Afrika: Jak rozumět nezákonným ekonomikám, které udržují terorismus v Sahelu

20. 8. 2025

Oblast Sahelu čelí složitým bezpečnostním krizím způsobeným násilným extremismem, konfliktům mezi zemědělci a pastevci a banditismu. Extremismus je hlavní hnací silou násilí. Podle Globálního indexu terorismu pro rok 2025 je Sahel zodpovědný za 51 % celosvětových úmrtí souvisejících s terorismem.

Počet obětí terorismu je velkým problémem, ale stejně tak by měly být znepokojením i nezákonné ekonomiky, které umožňují a udržují násilný extremismus.

Významná ložiska zlata v regionu přitahují celosvětovou pozornost a usnadňují nelegální ekonomiky, které prosperují uprostřed regionální nestability. Podle zprávy Organizace spojených národů z roku 2023 tvořila řemeslná a drobná těžba zlata, často nezákonná, přibližně 50 % produkce zlata v regionu. To okrádá státy o miliardy příjmů a nahrává skupinám, které kontrolují těžební komunity a pašerácké trasy.

Živobytí více než 1,8 milionu lidí v Sahelu závisí na těžbě a násilní extremisté a bandité se přetahují o kontrolu nad lukrativními těžebními lokalitami za účelem finančního zisku a náboru příznivců.

Násilné extremistické skupiny jako Jama'at Nusrat ul-Islam wa al-Muslimin (JNIM) a Islámský stát v provincii Sahel vstupují do vládního vakua a kontrolují území a trhy. Uvalují daně a poplatky za ochranu těžařů a komunit, zdánlivě aby je chránily před konkurenčními skupinami, ale ve skutečnosti upevňují svou kontrolu nad oblastmi bohatými na zdroje.

V lokalitách pod jejich vlivem JNIM - koalice pěti skupin napojených na al-Kájdu - organizace praktikuje strategickou vládu, aby si zajistila civilní podporu. Neguje státní předpisy tím, že povoluje těžbu surovin a dřeva v omezených přírodních rezervacích, často v nebezpečných podmínkách. To jim kupuje podporu místních obyvatel, kteří jsou frustrovaní restriktivní státní politikou nebo byrokratickými průtahy při získávání licencí.

V Mali, Burkině Faso a Nigeru horníci spolupracují s ozbrojenými skupinami z nutnosti a kvůli preferencím, čímž prohlubují extremistický vliv a podkopávají státní autoritu. JNIM má širokou členskou základnu ve všech třech zemích, s rostoucí oporou v pobřežních státech, jako je Togo, Benin a Pobřeží slonoviny. To jí umožňuje kontrolovat trasy pašování zlata za spoluúčasti mezinárodních zločineckých sítí, které mají prospěch z chaosu.

Nezákonný obchod se zbraněmi prohlubuje vliv zločineckých skupin v oblasti Sahelu. V západní Africe je v oběhu asi 12 milionů nelegálních zbraní, přičemž u zabavených zbraní byly odhaleny ruční zbraně, ostrá munice, improvizovaná výbušná zařízení, bezpilotní letouny a raketové granáty.

Kromě libyjských zásob po konfliktu zprávy ukazují, že ztráty na bojišti a prostřednictvím zkorumpovaných úředníků jsou klíčovými zdroji zbraní. Trhům se údajně daří ve městech trojmezí, jako je Mallam Fatori (Nigérie), Tin Zaoutine (Alžírsko), Téra (Niger), Murzuq (Libye), Gaya (Niger) a Porga (Benin).

Poptávka po zbraních v Sahelu nepochází jen od násilných extremistů a separatistů, ale i od obyčejných občanů, kteří jsou zranitelní kvůli nedostatečné státní bezpečnosti.

Ozbrojené domobrany jsou velmi rozšířené, poskytují neformální ochranu sousedství před teroristy a bandity. Často však násilí zhoršují tím, že provádějí etnické a diskriminační profilování. V Mali jsou domobrany, jako jsou komunity Dan Na Ambassagou a Fulani, zapleteny do cyklů odvetných útoků kvůli podezření z vazeb posledně jmenované na síly JNIM.

