Nejméně svobodné místo na světě: Okupovaná Ukrajina
10. 9. 2026
čas čtení
10 minut
Vzhledem k tomu, že diskriminační ruská politika proniká do všech aspektů života zdejších obyvatel, mnozí se ptají, co z ukrajinského charakteru případně zůstane. Žádná politická práva. Žádná svoboda projevu. Žádná ochrana před tajným zadržováním bez přístupu k rodině, advokátovi či lékaři. Žádná ochrana před deportací.
Vítejte na Ukrajině okupované Ruskem.
Již druhým rokem zařadila americká organizace Freedom House, která sleduje stav demokracie, okupovaná východní a jižní území Ukrajiny na seznam nejméně svobodných míst na světě – před Jižním Súdánem, Severní Koreou a pásmem Gazy.
Obyvatelé zde podléhají represivní ruské legislativě, včetně násilně vnuceného občanství a využívání protiteroristických zákonů proti politickým disidentům a náboženským menšinám, uvádí Freedom House. A právě tento systém sledování, represe, indoktrinace a státní krádeže posouvá okupovanou Ukrajinu na první místo žebříčku.
Diskriminační politiky veřejně zakotvené v ruských zákonech prostupují všemi aspekty života obyvatel – jedná se o opatření, která zřejmě mění demografickou situaci v regionu. Rusko „záměrně mění etnické složení s cílem zničit kulturu nebo naklonit politickou rovnováhu ve prospěch jiné skupiny,“ uvádí zpráva.
Mezinárodní humanitární právo zakazuje jakékoli okupační moci provádět trvalé změny na okupovaných územích, zejména v demografické, sociální a ekonomické oblasti. Moskva však tvrdí, že tyto oblasti nejsou okupované – jsou prostě součástí Ruska, a proto podléhají ruskému právu.
„Tato okupace je jedním z nejlépe zdokumentovaných systémů represe, útlaku a porušování lidských práv, protože je o ní zveřejňováno tolik informací,“ uvedla Danielle Bellová, vedoucí Mise OSN pro monitorování lidských práv na Ukrajině. „Jedná se o systémový přístup k omezování práv a základních svobod lidí.“
Od roku 2022 zaznamenala mise HRMMU nejméně 16 ruských zákonů a nařízení omezujících práva ukrajinských občanů na těchto územích. Ve školách se vyučuje ruská verze dějin, která vštěpuje ruskou identitu a hodnoty. „Ukrajinský nacionalismus“, jehož součástí je vyjadřování sympatií k Ukrajině nebo používání ukrajinského jazyka, je trestán jako „extremistický“. A aktivně se podporuje přesídlování z Ruska do těchto oblastí.
Režim vykazuje „všechny znaky kulturní genocidy“, uvedl novinář Andrii Dikhtiarenko, rodák z dnes okupované východní Ukrajiny.
Od pasové registrace po deportaci
Od roku 2014 okupuje Rusko přibližně 20 procent území Ukrajiny na jihu a východě země – území, které Moskva nazývá „novými historickými územími“. A jedním z procesů napomáhajících rusifikaci těchto oblastí je pasová registrace.
Tím, že okupační úřady oficiálně označují Ukrajince žijící na územích okupovaných Ruskem za „cizince“, nutí je k získání ruského občanství – což mohou učinit zjednodušeným postupem –, aby měli přístup k základním právům, jako je zdravotní péče, sociální služby, zaměstnání nebo vlastnictví majetku
Pro Liudmilu Chubovou to všechno začalo prací. V rozhovoru Chubová uvedla, že v roce 2023 jí zaměstnavatel v Melitopolu – ležícím v okupované Záporožské oblasti – sdělil, že si musí pořídit ruský pas, aby mohla nadále pracovat v jeho obchodě, jinak mu bude uložena pokuta. Čubová se vydala na pasový úřad, kde natočila rozhořčené video o tom, jak je nucena pořídit si „kuřecí pas“ — což byla narážka na znak s dvouhlavou ruskou orlicí. Ochranka úřadu ji rovnou odvedla k okupační policii.
Chubová strávila následujících osm měsíců ve vazebních zařízeních v okolí Melitopolu, přičemž soudy jí pravidelně prodlužovaly vazbu s tvrzením, že porušovala vojenský zákaz vycházení. Nakonec jí bylo předloženo prohlášení, které měla přečíst před kamerou a v němž uvedla, že nechce žít v Rusku; poté jí bylo povoleno 15 minut na sbalení věcí z bytu a pod ozbrojeným doprovodem byla přepravena k rusko-gruzínské hranici.
Ačkoli byla vyhoštěna z domova, kde prožila celý život, Chubová se stále považuje za šťastnou. Řekla, že jiní, s nimiž se ve vězení setkala, prošli procesem získání ruského občanství, jen aby byli podle ruského práva obviněni ze špionáže nebo zrady, za což hrozí obrovské tresty.
„Ten pas vám připíší a pak z vás díky němu udělají zrádce jejich země,“ řekla. „Všechno ve mně se bránilo tomu, abych ten pas získala, a je štěstí, že jsem ho nedostala. To mě zachránilo.“
Organizace HRMMU dosud zdokumentovala více než 400 takových zadržení souvisejících s obviněními z vlastizrady a špionáže na územích okupovaných Ruskem, ale není možné sledovat počty případů zadržení v izolaci.
