Stojí Evropa na prahu další války? Možná, že ano.

12. 8. 2011 / Jiří Kalát

V Norsku nám Breivik připomněl, jak to vypadá, když někdo vezme "záchranu" Evropy do vlastních rukou. V Anglii naopak přistěhovalci a lidé ze sociálně vyloučených skupin ukazují svojí představu o využití hrubé moci. Rabování, žhářství a nepokoje. Vraždy, výbuchy a strach. Společným jmenovatelem je nenávist.

V době různých sociálních nepokojů, a že jich v posledních měsících spíše přibývá než naopak, se mi dostalo do rukou video "Europe in 2029", jenž je umístěno na internetovém serveru youtube.com a vidělo ho přes půl milionu lidí. Co je však mnohem zajímavější, dvě čtvrtiny hlasujících klikly na tlačítko "líbí se". Ještě před jistou dobou bylo veřejně přístupné všem bez rozdílu věku, ale nyní je nutno registrovat se, protože "video nebo skupina mohou zahrnovat obsah nevhodný pro některé uživatele." Jenže pro které?

"Hnus, propaganda, xenofobie, rasismus a dost hloupý vtip," nese se ke mně z několika stran. S největší pravděpodobností ano. Populistické, extrémistické video, propagující evropský a státní nacionalismus. "Dvacet let a z našich předměstí se stanou válečné zóny, lidé budou umírat a bít se o životní prostor," říká se v něm. Mávnutím ruky by se dalo smést ze stolu k mnoha dalším podobným, však bylo by to ještě hloupější, než obsah samotný.

Řecko buduje příkop s ostnatým drátem proti přílivu imigrantů, Itálie zakazuje zakrývání obličejů, Řecko a Španělsko se vzpamatovávají z mohutných protestů, Norsko pláče a některé části Londýna hoří. I tak nějak vypadá Evropa v létě roku 2011.

Je tedy krátký film opravdu jen hříčkou bandy zfanatizovaných novodobých křižáků, nebo se dá najít mnohem hlubší souvislost se skutečnými problémy naší společnosti? Strach se šíří. Lidé se obávají islámu a pokoušejí se ho zařadit někam do kolonek černá a nebo bílá, na stupnici dobra a zla. To co vidí v médiích jim moc klidu nepřidá a sociální vědomí okolní společnosti také ne. Bojí se. Toto video je obraz, který mnoho obyvatel Evropy před sebou uvidí, když se řekne imigrace, muslimové, budoucnost.

Mají ale pravdu? Je tohle možná budoucnost Evropy? Ano i ne.

Nevěřím spikleneckým teoriím, sionistickým ani islamistickým. Nemyslím si, že někde v pozadí sedí skupina pánů s jarmulkami nebo šátky kolem krku a snaží se ovládnout svět. Na pohádky už jsem trošku starý, i když některé se krásně poslouchají a zdálo by se, že na konci princ na bílém koni všechny zachrání a porazí ty zlé. Bohužel svět není pouze černý a nebo bílý a byrokraté z OSN (ve svých krásných nových bílých autech) problémů více vytvoří než vyřeší.

Pokud budeme věřit veřejným prohlášením politiků a představitelů různých pravicových stran, dalo by se říci, že Norsko bylo činem jakéhosi pomateného extrémistického blázna, který byl na drogách a tedy mimo. Všichni se od něj distancují. Však komentáře pod články v novinách a statusy na Facebooku vypovídají o něčem jiném. "Držte ty černá zvířata mimo Británii. Potřebují být umístěni do ZOO, né být ve městech, kde žijí a pracují normální lidé," říká jeden z mnoha. Tedy možná měl Breivik pravdu a lidé ho za pár letu budou prohlašovat za hrdinu, někteří k tomu rozhodně již nyní nemají daleko.

Problém však spočívá opravdu v přistěhovalectví, tedy spíše v evropském přístupu k němu. Ne sice tak, jak se nám snaží namluvit nacionalisté, ale přece. Statisíce lidí míří každoročně do EU. Hledají zde bezpečný přístav pro sebe a svoje rodiny. Tedy pokaždé, když se v některé zemi třetího světa něco děje, lidé raději utečou, než aby se pokusili situaci sami řešit. Dovolávají se mezinárodního společenství o pomoc, argumentujíce listinou základních lidských práv a svobod. My je to naučili a přesvědčili, že naše cesta je ta správná. Proto i nyní sklízíme plody této demokratické propagandy.