Zbraně používané v těchto šarvátkách pocházejí z trhů kontrolovaných těmi, kteří se vyžívají v nestabilitě. Roste také řemeslná zbrojní výroba, přičemž 60 % střelných zbraní zabavených civilistům v Burkině Faso v letech 2016 a 2017 bylo vyrobeno na místě.

Nezákonné šíření zbraní vymazalo příležitosti k dialogu, což vedlo k vleklému násilí mezi komunitami a krizím mezi zemědělci a pastevci. Jak dovnitř proudí zbraně, lidé prchají. Agentura OSN pro uprchlíky odhaduje, že asi pět milionů lidí bylo násilně vysídleno a dalších 33 milionů potřebuje humanitární pomoc. Všechny země jsou zranitelné vůči vykořisťování prostřednictvím nucené práce, obchodování s lidmi za účelem sexu a převaděčství migrantů.

Mladí lidé rozčarovaní z ekonomické, vládní a bezpečnostní krize v regionu se uchýlili ke zneužívání návykových látek. Levné léky, jako je tramadol a další syntetické opioidy, vytvářejí závislost a náchylnost k náboru zločineckými sítěmi. Pobočka JNIM, al-Kájda v islámském Maghrebu, zdaňuje pašerácké trasy, aby mohla financovat své aktivity.

Sdílení tras násilnými extremisty a obchodníky se zbraněmi, drogami a lidmi stírá hranici mezi ideologickými a ziskuchtivými motivy. Narušení těchto sítí vyžaduje cílené politiky zaměřené na posílení bezpečnosti hranic a komunit, regulaci řemeslné výroby zbraní a řešení socioekonomických příčin radikalizace mládeže.

Krize organizovaného zločinu a extremismu v Sahelu nepramení z nedostatku právních předpisů, ale z omezené schopnosti vlád provádět stávající zákony. Rozsáhlé neřízené prostory, socioekonomické podmínky, které plodí korupci a vleklou nejistotu, umožňují nezákonným ekonomikám prosperovat.

Nedávné převraty a vlády vedené juntou v Mali, Burkině Faso a Nigeru jsou odrazem desetiletí národních, regionálních a kontinentálních neschopností vypořádat se s příčinami zločinnosti a extremismu. Jejich vystoupení z Hospodářského společenství států západní Afriky (ECOWAS) a vytvoření vlastní Aliance států Sahelu (AES) roztříštilo regionální spolupráci a zbrzdilo regionální bezpečnostní úsilí.

Africká unie (AU) má jedinečné postavení k tomu, aby vedla koordinované reakce. Její úsilí však brzdí neochota jednat, když státy porušují její vládní normy, a více než desetileté zpoždění při rozmisťování protiteroristických sil v Sahelu.

AU musí upřednostnit spolupráci se zeměmi AES, zejména při řešení základních konfliktů, jako je separatistická krize v Mali, a při narušení extremistických a kriminálních struktur, které udržují nelegální trhy. Prostřednictvím své svolávací pravomoci by AU mohla sdružovat členy AES a ECOWAS za účelem boje proti nadnárodnímu organizovanému zločinu.

Oživení procesu AU z roku 2013 proti terorismu a organizovanému zločinu také nabízí řešení – ale pouze pokud AU udělá v oblasti Sahelu něco navíc. Úspěch závisí na překonání nedůvěry, sdílení zpravodajských informací, nasazení společných pohraničních hlídek a cílení na kriminální a extremistické enklávy.

Rada míru a bezpečnosti AU by mohla naléhat na členské státy regionu, aby přijaly opatření, která zmenší zdroje a náborovou základnu extremistických skupin. Koordinované hodnocení center pašeráckých tras a bašt extremistů má zásadní význam pro minimalizaci civilních škod, zatímco přísné řízení zásob by mohlo omezit odklon zbraní prostřednictvím rabování nebo korupce.

Zásadní význam má rovněž řešení socioekonomických příčin trestné činnosti. Africká unie musí mobilizovat finanční prostředky na zahájení hospodářského rozvoje zaměřeného na mladé lidi, zejména v příhraničních komunitách, které nabízejí alternativy k nelegální těžbě, pašování a extremismu.

Zdroj v angličtině: ZDE