Krásná smrt

26. 7. 2011

Je možné zemřít krásně?

Vzhledem k tomu, že většina lidí se smrti bojí, snaží se ji ze svého uvažování vytěsnit, jak to jen jde. Přesto jsou situace, kdy se do její blízkosti dostanete aniž byste chtěli, nebo ji vyhledávali. Je však jisté, že čeká na každého z nás. Máte možnost zapomenout, že existuje, nebo se přiměřeně připravit.

Nemluvím teď o smrti, která se nám zdá nespravedlivá, přichází k lidem, kteří tu ještě mohli být a vykonat mnoho dobrého. Mluvím o smrti, která přichází, jako konec života, jako zákon jemuž se nevzepře nikdo. Můžeme ji očekávat smířeni a můžeme ji prožívat s lidmi, kteří jí jdou naproti, ať jsou si toho vědomi či nikoli. Když se podíváme do statistiky, zjistíme, že většina lidí umírá ve zdravotnických zařízeních, píše Milena Povolná.

Je to proto, že jejich blízcí do poslední chvíle doufají, že tam jim pomohou, že se vrátí domů zdraví, nebo lepší. Kdybychom však uspořádali anketu, jak a kde by lidé chtěli umřít, pak zjistíme, že by chtěli doma ve své posteli usnout a už se neprobudit. Je pravda, že jsou i tací, kterým se to splní.

Smrt, jako konec života, je obestřena mnoha předsudky.

Ve starých pohádkách však najdeme Smrt kmotřičku, se kterou se někdy smlouvá, někdy se na ní trochu vyzraje a nebo když jí někdo znemožní konat její práci, tak se ukáže, že to bez ní na světě prostě nemůže fungovat.

Dříve byli lidé smrti blíž a uměli s ní žít. Věděli co se má udělat, když někdo odejde. Setkávali se s tím od dětství tak jak rodiny žily ve vícegeneračních společenstvích. Také věřící znali rituály od posledního pomazání po zádušní mši.

Když má člověk pocit, že už v životě mnoho nečeká, že je unaven, že by pro něj byla smrt vysvobozením, tak většinou má strach z umírání. Nechce být na obtíž, stydí se, když už nebude zcela soběstačný a bude v intimních věcech závislý na pomoci a obsluze druhých. Stane se, že se v té chvíli promění v tyrana, který vyžaduje péči a testuje, zda ho má rodina ráda, zda bude snášet jeho nálady i schválnosti.

Často ale i toto chování, je jen demonstrací strachu z toho co nás čeká. Přijmout konec života a naučit se ho zvládnout je těžké, ale nemusí to být nepřekonatelný problém. Pro ty, kteří mají odvahu a nebo alespoň snahu se na to připravit podává pomocnou ruku hospicová péče.

Máme to štěstí, že v našem okrese i za jeho hranicemi a následně v působnosti středních Čech se v hospici dostane tato péče na takovou úroveň, jakou by mít měla a že se časem stane součástí našeho života, bez výjimečnosti, která jej dosud provází.

Je možné využít i jeho mobilní formy, kterou už několik let využívají potřební. Nemusí to být jen pomoc při péči o nevyléčitelně nemocné, ale je zde možno zapůjčit pomůcky, které pomohou v přechodné péči o takové nemocné, kteří jsou v určité fázi nemoci nepohybliví. Tyto pomůcky velmi pomáhají těm, kteří o nemocné pečují.

Nečekejte však do doby až budete tuto službu potřebovat. Lépe je dělat dobré věci tehdy, když nejste sám citově vázán. Můžete působit na své zastupitele, aby v napjatých rozpočtech našli i prostředky na příspěvek na jejich provoz.

Kdo dokáže být se svými nejbližšími i v jejich posledních chvílích pozná, že smrt skutečně není zlá. Pozná sám sebe a bude si toužebně přát, aby to pro něj zase dokázal někdo udělat. Ne na oplátku, ale protože to tak má být. Tak jako se dokážeme těšit z narození člověka, měli bychom najít sílu, dojít důstojně k jeho konci. Dobří lidé dokáží neokázale dělat dobré věci a jsou pořád mezi námi. Pomozme jim a oni nezištně pomohou nám.

S přáním krásného života

Milena Povolná

0
Vytisknout
4996

Diskuse

Obsah vydání | 27. 7. 2011