Přicházejí lidé z rozdílných prostředí a kultur. Čekají práci a životní prostor. Avšak Evropa není zase tak velká, aby dokázal pojmout všechny národy světa. Proto tito lidé končí bez práce v čtvrtích, kam se policie sama bojí a pojem právo je spíše snem než reálným prostředkem řešení konfliktů. Vznikají tak výbušná ghetta, která pouze čekají na rozbušku, aby rozpoutala peklo, které například nyní sužuje Velkou Británii. Vytvářejí se uzavřené komunity s vlastními pravidly a zákony, kterou jsou mnohdy aplikací systémů, jež imigranti znají ze svých zemí. Starousedlíci se bojí a nechápou. Strach vzniká z neznalosti a nepochopení na obou stranách. V tomto prostředí se daří různým druhům xenofobie, rasismu a nenávisti. Napětí stoupá.

Xenofobie se šíří po Evropě rychleji, než by se většině z nás líbilo. Pravicové strany se dostávají k moci a snaží se prosazovat diskriminační zákony. Levice s v mnoha případech radikalizuje a svými jednoduchými řešeními se již moc neliší od neonacistů či jiných podobných skupin. Není se čemu divit, zprávy z různých přistěhovaleckých ghett po celém Starém kontinentě zaplavují často média, a to s různou intenzitou. Právo šaria je strašákem číslo jedna a další následují jako plazící se hadi. Pomalu se učíme obviňovat muslimy z veškerých špatností, které se dějí. Však na naše viny jako bychom zapomínali. Byli jsme to my, kteří jim dovolili zde žít, mnohdy jako důsledek sypání popela na hlavu díky imperiální minulosti, či jako důsledek jejich využijí jako pracovní síly. Je tedy na nás nyní se vypořádat s problémy, které to sebou přináší.

S podobnou situací již  Evropa zkušenosti má, před několika desítkami (spíše již stovkami) let si místní lidé vybrali jinou uzavřenou skupinu "nepřizpůsobivých" a vinili je za všechno zlo. Stejně jako nyní vystupovali významné osobnosti té doby, očerňovali je a přidávali svoje polínka do ohně, který nakonec propuknul naplno v podobě druhé světové války. Našel se nepřítel, proti němuž se tehdy Německo spojilo a začalo konflikt, která stál miliony životů. Ten nezačal v den, kdy poprvé nacistické jednotky vstoupily do Polska, ale proces jeho vývoje a vzniku se táhne do desetiletí dávno před tímto datem. Drobné konflikty, vzrůst antisemitismu a nenávisti stály na jeho počátku.

V nynější době to nejsou pouze extrémní pravicový neonacisté, kteří jsou našimi nepřáteli. Stejně tak bychom si měli dávat pozor na extrémní levici podporující neomezenou imigraci a zapomínající na konflikty, které díky ní vznikají. V rámci humanity se snažíme být ti hodní, ochránci slabých a spravedlivých, ale možná nastal čas, abychom se zamysleli, kam nás tato politika vede. Pokud nejsme schopni se o přistěhovalce postarat a dokázat jim zabezpečit stejné životní podmínky jako má zbytek společnosti, nebylo by dobré přehodnotit naše postoje k tomuto problému? Pomáhat je luxus, otázkou zůstává, jestli a v jaké podobě si ho Evropa nyní můžeme dovolit.

V Egyptě lidé nevolali po svobodě, ale po práci a vyšší sociální úrovni. To samé může čekat i Evropu. Jak dlouho bude trvat, než lidem dojde trpělivost a začnou se domáhat svých práv, právě na úkor imigrantů a cizinců žijících na našem území? Kolik času uplyne, než občané EU začnou přemýšlet nad tím, proč musí platit svými daněmi za problémy jiných, zvláště když jejich problémy se stále prohlubují? Než řeknou "dost" a obrátí se proti společnému nepříteli a vymění slova za zbraně? Na konci první světové války vrcholní politici tvrdili, že toto je poslední velká válka v dějinách lidstva. Trvalo jen dvacet let, než jejich slova vzala za své.

"Jak bude vypadat Evropa za dvacet let záleží na našem chování, názorech a konání," věta jež končí kontroverzní video není zase tak daleko od pravdy. Nejde totiž pouze o to zamezit extrémistům v jejich jednání, ale především odebrat jim důvody, které je k tomu vedou. Začít prevencí, která není pouze ve vzdělávání budoucích generací, ale i v realistickému přístupu k problémům dnešní doby. Černobílé vidění světa v tomto hraje svoji významnou roli. "Nejsi s námi, tak jsi proti nám," říkají extrémní skupiny z obou stran pravolevého spektra. Popravdě mi je to jedno. Jediné čeho bych se nerad dožil je chvíle, kdy si budu muset opravdu vybrat, na které barikádě musím stát a bojovat.

ZDE

0
Vytisknout
11730

Diskuse

Obsah vydání | 12. 8. 2011