BRITSKÝ POLICEJNÍ STÁT

V nynější krizi potřebují britská města komunální demokracii

10. 8. 2011

Cizincům, kteří sledovali tento týden městské nepokoje v anglických městech, by mělo být odpuštěno, pokud usoudili, že britská města dnes řídí čistě jen policie a ministryně vnitra. Města v Anglii sice mají komunální úřady a Londýn má voleného primátora, ale ti nikde nejsou vidět. Nemají žádnou moc, a proto nemají žádný veřejný status jako významní političtí a občanští představitelé, píše Simon Jenkins v deníku Guardian.

To, že si nepokoje v anglických městech pro sebe "znárodnili" ministryně vnitra a britský premiér, nutně vede vládu k tomu, že je její reakce přehnaná.

V New Yorku, v Berlíně či v Barceloně by se vedení ujali mocní primátoři, jejich zástupci a šéfové městských částí. Ti pravidelně zvou na konzultace místní gangy a komunitní šéfy a vedou je k rozumnému chování. Když hovořila ministryně vnitra o tom, co podnikne proti pouličnímu násilí, o žádném komunitním vedoucím představiteli se nezmínila. Británie se prezentovala světu jako policejní stát.

Katalyzátorem protestů byl další případ, kdy londýnská policie divoce zneužila střelných zbraní. Ale to byla jen záminka. Nikdo nedokáže určit, co bylo motivací těchto násilností, kromě toho, že to byla příležitost pro stále mocnější pouliční gangy dělat peklo a nakrást si množství zboží.

Stále bulvárnější BBC srovnávala londýnskou čtvrť Croydon s Belfastem a požadovala, aby vláda přivedla do ulic armádu. Paralela mezi rozbitou irskou komunitou a londýnskými městskými oportunisty byla přehnaná a hysterická.

Reportéři, kteří informovali o historii pouličního násilí v Anglii, citují známé křivdy: špatné byty, špatné školy, narkotika, zbraně, gangy. I když některé tyto jevy mohou vysvětlit mnoho forem zločinnosti, má přítomnost v ulicích způsobila, že jsem si uvědomil, jak obrovskou dynamiku má dav, který si uvědomil, že má svobodu vyvolat orgii ničení. Bylo to čisté městské machismo.

V New Yorku nebo v Chicagu, kde k městskému násilí nedochází, se to většinou vysvětluje tím, že tam vládne místní politická moc. Ohrožení rodiče, sousedi či podnikatelé se neobracejí o pomoc na policii, ale na zvolené nebo samozvané komunitní předáky. Takovéto komunity mezi sebou udržují samy pořádek - a to často velmi efektivně.

Obdobné je to v evropských městech. I tam sice došlo k násilí, konkrétně na předměstí Paříže, avšak tato města jsou řízena silným občanským vedením. Ať dojde k jakékoliv krizi, vystoupí na veřejnost lokální vedoucí představitel a místní komunitu zastupuje. Něco takového v občansky ochromené Británii vůbec neexistuje.

V následujících několika dnech se násilníci vrátí domů a spočítají si své zisky. Několik málo z nich půjde do vězení. Šéfové městských gangů si uvědomí, že je jejich status daleko významnější než kdy předtím - že se jim podařilo úspěšně se dostat do mediálních hlavních zpráv. Městská chudina v Anglii odstraní následky. Pravice bude kritizovat "kriminální chování", levice to vysvětlí jako nesprávný projev pocitu sociální ukřivděnosti.

Jsem přesvědčen, že městské komunity nemohou být řízeny čistě jen policií. Policie nemůže udržovat pořádek ve všech ulicích, ochraňovat všechny obchody a usmiřovat všechny domácí hádky.

Neexistuje náhražka za řádnou, responsivní demokracií na všech úrovních vlády. Lokální vláda nemůže existovat, pokud nebude mít do určité míry právo vybírat daně. Problémy komunity nevyřeší policie. Pokud to všechno zůstane jen na policii, násilnosti se budou opakovat.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5966

Diskuse

Obsah vydání | 12. 8. 2011