanice nikdy nebudou garantem kvality a kulturní rozmanitosti – jejich cílem je zisk, nikoli vzdělávání a obohacování společnosti.

Ano, lineární televize už nemá takový vliv jako dříve. Internet a streaming ji odsunuly na druhou kolej, ale některé věci dokáže jen televize: přinášet okamžitý, kolektivní zážitek, být spolehlivým médiem pro krizové situace, poskytovat prostor kultuře, která by jinak neměla šanci. A právě proto je veřejnoprávní televize důležitější než kdy dřív. 

Komerční stanice budou vždy sahat po levných reality show, po bulváru, po tom, co se nejrychleji prodá. Česká televize je jediná instituce, která se může pustit do projektů, jako jsou například hrané rekonstrukce klíčových historických událostí (Hořící keř), sociální dramata (Dukla 61, Metanol) či inovativní dokumentární série (České století, Krajinou domova).

ČT2 je jedinečný ostrov hlubokých kulturních a intelektuálních zážitků, který by v rukou soukromých investorů okamžitě podlehl diktátu sledovanosti. Kdo jiný by dnes vysílal kvalitní dokumenty o umění, vědecké pořady, evropské filmy nebo experimentální tvorbu? Komerční televize nebudou nikdy investovat do formátů, které jsou příliš drahé a nevýdělečné. Proč by se obtěžovaly s něčím, co nelze proložit reklamami na prací prášek?

A pak je tu otázka historické zkušenosti. Rok 2000 a krize kolem Jiřího Hodače a Jany Bobošíkové ukázaly, co se stane, když se politik rozhodne ovládnout veřejnoprávní médium. Od té doby se ČT neustále stává terčem politického tlaku, a přesto si zachovává svou nezávislost a profesionalitu. Likvidace ČT1 a ČT2 by nebyla „reformou“, ale dalším krokem k umlčení veřejnoprávního hlasu.

Ano, lze debatovat o modernizaci a úsporách. Možná má ANO pravdu v tom, že by ČT a ČRo mohly sdílet administrativu a snížit náklady. Ale co by se ušetřilo zrušením dvou nejdůležitějších programů? To je úkrok stranou, který ve finále oslabí celou instituci. Představa, že bude veřejnoprávní televize napojena na státní rozpočet, je pak zásadním ohrožením její nezávislosti.

Budoucnost televize je ovšem proměnlivá. Umělá inteligence a nové technologie mohou dramaticky snížit náklady na výrobu obsahu – AI již dnes zvládne generovat scénáře, překládat obsah v reálném čase či dokonce vytvářet vizuální efekty, které byly kdysi doménou drahých studií. To otevírá dveře k revoluci ve veřejnoprávním vysílání, kde by bylo možné efektivněji investovat do kvalitního obsahu namísto šetření skrze rušení kanálů.

Například veřejnoprávní televize by mohla využít AI pro automatizovanou lokalizaci zahraničního obsahu a jeho adaptaci pro domácí publikum, což by znamenalo více kvalitního obsahu za méně peněz. Rovněž by mohla investovat do interaktivních formátů, které by dokázaly oslovit mladší generaci, jež dnes od televize odchází k online platformám. Nové formy zpravodajství, například s personalizovaným obsahem nebo interaktivními prvky, by mohly proměnit veřejnoprávní média v dynamický a moderní zdroj informací.

Veřejnoprávní televize musí zůstat relevantní i v době, kdy se svět médií mění. Musí být inovativní, ale zároveň zachovat svou nezávislost a kvalitu. Cesta vpřed nespočívá v likvidaci toho, co funguje, ale v adaptaci na nové technologie a potřeby publika. Česká televize by měla investovat do nových formátů, podpořit mladé tvůrce, využívat umělou inteligenci ke snížení nákladů na produkci a zároveň udržet své klíčové poslání: poskytovat vzdělávací, kulturní a objektivní zpravodajství.

Česká televize patří všem. Nejde o to, aby sloužila vládě, opozici nebo korporacím. Je tu pro občany, kteří si zaslouží kvalitní obsah, nikoli jen komerční vymývání mozků.