Školníci a faráři -- kdo z koho?

12. 8. 2011 / Miloslav Štěrba

U vrat nebeských stojí zdejší služebníci boží, zatímco u vrat školy bude brzy prázdno. Pokud vláda bude nucena splnit příkazy bývalého lidoveckého ministra Kalouska a sníží platy nepedagogickým školským pracovníkům.

Jejich odboráři sice jednají, ale sotva můžeme doufat v úspěch -- a za ten já považuji zachování současné platové úrovně zmíněných pracovníků škol. Jejich příjmy se dnes potácejí kolem poloviny průměrné mzdy, často mají jen o málo víc než je minimální mzda, a o jejich volební hlasy neusilují žádné politické strany. Koho by ostatně zajímal plat uklizečky, kuchařky nebo školníka, když je tak lákavé nabídnout začínajícím učitelům 20 tisíc, jak to dokázaly Věci veřejné.

Je docela možné, že brzy už ani nebudou chtít české ženy nastupovat na špatně placená místa, uklízet ve školách budou nezaměstnaní a dětem se místo vařené stravy bude ve školních jídelnách nabízet unifikovaný produkt importovaný odněkud z Asie. Samozřejmě že nějakou spřátelenou firmou. Naši zřejmí adepti na titul českého gastarbeitra nemají dost síly, aby se ozvali a hlasitě požadovali slušné zacházení, jestliže i mnozí učitelé jsou často nuceni pracovat za plat jen od září do června. A ti šťastnější stejně nenajdou v sobě tolik cti, aby podpořili nepedagogické pracovníky. Třeba i proto, že si umí představit reálný stav věcí v této zemi, kde jsou veřejné finance podobné oněm kapsám, z nichž jedna je prázdná a druhá vysypaná. Pokud tam něco zůstává, je nutno napravit bývalé křivdy.

V této zemi není totiž hanba církevním funkcionářům, aby bezostyšně volali pro majetku a penězích, třebaže půl miliónů jejich spoluobčanů nemá práci, stále větší počet chodí pro podpory, aby měli pro své děti na to nejnutnější. Mezi občany kolují ukázky darmojedství českých politiků, otevřeně se píše o miliardářích jako samozřejmé přirozenosti zadluženého státu a za hranicemi se připravují na státní bankroty. A to i v zemích, o nichž jsme si donedávna mysleli, že už brzy budeme s nimi na jedné úrovni. Nemá význam tu opakovat známé pravdy. V postkomunistických zemích se živí pohádka o střední třídě, do jejíhož blahobytného klína se budou sypat zlaťáky, a je jedno odkud, ber dokud dávají. Na řadě jsou jsou ti chudí ze škol.

0
Vytisknout
5866

Diskuse

Obsah vydání | 15. 8. 2011