Kapitalismus založeny na růstu neslučitelný s obyvatelnou planetou vs. skutečně demokratická, postkapitalistická ekonomika

9. 12. 2025 / Petr Huďa

čas čtení 10 minut
Autor Josef Poláček svými články se snaží čtenáře BL přesvědčit o tom, že hledat alternativy ke kapitalismu/neoliberalismu/ pravicovém populismu a fašismu je iracionální, protože lidská přirozenost... 

A  politická levice, zejména radikálnější část by se měla podle toho konečně zařídit.

Na rozdíl od pana Poláčka (určitě nebudu jediný) jsem hluboce přesvědčen o tom, že existují i jiné ekonomické systémy než jen kapitalismus či státní socialismus. 

 

Hned na začátek připomínám, že obhájci kapitalismu se mnou souhlasit nemusí.

Co předpověděl Karel Marx? Předpověděl, že za neomezeného kapitalismu se peníze soustředí do rukou hrstky jednotlivců, že vlády budou ovládány nejbohatšími a že mzdy budou na úrovni existenčního minima. Měl pravdu.

Vždycky jsem opovrhoval myšlenkou „kapitalistického snu." Kapitalistický sen je založen na myšlence vykořisťování druhých! Kapitalismus pro hrstku, bída pro mnohé! Podpora kapitalismu v roce 2025 znamená podporu systému postaveného na vyhoření, těžbě a nakonec vyhynutí. Je to vražedný stroj, o kterém předstíráme, že je „ekonomikou“. Pokud ho obhajujete, váš světonázor není jen zastaralý, je to toxický odpad. 

A teď jsme tady. 

První mýtus... „kapitalismus zrcadlí lidskou přirozenost.“ 

Ne. Lidské chování se přizpůsobuje podmínkám. Hojnost vytváří kooperativní kultury. Nedostatek a stres produkují agresi a dominanci. Systém vytváří chování, ne naopak. 

Zastánci kapitalismu opakují tato přesvědčení jako fakta, protože systém je socializuje do světonázoru, kde je nerovnost přirozená a trest zasloužený. Stejný způsob myšlení, který miluje trestající spravedlnost, miluje mytologii volného trhu. Je to stejný archetyp. 

Pokud by chamtivost byla „lidskou přirozeností“, náš druh by vyhynul dávno před zemědělstvím. Rovnostářské společnosti existovaly po 99 % lidské historie. Moderní instinkt dominance je ekonomickým produktem, nikoli biologickým osudem. 

Všechno, co vytváříme, je kolektivní. Váš notebook, mobil atd. není výsledkem jednoho génia, je to tisíce let sériové lidské znalosti. Chytrý telefon, který používáte, je postaven na veřejném výzkumu, otevřené vědě a sdíleném objevování, ale každá vrstva je znovu uzavřena, takže musíte donekonečna platit za to, co již bylo kolektivně vytvořeno. 

Jinak řečeno, mobil, notebook, který máme, je výsledkem kapitalistického vykořisťování, a ne systému "génia". Vyrábí se rukama vyčerpaných dělníků, v továrnách, které vypadají jako vězení, vydělávají haléře, zatímco miliardáři hrají filantropii. 

Kapitalismus nic nevytváří, osvojuje si ho. Lidské znalosti, věda, technika, to vše vychází z kolektivních myslí, od lidí, kteří myslí a budují, ne od akcionářů a majitelů továren. 

Kapitalismus se vysmívá minulým státně socialistickým autoritářským  režimům za to, že zabily miliony lidí. Jeho architektura mezitím zabíjí ve zpomaleném záběru... srdeční choroby vyvolané stresem, cukrovku z chudoby, bezdomovectví v zimě. 

Úmrtí se šíří do statistik, aby se skryla odpovědnost.  Nerovnost se nezvyšuje proto, že by společnost selhávala. Zvyšuje se proto, že kapitalismus uspěje přesně tak, jak byl navržen... privatizace zisků, socializace ztrát, trvalá třídní hierarchie. 