Právě to se stalo 59letému IT specialistovi Serhiji Gryščenkovovi ze Sevastopolu na okupovaném Krymu. Poté, co ho v květnu 2025 ruské bezpečnostní síly odvedly z jeho domu, nemohla Gryščenkovova rodina zjistit, kde se nachází, řekla jeho dcera Darina. Její otec, který se netajil svým proukrajinským postojem, byl rok držen v izolaci a mučen, než byl nakonec v červnu 2026 obviněn z vlastizrady, uvedla. Rodina nezná podrobnosti obvinění.
Podle Dariny, když se její otec znovu objevil ve vazbě, vyprávěl o spoluvězních, kteří byli i po třech či čtyřech letech stále tajně zadržováni. „Jejich příbuzní ani nevědí, zda jsou naživu.“
Někteří obyvatelé, o nichž Rusko tvrdí, že je deportovalo, jsou aktivně pohřešováni a mohou být ve vězení stejně jako Gryščenkov, uvádí HRMMU. Tisíce dalších byly nepřímo deportovány a donuceny k odchodu prostřednictvím zastrašování, násilí a diskriminace.
Nemají kam se vrátit
Jednou ze strategií podporujících demografické změny na okupovaných územích Ukrajiny je oficiální konfiskace domů patřících obyvatelům, kteří uprchli před válkou, čímž se zajistí, že se nemohou vrátit.
Nové zákony přijaté od začátku okupace umožňují ruským úřadům v těchto oblastech zabavit prázdné, „bezvlastnické“ nemovitosti, pokud nebyly osobně přeregistrovány majitelem, který musí být navíc ruským občanem.
Ukrajinci, kteří se snaží toto nové nařízení dodržet a vrátit se domů, se dostávají do křížku s ruskou „filtrací“ a čelí zatýkání a zákazům vstupu na moskevském letišti Šeremetěvo – na jediném možném vstupním bodě, kudy se lze dostat na okupovaná území, jelikož pozemní hranice jsou pro ně uzavřeny.
Novinářka Olena – jíž byla z bezpečnostních důvodů týkajících se jejích příbuzných žijících v okupované oblasti zaručena anonymita – sdělila, že v roce 2014 uprchla s rodinou z okupovaného Doněcku. S pomocí soucitného správce bytového domu platila po následujících 12 let účty za energie za svůj byt i byty svých rodičů v naději, že se jednoho dne budou moci vrátit domů.
Později se Olena z okupačních médií dozvěděla, že byla veřejně zařazena na černou listinu jako „nepřítel“. Mezitím byl jedné její známé na letišti Šeremetěvo uložen 50letý zákaz vstupu, když se pokoušela vrátit do svého domova na okupované Ukrajině.
„S tímto novým zákonem nám už nic nepomůže,“ řekla Olena.
Podle monitoringu HRMMU bylo k červenci letošního roku na okupovaném území Ukrajiny identifikováno více než 60 000 soukromých nemovitostí jako „bez majitele“. Nejméně 6 500 z těchto nemovitostí bylo vyvlastněno, často přiděleno veteránům ruské „speciální vojenské operace“ nebo prodáno přistěhovalcům z Ruska za zvýhodněných podmínek.
Přepisování historie
Osobní záznamy na okupovaných územích ukazují, že správní, úřednické a vládní struktury jsou postupně přebírány nově příchozími z Ruska.
To má závažný dopad na vzdělávání v regionu, kde se ve školách zavádí militarizovaný ruský vzdělávací program. Nové učebnice vyučují oficiální verzi Kremlu, podle níž okupované regiony nikdy nepodporovaly ukrajinskou nezávislost a vždy patřily Rusku. Rodiče, kteří odmítají zapsat své děti do těchto škol nebo je zapsat do online ukrajinského vzdělávání, jsou pokutováni a vyhrožuje se jim odebráním rodičovských práv.
Tyto vzdělávací instituce mohou někdy studenty přímo nasměrovat do ruských ozbrojených sil. Jakmile má člověk ruský pas – bez něhož je díky vynucenému systému téměř nemožné přežít –, může být povolán k boji proti Ukrajině. Jedná se o praxi, která je, stejně jako deportace, výslovně zakázána Ženevskými úmluvami.
Kumulativním důsledkem všech těchto opatření je vymýcení viditelných projevů ukrajinské identity a širšího nesouhlasu, uvedl novinář Dikhtiarenko. „Lidé, kteří chtějí přežít, musí přijmout pravidla hry.“
Na HRMMU se Bell nejvíce obává, že svět přestane o těchto zločinech slyšet nebo si jich všímat. „Když se klima stane tak represivním a omezujícím a lidé jsou tak umlčeni, tehdy přestaneme dostávat zprávy, protože se lidé přestanou odvažovat promluvit,“ řekla.
Čím více času ubíhá, tím více se někteří obyvatelé ptají, zda z Ukrajiny vůbec něco zůstane, i kdyby se jejich domov někdy vrátil pod kontrolu Kyjeva. Dikhtiarenko však uvedl, že navzdory nucenému ruskému občanství si většina obyvatel stále ponechává své ukrajinské pasy, které schovávají pod podlahovými prkny nebo zakopávají na zahradě.
„Je to jejich malá vstupenka ke svobodě,“ řekl.
Zdroj v angličtině ZDE
221
Diskuse