OSOBNÍ SVĚDECTVÍ

Rabovali černí i bílí

10. 8. 2011

Nejsem žádný spisovatel. Avšak poté, co jsem se dnes, v pondělí 8. srpna, vrátil domů z práce, mám potřebu se podělit o své zkušenosti s rabováním (zejména proto, že jsem se o tom dočetl mnoho nesmyslů).

Když jsem byl v práci, viděl jsem na internetu, že v Hackey se dějí násilnosti. Očekával jsem to, avšak ne, že k tomu dojde tak brzo a za denního světla.

Cestou domů autobusem jsme skončili ve Walworth Road. Řidič zaparkoval na kraji ulice za dvěma jinými autobusy, vypnul motor a řekl, že všichni musíme vystoupit. Viděl jsem, že asi 15 policistů brání lidem ve vstupu do Walworth Road. Začal se shromažďovat obrovský dav. Walworth Road je normálně velmi rušná ulice. Dav byl pokojný, skládal se z obyčejných lidí, kteří chtěli pokračovat ve své cestě. Policisté také byli v klidu, nikdo z nich nebyl vybaven zařízením proti násilnostem, většina byla v uniformě, někteří v oblecích a nevěděli, co se děje, anebo kdy to skončí. Lidi se jich opakovaně ptali na to, co se děje.

Zdálo se mi, že nepoužívají zdravý rozum, chtělo se mi převzít organizaci. Nechápal jsem, proč nepoužili megafonu a neinformovali obrovský a rostoucí dav, co se děje. Bylo to 200 metrů of policejní stanice ve Walworthu, tak ho jistě mohli sehnat. Nechápal jsem, proč nic nedělali s automobilovou dopravou, dobře, autobusy tam musely zůstat stát, ale proč nezačali posílat automobily objížďkou dál? Nabádal k tomu zdravý rozum a odstranila by se tak obrovská zácpa, která šla až k Elephant and Castle.

Policie nám neposkytla prostě vůbec žádné informace. Bylo zjevné, že Walworth Street neotevřou ještě řadu hodin, tak proč lidem nedoporučili, ať nejdou pěšky na metro do Elephant and Castle? Měl jsem docela hlad a bylo ironické, že jsem stál těsně u uzavřeného MacDonaldu - vydělali by hodně, kdyby bývali měli otevřeno.

Rozhodl jsem se projít zadními uličkami do Camberwellu. Když jsme byli asi 400 metrů od policejní stanice, proběhl kolem nás mladík smíšené rasy nebo možná Asijec s několika krabičkami v rukou (možná to byly mobilní telefony) a vykřikoval, vytahoval se, co ukradl. Mladá černoška kolem dvaceti, která šla se mnou, zatla zuby a řekla něco o pitomci, který jen naplňuje stereotypy. Po určité době jsme z uliček vešli zase na Walworth Road.

Všiml jsem si, že tam mají obchody rozbité výkladní skříně, ale jinak v ulici skoro nikdo nebyl.

Šli jsme dál. Dál v ulici začalo být docela dost lidí, kteří se tam zřejmě octli zcela náhodou. Nic děsivého se nedělo. Lidi neměli strach, byli spíš šokováni a zhnuseni. Byla tam skoro karnevalová atmosféra. Lidi byli zvědaví, co se děje. Myslím si, že by sami obchody nedemolovali, ale pokud by plenitelé nějaké zboží upustili na chodník, asi by ho sebrali. Bylo tam mnoho žen a dětí (10-13 let) a byli to lidi ze VŠECH ras. Nebylo tam žádné rasové napětí. Walworth je nesmírně pluralitní oblast a mezi sebou se mísili běloši i černoši, ať už se jen dívali nebo kradli.

Co se týče těch zlodějů. Hodně z nich, víc než polovina, si nezakrylo obličeje. Nevím, zda to byla odvaha nebo blbost, ale asi to bylo proto, že v oblasti nebyli žádní policisté ani média, i když je tam všude množství policejních kamer. Všiml jsem si, že iniciativu měli starší (nad dvacet) a podle nich jednala spousta teenagerů. Nezdálo se, že dojde k násilí. Nedával jsem pozor a vrazil jsem do velkého černocha se zastřenou tváří. Řekl jsem Sorry a on odpověděl, "Nic se nestalo, kámo."

Všiml jsem si, že na chodníku leží televizní obrazovka, nebyla poškozená, ale nikdo si ji nevzal. Možná to bylo proto, že nebyla moc velká.

Místní potraviny měly zavřeno, ale zaměstnanci seděli na bednách venku a chránili obchod. Neměli zbraně a nikdo jim nic nedělal. Taky jsem si povšiml, že řidiči autobusů zůstali sedět za volantem - uprostřed rabování obchodů.

Dál už bylo málo lidí, jen vyrabované obchody. Před obchodem s elektronikou Argos leželo na zemi množství dévédéček. Z postranní ulice přijelo auto a když si uvědomilo, že nelze jet dál, zastavilo u chodníku,z auta vystoupily dvě bělošky a začaly sbírat ta cédéčka. Jedna z žen pak zvolala, "Tak jedem, nebudeme to přehánět," ženy nastoupily do auta a odjely.

To rabování mě nesmírně rozčílilo. Byly vyrabovány nejen velké řetězce, ale i malé obchody a mnoho z nich udělá bankrot. I ve velkých řetězcích přijdou lidi o zaměstnání.

Taky mě naštvala policie. Nejsem největším fanouškem policie (jako většina mladých černochů), ale policisté to mohli celé zvládnout daleko líp. Když jsem byl mladší, neustále mě policie otravovala. Když jsem jel autem, třikrát za večer mě policajti zastavovali.

Štvou mě taky politikové. Cameronovi a Johnsonovi (starostovi Londýna) to trvalo nesmírně dlouho, než se vrátili z dovolené. A vrátili se z nesprávných důvodů. Uvědomili si, že to poškodí jejich politickou kariéru, když nepřijedou. A po návratu se hlavně starají o to, aby vypadali dobře v televizi, namísto toho, aby situaci vyřešili. Opravdu nepotřebujeme, aby chodili po londýnských ulicích a podávali lidem ruce. To mohli zůstat na dovolené. Ministryně vnitra Mayová ze sebe udělala idiota, když apelovala v televizi na občany, aby identifikovali zloděje a telefonovali na policii, hned poté následovala v televizi zpráva, že kdo volá na policii, se nedovolá. Štve mě také, jak média stereotypizují různé čtvrtě v Londýně. Ealing je prý "bohatá, listnatá čtvrť", kde by člověk rabování nečekal. No, nečekali bychom ho ani v Tottenhamu, v Brixtonu ani v Hackney, Poslední nepokoje se tam udály před pětadvaceti lety!

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
7807

Diskuse

Obsah vydání | 12. 8. 2011