Neexistují žádní „chudí lidé“. Existují lidé, které kapitalismus strukturálně vyhladověl. Chudoba není „skutečná“, je to uměle vytvořený nedostatek, vynucovaný strážci brány, prodávaný jako „normální“. Pokud si myslíte, že je to lidská přirozenost, byli jste domestikováni.  
 
"Tragédie obecního statku“ je slogan, který vymyslel Garrett Hardin.           

Kniha nositelky Nobelovy ceny Elinor Ostromové s názvem Governing the Commons: The Evolution of Institutions for Collective Action (Vláda společných statků: Vývoj institucí pro kolektivní akci) se zabývá souvisejícími otázkami soukromého/kapitalistického vlastnictví a státní kontroly nad ekonomickými zdroji, zejména přírodními zdroji, a diskutuje o tom, jak a proč to vede k ničení životního prostředí. 

Proč je téma „obecného statku“ důležité? Je důležité kvůli tomu, co je v sázce: přírodní zdroje, které využíváme pro jídlo, vodu, teplo, energii, bydlení a další; životní prostředí, na kterém my a všechny formy života závisíme pro naši pohodu a přežití. Otázka společných statků je také propojena s otázkami, kdo by měl mít moc.                                           

Myšlenka „individuálního úspěchu“ je bajka používaná k racionalizaci extrémní koncentrace bohatství. Překonejme iluze, že miliardáři bohatství vytvářejí. Oni bohatství těží. 

Určitě milujeme, že máme např. 200 druhů smetany do kávy, ale  mnoho lidí především mladí zoufale postrádá dostupné nájemní či družstevní bydlení. 

Věk odchodu do starobního důchodu se stále prodlužuje atd. 

Lidé nejsou hloupí. Všímají, že produktivita roste, zatímco mzdy ne, že jsme na papíře bohatší, ale chudší na zkušenosti, že ekologický kolaps a ekonomický kolaps sdílejí stejný kořen... operační systém, který se nedokáže sám stabilizovat.        
                                                                        
Skutečnost, že obránci kapitalismu dokáží kritiku zpracovat pouze tak, že vás označí za nebezpečného či směšného socialistu/komunistu/levicového radikála, vypovídá vše. 

Věrní zastánci volného trhu byli degradováni na politickou negramotnost, žádný rámec mimo jejich binární systém pro ně neexistuje. 

Milton Friedman si představoval, že jeho tržní model vytvoří pracovní vztah založený na rovnosti a svobodě. Jeho klam se odhalil během Thatcherové a Reaganovy administrativy. 

Svoboda ve vztahu mezi prací a kapitálem je oxymoronní myšlenka. Nejhorší diktaturou na světě jsou Spojené státy. Je to diktatura kapitálu, kde obě strany slouží bohatým a celá společnost je postavena na vykořisťování domácích pracujících a vedení nekonečných válek v zahraničí, to vše s cílem obohatit malou miliardářskou elitu.

Kapitalismus učí lidi vnímat hrozbu jako přirozenou a spolupráci jako naivní. Pak tento světonázor promítají na své předky, kteří skutečně přežili díky sdílení, znalostem a skupinové soudržnosti. Je to ideologie maskovaná jako historie.

Dluh/úvěr, nájemné, peníze, daně, majetek, kapitál, úrok... atd. je to, z čeho je stvořena kapitalistická společnost. Jsou to vzájemně propojené formy hodnot, žádná z nich nemůže existovat bez druhé. Nejhlasitější obránci kapitalismu, pokud nejsou miliardáři, vysocí manažeři, státní úředníci, IT pracovníci nechápou architekturu, kterou obhajují. Nejsou to zlí lidé. Jsou bohužel systémově negramotní. 

Proto si pletou patologii s pokrokem. Myslí si, že chudoba je nevyhnutelná, protože nedokážou rozlišit mezi přirozenými omezeními a uměle vytvořeným nedostatkem. Myslí si, že konkurence plodí inovace, ale ignorují selhání koordinace, duplicitní úsilí, zvrácené pobídky, nesprávně alokované zdroje a potlačenou zpětnou vazbu. 

