Morální úpadek v naší společnosti je stejně intenzivní nahoře jako dole

12. 8. 2011

David Cameron, Ed Miliband a všichni britští politikové ve čtvrtek odsoudili výtržníky. Měli samozřejmě pravdu. Ale rozhořčení, vyjadřované v parlamentu, bylo zároveň pokrytecké. Poslanci hovořili o strašlivých událostech tohoto týdne, jako by se jich to netýkalo, píše v britském konzervativním deníku Daily Telegraph jeho hlavní politický komentátor Peter Oborne.

To nemohu přijmout. Jsem přesvědčen, že kriminalita v našich ulicích se nedá oddělit od morálního rozkladu v nejvyšších vrstvách britské společnosti. Za posledních dvacet let jsme byli svědky děsivého úpadku úrovně britské vládnoucí elity. Stalo se přijatelné pro naše politiky, aby lhali a podváděli. Vznikla téměř všudypřítomná kultura sobectví a chtivosti po penězích. Jako dravé šelmy se nechovala pouze mládež v Tottenhamu. Jako dravé šelmy se chovají i bohatí v Chelsea a v Kensingtonu. Před několika lety jsem byl s manželkou na recepci ve velkém domě v západním Londýně. Před domem stála soukromá bezpečnostní stráž. Na večeři se hodně mluvilo o "rozdílech mezi jihem a severem" a chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že hostitelé hovoří o třídních rozdílech mezi obyvateli jižní a severní části Kensington High Street.

Většina lidí žijících v této nesmírně drahé ulici byla úplně stejně vykořeněná a odříznutá od Británie jako mladí nezaměstnaní, kteří za posledních pár dní způsobili tak obrovské škody. Pro ně byla biblí ona odporná příloha deníku Financial Times "Jak utrácet vaše peníze". Určitě by neplatili britské daně, kdyby se tomu mohli vyhnout, a skoro nikdo z nich neměl pocit povinností vůči společnosti, který bohatí občané v Británii měli ještě před několika desítkami let.

A my takovéto lidi, kteří žijí prázdným životem, oslavujeme. Před několika týdny jsem četl v novinách, že podnikatelský miliardář Sir Richard Branson uvažuje o tom, že přesune ústředí svých podniků do Švýcarska.

Za normálních okolností by to přece poškodilo jeho pověst. Lidé by si uvědomili, že významný britský podnikatel se snaží vyhnout placení daní a pohrdali by jím. Namísto toho ho povýšili do šlechtického stavu a oslavují ho. Totéž platí pro maloobchodníka Sira Philipa Greena, Ten by si nikdy nebyl schopen vybudovat své podnikatelské impérium, kdyby nebylo britské stability a infrastruktury, britských škol, kde se dostalo vzdělání jeho zaměstnancům.

Jenže Sir Philip, který před několika lety odeslal svou dividendu ve výši 1 miliardy liber do zahraničí, nemá naprosto v úmyslu za to nijak platit. Proč ho nikdo nepožene za to k odpovědnosti? Vím, že zaměstnává drahé daňové právníky a všechno, co dělá, je legální, avšak ten člověk přece čelí etickým a morálním otázkám úplně stejně jako mladí násilníci, kteří vyrabovali jeho obchody.

Naši politikové - kteří nás včera v Dolní sněmovně svatouškovsky poučovali - jsou úplně stejní. Ignorují běžnou slušnost a v některých případech porušují zákon. Davidu Cameronovi nevadí, že má některé z nejhorších politiků ve svém kabinetě. Vezměme si příklad Francise Mauda, jehož úkolem je odstraňovat plýtvání ve veřejném sektoru - odbory tvrdí, že je to eufemismus pro vedení války proti špatně placeným manuálním pracovníkům. Maude si přitom vydělal desetitisíce liber tím, že porušil ducha, i když nikoliv zákon, předpisů o dietách pro poslance.

Hovoří se o tom, že výtržníci projevují chtivost po luxusním zboží. Poslanec Denis MacShane řekl, přesně: "Výtržníci se chtěli na pár minut dostat do světa středostavovského konzumerismu." A to říká člověk, který si nechal vyplatit 5900 liber (160 000 Kč) za osm laptopů. Samozřejmě, je poslanec a bylo to zcela legální.

Labouristický poslanec Gerald Kaufman se včera dotazoval premiéra, jak tyto násilníky zase začlenit do společnosti. Jenže tentýž poslanec Kaufman zažádal o vyplacení poslaneckých diet za čtvrt roku ve výši 14 301.60 liber, a součástí žádosti byl i jeho účet za televizní přijímač Bang & Olufsen ve výši 8865 liber.

Na premiéru Cameronovi nebylo nijak vidět, že by pochopil, že včerejší debata v parlamentu smrděla. Mluvil o morálce jako o něčem, co se týká jen těch nejchudších lidí. Nepochopil, že by se to mělo týkat i bohatých a mocných.

Tragickou skutečností je to, že Cameron sám v této zkoušce selhal. Je tomu sotva šest týdnů, co se ochotně účastnil letní recepce Murdochovy firmy News International, i když byla v té době tato firma terčem DVOU policejních vyšetřování. Zaměstnal v Downing Street bývalého šéfredaktora listu News of the World Andyho Coulsona, i když věděl, že Coulson z listu odešel poté, co za jeho šéfredaktorství tam byly spáchány trestné činy. Premiér omlouval svůj špatný úsudek tím, že tvrdil, že "každý má právo na druhou šanci". Bylo výmluvné, že včera v parlamentě výtržníkům, pro něž požadoval exemplární potrestání, žádnou druhou šanci nenabídl.

Tenhle dvojí metr v Downing Street je naprosto charakteristický pro rozšířený dvojí metr na samotném vrcholu v naší společnosti. Je nutno zdůraznit, že většina občanů stále věří v poctivost, slušnost a tvrdou práci snaží se vracet společnosti tolik, kolik z ní berou.

Ale jsou lidé, kteří to nedělají. Nejen výtržníci v ulicích, ale i zkorumpovaní bohatí - příliš mnoho z našich bankéřů, fotbalistů, bohatých podnikatelů a politiků.

Samozřejmě, většina z nich je natolik chytrých, že neporušují zákon. To se nedá říct o zoufalcích, mladých lidech bez naděje na cokoliv, kteří za posledních pár dní způsobili takové škody. Ale výtržníci mají tuto obranu: Napodobují pouze příklad, který jim poskytují nejvlivnější a nejmocnější osobnosti v naší společnosti. Uvědomme si, že mnoho mladých lidí v našich vnitřních městech nikdo nikdy nenaučit věřit v hodnoty slušnosti. Jediné, co znají, je barbarství. Naproti tomu naši politikové a bankéři většinou navštěvovali dobré školy a univerzity a dostali v životě ty nejlepší příležitosti.

Něco se v dnešní Británii strašlivým způsobem zhatilo. Pokud máme kdy začít řešit problémy, které se odhalily za minulý týden, je nutné si uvědomit, že tyto problémy neexistují jen na dělnických sídlištích.

Kultura chtivosti po penězích a beztrestnosti, které jsme svědky na televizních obrazovkách, existuje i v podnikatelských správních radách a ve vládě. Existuje v policii a ve většině sdělovacích prostředků. Není to jen naše poškozená mládež, ale sama Británie, který potřebuje morální změnu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
12528

Diskuse

Obsah vydání | 15. 8. 2011