Mráz přichází z Washingtonu

22. 2. 2025 / Milan Mundier

 

Vlastně by se dalo říci, že 21. století s sebou přineslo dva "modelové" americké prezidenty, jednoho republikánského a jednoho demokratického. George W. Bush byl sice některými označován za "omezence" a "šíleného kovboje", nic z toho však pravdě nemohlo být vzdálenější. Bush byl obdařen zdravým selským rozumem, zosobňoval lidového prezidenta, který se uměl rychle učit. Jeho "jestřábí" zahraniční politika pak byla logickým důsledkem tragických událostí 11. září 2001. Demokrat Barack Obama byl zase typickým příslušníkem středního stavu, který se vlastní pílí vypracoval do nejvyššího amerického úřadu. A jestliže se mu to podařilo poměrně rychle, pak za to vděčil nejen svému úsilí, ale také své mimořádné inteligenci. Zatímco Bush byl praktik, jenž se musel zdokonalovat v teorii, Obama byl jeho pravým opakem. Oběma těmto prezidentům se ale podařilo upevnit pozici Spojených států: Bushovi na globální úrovni, Obamovi na vnitropolitické.

Make America Little Now

Frustrace z vyostřujících se kulturních válek je pochopitelná. Političtí aktivisté by se neměli plést ani do soukromí druhých, ani do vědeckých záležitostí. Příroda se řídí svými vlastními zákony a historii nelze změnit. Hlas pro Donalda Trumpa však ničemu nepomůže. Spory se akorát vyostří a ukončí je pouze násilí. Zdravý rozum hledejme spíše u politiků, kteří se konfliktům buď vyhýbají, nebo se je snaží tlumit. Pro Trumpa neplatí ani jedno. Do Bílého domu se svezl na vlně hněvu a beznaděje, na základě nereálných slibů. Tragický je i pohled na jeho okolí. Začíná být stále zřejmější, že viceprezident J. D. Vance nezměnil své ideové zaměření pouze "naoko", ale doopravdy. Robert Kennedy Jr., původně nezávislý prezidentský kandidát, zase zdárně pošlapává odkaz svého otce a strýce. A Pete Hegseth, současný šéf Pentagonu, se jeví jako hodně špatný vtip. Vance má možná pravdu, když říká, že evropští politici nenaslouchají hlasu lidu, ale vzhledem k tomu, že Trump a jeho "lokaj" Elon Musk provádí nechutné čistky ve státní správě, by měl možná raději mlčet.

Velmi znepokojující také je, že jsme se během jediného týdne stali bezmocnými svědky nezodpovědného překreslování globální politické mapy. Tvrdit, že si ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj začal válku s Ruskem, je hodně přes čáru. Zelenskyj možná není světec, ale agresor se pozná podle toho, že vystřelí jako první. A nebyl to snad "řezník z Kremlu", kdo na začátku stiskl spoušť? I největším optimistům už musí být jasné, že měl Henry Kissinger pravdu. Ukrajina ztratí část svého území, protože stojí proti obrovské přesile. Ale i ve své "osekané" podobě se může obrodit. Pokud ji tedy její spojenci nehodí přes palubu. Právě to nyní reálně hrozí, protože Trump obrátil svůj hnojomet proti Zelenskému, zatímco Putinovi umetá cestičku k ještě větší moci. A mocnější Rusko rovná se oslabená Amerika. Toto Trump nikdy nepochopil, pokud vůbec kdy chtěl. Byť říká "Make America Great Again", chová se způsobem, který by odpovídal spíše heslu "Make Russia Great Again".

Někteří doufají, že nevypočitatelnost je součástí Trumpovy dobře promyšlené strategie. Ale ona bude spíše jeho povahovým rysem. Což je samozřejmě špatně, a to v obou uvedených případech. Svět diplomacie se totiž vyznačuje neuvěřitelnou křehkostí. I jedno špatně zvolené slovo může napáchat spoustu zla, spojence odradit, nepřítele vyprovokovat. Má-li se průvodním jevem "éry zdravého rozumu" stát rozšíření Ruska, pak se máme opravdu na co těšit. Ještě před americkými prezidentskými volbami varoval historik Timothy Snyder před tím, co se může stát, zvítězí-li Trump. Leckdo si myslel, že to vidí až příliš černě – a teď se možná ukáže, že měl nakonec pravdu. Amerika, kolébka demokracie, má nakročeno k ústavnímu puči. Ale proč by nás to mělo překvapovat? Vzpomeňme, co se stalo 6. ledna 2021. Je s podivem, že něco takového Trumpovi vůbec prošlo.

Budíček pro Evropu

Není to tak dávno, co se viceprezident J. D. Vance zúčastnil Mnichovské bezpečnostní konference. Projev, který tam pronesl, byl vůči Evropě nebývale ostrý, Christoph Heusgen, jenž konferenci předsedal, se dokonce rozplakal. Tím ale Evropě příliš nepomohl. Sedět na jeho místě zkušený a schopný politik, odkázal by amerického viceprezidenta do patřičných mezí. A právě v tom už dlouho spočívá hlavní problém Evropské unie. Místo toho, aby v jejím čele stáli ti nejlepší z nejlepších, stojí v něm parta politických loserů. Když v Bílém domě úřadoval Joe Biden (kéž by se ty časy vrátily), měla Evropa dost času připravit se na ty nejčernější scénáře. Jediný, kdo se o něco pokusil, byl francouzský prezident Emmanuel Macron. A nezbývá než doufat, že se o to pokusí znovu, už proto, že se mu nabízí mimořádně silný spojenec – britský premiér Keir Starmer. Nějaký pevný svazek mezi Francií a Spojeným královstvím by mohl Evropu nakonec spasit (nezapomínejme, že Spojené království stojí v čele Commonwealthu, který zahrnuje i Kanadu).

Hezky to řekl český prezident Petr Pavel: "I bez USA zvládneme hodně." Jelikož v letech 2012–2015 zastával funkci náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, aby se posléze stal předsedou vojenského výboru NATO, mají jeho slova nemalou váhu. Evropa není tak bezmocná, jak si někteří myslí. A Elon Musk si je toho očividně moc dobře vědom. Proto vyjadřuje podporu německé AfD, proto šíří fake news o Keiru Starmerovi. Člověk by se Britům nedivil, kdyby mu zakázali vstup na své území. Stát se však může i něco, co se Trumpovi bude líbit ještě méně: Evropa začne upevňovat své vztahy s Čínou. Právě tu Trump považuje za největšího soupeře Spojených států. Čína sice bývá označována za spojence Ruska, ale jelikož jí jde především o byznys, nelze vyloučit, že Rusko vymění za Evropu.

Nakolik beznadějná je situace, v níž se svět po návratu Donalda Trumpa ocitl? Ono nakonec nebude tak zle. Evropa se pomalu začíná probouzet, schyluje se k obnovenému spojenectví mezi Francií a Velkou Británií. A třeba i ta slavná americká demokracie bude mnohem odolnější, než se nám aktuálně jeví. Mike Pence, první Trumpův viceprezident, se ostře vymezil vůči výroku, že Ukrajina rozpoutala válku. Podobně smýšlejících lidí může být v Republikánské straně pořád dost. Vždyť i v Senátu by se dalo najít pár "pohrobků" Bushovy éry. Jestliže se Trumpovi podařilo vyrovnat rekord Grovera Clevelanda (první "sendvičový" prezident), nikde není psáno, že by nemohl napodobit i Richarda Nixona. Ten je dosud jediným americkým prezidentem, který se musel vzdát svého úřadu. A historie občas vykazuje tendenci se opakovat.


Zdroj: ZDE