Disidentská pohádka

25. 11. 2011 / Jiří Jírovec

Dávno tomu, co za horami a vodami byla země, kde poddaných bylo tak akorát a moc byla v rukách jednoho vládce. Pak se, kde se vzala, tu se vzala, objevila na scéně demokracie; a že prý si, jak definice žádá, bude lid vládnout sám.

Demokracie, byť pohádková, má svoje meze. Zmizí-li vládce, přijdou noví, co nechtějí nechat ležet ladem komnaty, trůny a jiné lahůdky pro moc stvořené. Mocichtiví příchozí původně vypadali jako pohádkový pokrok, ale jakmile jim moc zachutila, začali se o ni obávat.  

Každá moc potřebuje ochranu a proto ochotně přejímá od té předcházející její mocenské prostředky.  Ne snad, že by nebudovala svoje vlastní sítě, ale proč se vzdávat toho, co se již dříve osvědčilo?

Život šel v zemi, o níž je řeč, tak jako jinde. Pro někoho k lepšímu, pro jiné třeba naopak. Když ti bystřejší z bědných přišli na to, že si nevládnou, začali se údělu přicházejícímu shora protivit a divné řeči v podhradních šencích a kořalnách vést.

Netrvalo dlouho a k vrchnosti se doneslo, že existují živly, které brblají a nevoli vůči ní šíří.  Moc tedy povolala biřice, tajné i nejtajnější orgány, fízly a donašeče, aby zjistili, jak velké pikle lůza kuje.  

S moderní dobou se do slovníku moci dostaly výrazy jako policie, normálně tajné služby, nejtajnější tajné služby (to jsou ty, jejichž existenci nelze ani potvrdit, ani vyvrátit), provokatéři a placení informátoři prve zmíněných složek.  Špínou zavánějící lůza byla nahrazena výrazy disent a disident. V hantýrce post-moderních pohádek má výraz disident cenu ideologického zlata. Jak jinak zní výraz  "disidenty tam a tam je třeba morálně i finančně podpořit" proti "lůzu tam a tam je třeba ... atd".  To dá rozum.  Vraťme se ale do pohádky.

A stalo se, jak anály zaznamenávají, že před tím, než se domácí a okolní spřátelení vladaři měli setkat k objímání a poplácávání po zádech, mocenské údy vyrazily všude, kde se disidenti shromažďovali. Piklů našli policajti, tajní, udavači a 500 narychlo najmutých infiltrátorů tolik, že zaplnily 70 000 stránek. Na jejich základě mělo být 17 nejnebezpečnějších disidentů vydáno soudní moci a tak zvané spravedlnosti.

Co všechno v těch hojných stránkách bylo, těžko říct. Snad kromě toho, že se drábové zajímali i o to, v kterých hostincích a herbercích disidenti zrovna nocují a rokují. A taky kde ve stanech, či snad pod širákem lišácky přebývají.

V pohádkách má být zlo poraženo. S trochou dobré vůle by se za relativní dobro mohlo považovat to, že ona moc nedokázala svoji akci proti disentu utajit. Jenže nadějný závěr pokazil jeden z vyšších biřiců, když řekl:

"Z právního hlediska má tento způsob kontroly politických protestů vést k obvinění a odsouzení. Z politického hlediska jde o vytváření atmosféry strachu z disentu."

Čtenáře, jimž pohádka připomíná české země, musím zklamat. Tohle vše se událo v Kanadě, když se v roce 2010 chystala fotografická seance skupiny zvané G20.

Záměr, s nímž CBC okolnosti špiclování a donášení zveřejnila,  není znám. 

0
Vytisknout
8957

Diskuse

Obsah vydání | 28. 11. 2011