Propad římskokatolické církve

16. 12. 2011 / Aleš Uhlíř

čas čtení 6 minut

Podle zveřejněných výsledků letošního sčítání obyvatel značně ubylo těch, kteří se hlásí k římskokatolické církvi. Ztráty v porovnání s předcházejícím sčítáním před deseti lety utrpěly i další velké církve, avšak úbytek takřka dvou třetin římských katolíků (pokles z 2,75 milionů na něco málo přes jeden milion za pouhých deset let) musel být pro církevní představitele nepříjemným překvapením. S určitým poklesem sice počítali, tento výsledek je ale ledovou sprchou.

Začínají se hledat příčiny, a to zejména v tom, jak je římskokatolická církev vnímána veřejností. Hlasy uvnitř církve poukazují na negativní dopad sporu o katedrálu, afér pedofilních kněží nebo také na snahy církve o získání rozsáhlého majetku. Jistě takové skutečnosti svůj vliv mají, rozhodně pouze jimi ale nelze vysvětlit onen přímo katastrofální propad. Nad úbytkem věřících se zamyslel na serveru lidovky.cz 5. 12. 2011 polský kněz působící na farnosti ve východních Čechách. Shodou okolností jde o římskokatolického kněze, který v rámci kampaně kolem sčítání obyvatel vystupoval v televizním spotu Českého statistického úřadu. V něm přirovnával specifické problémy lidi věřících k problémům národnostních menšin, a aby se o nich vědělo a mohly se řešit, vyzýval k vyplnění sčítacích formulářů.

Nyní se pan farář obává, že i toto jeho angažování může za pokles věřících, že lidi nějakým způsobem odradil. Církev prý nabízí velmi dobrou věc, velmi kvalitní věc ale špatně ji prodává. Pan farář obrazně říká, že "pokud víru nezabalíme do krabičky Marlboro, tak neuspějeme". Slova o "vyprodaných" kostelích (ve smyslu velké návštěvnosti), o nabízení víry v jakýchsi balíčcích a jejím prodávání vytvářejí dojem, že jde se spíš o hovor kolem kšeftu než o věcech duchovních a že zde nevystupuje kněz, ale obchodník. Stesky na poškození obrazu církve v médiích, v různých kauzách, řeči o všepostihující krizi atd. jsou sice skutečnosti, které veřejnost vnímá, je však pošetilé vidět problémy jen zde.

Nezpůsobila si tento stav římskokatolická církev i něčím jiným? Počet jejich kněží se za poslední roky možná zdvojnásobil, přesná čísla neznám, velký nárůst zde ale bude a bylo by zajímavé vědět, jak se -- v porovnání s úbytkem těch, kteří se k římskokatolické církvi hlásí -- zvětšuje v Česku počet jejich kněží.

V historii vykonávala římskokatolická církev řadu činností na poli vzdělání, vědy, péče o nemocné a chudé. Nevšiml jsem si, že by se dnes tato církev například nějak výrazněji zabývala smutným údělem bezdomovců. Lidé kolem farností vytvářejí zpravidla jakési "tvrdé" jádro a veškeré dění se točí kolem poměrně úzké skupiny. S nelibostí pak nesou, když o Velikonocích a Vánocích dorazí do "jejich" kostela lidé, kteří obvykle na bohoslužby nechodí a někteří kněží to neopomenou dát najevo. Lidé, kteří slyší výtky, že jsou jako občasní návštěvníci něčím podřadnějším, si třeba při vyplňování sčítacího archu rozmyslí, aby se jako římští katolíci deklarovali. Dokonce už někde prý uvažovali o vstupenkách na půlnoční mše, aby odlišili "skutečné" věřící od pouze zvědavých a tudíž nevítaných sezónních návštěvníků, kteří těm opravdových věřícím zabírají místa.

Farní úřady mívají určené hodiny pro styk s veřejností, což bývá několik málo hodin týdně a přísně dbají, aby se dodržovaly, a to nekompromisně ve všech případech včetně vyřizování pohřbů. V podstatě se už i tím chovají jako pouhé úřady, nikoli instituce s duchovním rozměrem.

Většina kostelů je permanentně zavřených. Jsou nádherné barokní stavby, do kterých se nelze dostat, leda půl hodiny před večerní pobožností a pak je kostel třeba týden zavřen. Bývalo u nás zvykem, že mnoho velkých kostelů bylo přes den veřejnosti otevřeno. Jsou to ostatně často také kulturní památky, na jejichž udržování se z velké části podílí celá společnost. V posledních letech se začaly kostely, které bývaly dříve přístupné, uzavírat a jsou otvírány pouze na bohoslužby. Ani výmluvy, že je to z důvodu ochrany památek před kriminálními živly, nemohou obstát. Jsou přece dostupné prostředky, jak i takové památky zabezpečit (kamerové systémy atd.). Farnosti, kde mají jinak elektronikou zabezpečené kostely přes den otevřené, jsou výjimkou. Ne každému vyhovuje účast na pobožnosti, aby si vyslechl mnohdy nekultivovaný projev opsaný bůhví odkud. Mnoho kněží hovoří k lidem cizími slovy, vydávajíce cizí myšlenky za vlastní, což se snadno pozná. A stále opakované fráze, že v Kauflandu je nabito a v kostele prázdno, jsou nedostatečnou reflexí světa, který existuje za zdmi fary.

Lidé budou čím dál více odmítat instituci, která na té základní úrovni rezignovala na aktivní postoj k tomu, co se ve světě děje a svými špičkami přicmrndává mocným tohoto světa. Snažit se nabízet lidem jakousi víru jako zboží v pěkně zabalené krabičce může jedině nějaká sekta, na římskokatolickou církev by se slušeno něco víc.

0
Vytisknout
15222

Diskuse

Obsah vydání | 19. 12. 2011