"Vždycky jsme rádi jedli rýži"

Asijské století je tady!

6. 12. 2011

Jedna zpráva v posledních dnech mi přišla zvlášť děsivá, píše v deníku Independent John Kampfner. Australská premiérka Julia Gillard se snažila ospravedlnit rozhodnutí své vlády začít prodávat Indii uran. Australská labouristická vláda dlouhá léta odmítala prodávat uran Indii, zemi, která nechce podepsat dohodu o nešíření jaderných zbraní.

Gillardová prostě oznámila: "Rozhodli jsme, že je v národním zájmu posílit naše strategické partnerství s Indií, v tomto asijském století."

Země bohaté na přírodní zdroje, jako je Austrálie, hospodářská krize v podstatě nepostihla. Čína, Indie a další sílící asijské ekonomiky jsou jejich hlavními trhy. Bylo by chybou si je znepřátelit. Reálpolitika nikdy nezmizela. V dnešní době krize vládne s třaskavou silou.

Číná má devizové zásoby ve výši 3 bilionů dolarů. Má všechny trumfy a hraje s nimi stále chytřeji. Na nedávném sumitu G20 v Cannes přelstili Číňané Američany a zároveň odmítli žádost zachránit zadluženou Evropu.

Jistě, čínská ekonomika také zažije určitý útlum, jenže její HDP v roce 2012 vzroste o 8,5 procent (letos to bylo 9,3 procenta) a r. 2013 o 9,5 procent. Ve srovnání s Evropou či Amerikou je to poněkud jiná káva.

Už určitou dobu se západní vlády při návštěvě Číny v podstatě vyhýbají hovoru o lidských právech. Hlavně se hovoří o obchodu a nyní co nejčastěji - o záchranných balíčcích financí.

Předposranost Západu vůči čínské "řízené demokracii" a "autoritářskému kapitalismu" nezná mezí. V Evropě sílí krize eura, v Americe zápolí Barack Obama s nezaměstnaností a stále větší počet ekonomů a komentátorů závistivě pohlíží na hospodářský model zemí bloku BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína).

Poté, co rozvojové země byly poučovány Západem po mnohá desetiletí, to s radostí tyto země nyní západu oplácejí. Při návštěvě ředitelky MMF Christine Lagardové v Brazílii, řekl brazilský ministr financí Guido Mantega: "Tentokrát sem MMF nepřijel s penězi. Naopak si k nám přijel peníze vypůčit a jsem daleko raději věřitelem než dlužníkem."

Důvodem hospodářského úspěchu zemí BRIC jsou nízké daně, pružná pracovní síla, absence sociálních sítí a absence demokratických práv. Kdybychom my v Evropě a v Americe mohli být jako politikové a podnikatelé v zemích BRIC, třeba jen na týden, nemuseli bychom se bát voličů, všechny problémy bychom vyřešili, lamentují někteří západoevropští politikové, jen napůl žertovně.

V Řecku a v Itálii už mají technokratickou vládu. Další etapa integrace EU, kterou požaduje Německo, bude vyžadovat, aby země předkládaly technokratům ke schválení své státní rozpočty.

Poměry, jaké zavládly v Evropě po roce 1945, se silnou a všeobecně dostupnou sociální sítí, se nyní likvidují. Byly zdrojem pevné politické, sociální a hospodářské stability.

Ohnisko moci se však přesunuje na východ a to, co existovalo v Evropě, už neplatí. Novou mantrou je rovná daň. Mnoho ekonomů nyní hovoří o drastickém snižování daní jako o způsobu jak nastartovat ekonomiku - a zahájit velikášské infrastrukturní projekty, jako v Číně.

Bez peněz v bankách by daňové škrty vyžadovaly další škrty ve státním rozpočtu. Jak se krize bude šířit, tato debata bude stále radikálnější.

Od Ameriky nic nečekejte - tam se Obama plně vyčerpává úsilím zabránit vítězství celé řady výstředních kandidátů Republikánské strany v prezidentských volbách. Takže se vracíme k Číně. Stále více budeme pohlížet prosebně k Pekingu, aby nám pomohl ze šlamastyky. Nakonec nám Čína pomůže, protože dlouhodobý úpadek Evropy a Ameriky není ani v čínském zájmu.

To bude ale jen začátek. Jen se dívejme, jak se oba hospodářské a sociální modely postupně spojí. Asijské století je tady.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
9484

Diskuse

Obsah vydání | 7. 12. 2011