Evoluce selhání odstraňuje, kapitalismus ho chrání. Myslí si, že trhy „objevují hodnotu“, zatímco funkcí trhu je objevování cen za umělého nedostatku. Skutečná hodnota pochází z energie, logistiky, znalostí a automatizace. Trhy ji uzavírají. 

Většina obránců kapitalismu tomu nerozumí. Obhajují ideologii, kterou nikdy nezmapovali. Nevědí, jak je nedostatek vytvořen, jak pobídky deformují, jak se hroutí zpětnovazební smyčky nebo jak infrastruktura vytváří hodnotu dlouho předtím, než ji trhy zpeněží. 

Vláda vs. kapitalismus je jako říct, že kyslík bojuje s plícemi. Nejsou to nepřátelé, jsou to orgány stejného systému. Každý hroutící se systém vytváří skupinu, která vidí jeho strukturu. Populaci, která se už nebojí představovat si alternativy, protože současná trajektorie dělá alternativu zdravou. Obránci kapitalismu jsou tak podmínění, že ve světě satelitů, samořídících robotů a modelů umělé inteligence si upřímně myslí, že jedinou alternativou je žít v lesích jako lovci a sběrači. Ideologie pozdního stádia kapitalismu dělá tyto lidi hloupými. 

Prudký nárůst nerovnosti v letech 2019–2025 neprokázal, že kapitalismus je efektivní. Dokázal, že kapitalismus nemá žádnou stabilizační zpětnou vazbu. Zesiluje šoky, externalizuje riziko a koncentruje zisky. Říkejte tomu „volné trhy“, říkejte tomu „pobídky“, stále se jedná o systémovou nerovnováhu.                                           
A právě teď nastala ta vhodná doba, kdy je potřeba seriózně diskutovat o demokratické ekosocialistické transformaci. 

Stejně jako vést diskusi o "ideálnosti" zastupitelské demokracii-parlamentní instituci.                                                                                            

Vždy si připomenu slova  socialistické anarchistky/revolucionářky a feministky Emmy Goldmanové, které podle mého neztratila nic ze své aktuálnosti:

"Jinými slovy, budeme schopni vymazat nedostatky demokracie s pomocí ještě demokratičtějšího systému, nebo bychom pak měli přetnout gordický uzel lidové vlády mečem diktatury?

Moje odpověď zní: ani jedno, ani druhé. Jsem proti diktatuře a fašismu, stavím se proti parlamentním režimům a takzvaným lidovým demokraciím."

Emma Goldmanová „Jedinec, společnost a stát“

Anarchisté a revolučních socialisté tvrdí: "Návrhy socialismu nejsou něco, o čem bychom museli lidi tak usilovně přesvědčovat, protože návrhy libertariánského socialismu ve skutečnosti vycházejí z požadavků a tužeb dělnické pracující třídy. Takže na rozdíl od kapitalismu nejsme pověřeni úkolem v podstatě lidi přesvědčovat."                                                             

Anarchisté a "marxističtí libertariáni" jsou JEDINÍ antikapitalisté, kteří chtějí doslova kapitalismus rozebrat a zrušit. Všichni ostatní v podstatě lžou. Ekologové ho chtějí zazelenat, leninisté ho chtějí centrálně plánovat, sociální demokraté ho chtějí demokratizovat… nikdo z nich proti němu doopravdy není.                            

Participativní ekonomika/ekonomická demokracie je modelem toho, jak můžeme organizovat moderní ekonomiku s miliony lidí na základě hodnot demokratické participace, spravedlnosti, solidarity a udržitelnosti, vyvinutých jako koherentní alternativa ke kapitalismu a centrálnímu plánování. Pro ilustraci. Kooperativní horizontální demokratická ekonomika funguje. 

Mondragon ve Španělsku se 70 000 pracujícími-vlastníky prosperuje na modelu ploché struktury a loni vykázal tržby ve výši 12,5 miliardy eur, což je více než většina kapitalistických konkurentů v této zemi.        

Nový ekonomický systém pro 21. století:                   

Nová ekonomika:                                                                                                  



Petr Huďa, Jihlava

0
Vytisknout
148

Diskuse

Obsah vydání | 9. 12. 2025