KVIFF 2026: Prameň. Film o státních sterilizacích romských žen
5. 7. 2026 / Jan Čulík
čas čtení
3 minuty
Na letošních Karlových Varech je celá řada slovenských filmů, což je překvapující a povzbuzující, protože donedávna se v podstatě nedalo říct, zda slovenský film vůbec existuje.
Snímek Prameň (2026) Ivana Ostrochovského se zabývá dodnes problematickým zločinem někdejšího komunistického československého státu.
Už jsme tady psali v Britských listech, že Británie se také dopouštěla z ideologických a "náboženských" důvodů něčeho podobného:
Až do roku 1976 (!!) britské úřady násilně odebíraly děti svobodným matkám a dávaly je k adopci do jiných rodin, matky se nedověděly, kde jejich dítě vůbec je.
Avšak československý komunistický stát dělal něco ještě daleko horšího: systematicky podroboval romské ženy sterilizaci.
Ostrochovského film se odehrává na Slovensku kolem roku 1985, zřejmě docházelo ke sterilizacím ve velmi velkém počtu. Film Interpretuje závažným problém pohledem na osobní vztahy několika lidí a jejich postoje analyzuje.
Hlavní postavou je česká lékařka Ingrid (hraje ji Aňa Geislerová), vdaná za postaršího slovenského primáře a zdravotní sestra poloromského původu Agáta. Obě pracují v porodnici či nemocnici specializující se na interrupce a na sterilizace žen.
Zatímco v Británii odebírali svobodným matkám děti z debilních náboženských důvodů, rozhodnutí československého komunistického režimu bylo otevřeně rasistické - prostě se režim rozhodl, že se bude za jeho vlády rodit míň Romů.
Zatímco Ingridin manžel primář tuto politiku víceméně obhajuje ("vždyť jsi viděla, za jakých poměrů Romové žijí"), lékařka Ingrid je situací stále více znepokojena, zejména, když vidí, že se význam a dopad sterilizací postiženým ženám vůbec řádně nevysvětluje. Jenže co proti tomu dělat v autoritářském režimu. Ingrid se spřátelí se sestrou Agátou, jenže posléze zjistí z její dokumentace, že na základě podvodné psychiatrické diagnózy jako naprosto mladou holku sterilizovali i ji.
Naštěstí ne všechny sterilizace byly vždy prováděny pořádně a úplně na závěr filmu se ukáže, že Agáta je navzdory všemu těhotná.
Z klasického maďarského širokoúuhého černobílého filmu Chladné dny (1966) režiséra Andráse Kovácze jsem asi po dvou třetinách odešel, přestože zpracovával závažné středoevropské téma. Film je rozhovorem tří vysokých důstojníků maďarské armády, kteří byli o druhé světové válce uvězněni a čekají na soud za to, že někdy v roce 1942 uprostřed chaosu nařídili vraždění civilistů v srbském městě Novi sad. Uvěznění důstojníci ve filmu podrobně rekapitulují, co se vlastně stalo a za co údajně nenesou vinu. Nemám nervy na hrůzy...
317
Diskuse