Velikonoce, Kristus, bigotnost a kněží

29. 3. 2013 / Boris Cvek

Velikonoce nenesou žádnou radostnou zvěst o tom, že tento svět, ve kterém žijeme, je v pořádku. Ve velikonočním příběhu, který tvoří samo centrum křesťanské zvěsti a dává jí smysl, kněží nepoznají svého Boha, vadí jim a překáží jim, když se zastává chudých a vyvržených, když porušuje pravidla otců s odkázáním na milosrdenství, když usvědčuje jejich náboženskou víru z povrchnosti a pokrytectví. Takoví jsou kněží dodnes, spoléhají na bezduché tradice, chrání si svou moc, pokrytecky předstírají víru... a přehlížejí znamení doby.

Velikonoční příběh nám ukazuje, jak kněží zfanatizovali dav a jak mistrně dotlačili římského místodržitele Piláta k tomu, aby na jejich přímou, veřejnou a opakovanou žádost nechal Boha umučit na římské šibenici jako nejohavnějšího zločince. Svět, v němž Bůh končí na šibenici vysmíván kněžími a důstojnými občany za to, že hlásal milosrdenství a svobodu lásky, je svět strašný. Co na tom, že je Bůh potom vzkříšen, že triumfuje, když pro ty chudé, vyloučené, zavržené svět zůstává v zásadě stejný a kněží zůstávají stále týmiž kněžími?

Těch cejchů, které dali kněží různým "jinakým" lidem, bylo v dějinách mnoho: ještě nedávno bylo chápáno jako normální, že ženy jsou podřízeny mužům ("normální rodina" ještě začátkem 20. století), že děti svobodných matek jsou bastardi (můj děda se narodil v roce 1917 svobodné matce a kněz tu ženu údajně tehdy proklel a vyhnal z vesnice, i s malým dítětem), že homosexuálové jsou zvrácení atd. Dodnes římskokatolická církev a mnoho konzervativních křesťanů odpírají homosexuálům právo na sňatek rovný sňatku heterosexuálnímu.

Jestliže v duchu evangelní tradice milosrdenství a svobody lásky od zákona předsudků je Kristus ten, kdo jde za chudými a vyloučenými, kdo dává za příklad lásky nikoli kněze, nýbrž heretika Samaritána, pak pokus o rovnost lidské důstojnosti všech lidí bez ohledu na jejich pohlaví, rasu, sexuální orientaci atd. je hlavní pokus o naplnění ideálů, pro které Ježíš Kristus umřel na Golgotě a které vtělil do svého příkladu a do svých slov. Bohužel stejně jako v případě velikonočního příběhu, tak ani v případě příběhu lidské rovnosti nestáli kněží většinou na té správné, Boží, straně, ale až příliš často zastávali nerovnost ve jménu tradic a politického establishmentu.

Vzkříšený Ježíš, k němuž se stále tak modlí, jako jejich předchůdci se modlili k Bohu, kterého nechali ukřižovat, když přišel mezi ně, Ježíš, který má přijít na konci věků s konečným soudem nad tímto nespravedlivým a temným světem, má jistě mnohem větší radost z vývoje postojů veřejnosti k homosexuálům a k otázce jejich manželství, jak o něm referuje poslední číslo časopisu Time s obálkou líbajících se dvou mužů či dvou žen a titulkem "Manželství homosexuálů již zvítězilo", než z volby jakési hlavy nějaké obrovské byrokratické organizace s dějinami plnými krvavého útlaku těch "jiných".

Time ukazuje, jak se za posledních několik desítek let podařilo to, co si původně nedokázali představit ani ti vyloučení (homosexuálové) samotní. Dříve jim stačilo, že už nebudou trestáni za své city a vztahy, ale postupně se stále zřetelněji ukazovalo, že neexistuje žádný důvod, kromě předsudků a mrtvých tradic, pro to, aby homosexuálové nemohli mít stejná manželství jako "normální" páry. Tento triumf bratrské a sesterské lidskosti, otevřené ochoty uvažovat nad osudem a prožitky lidí, kteří byli celá staletí stigmatizováni a stíháni za svou jinakost a kterým bylo indoktrinováno z důvodu náboženských tradic, že jsou špinaví, zvrácení a zatracení pro svou jinakost, ztělesňuje ten princip, pro který Ježíš Kristus umřel na šibenici, totiž lásku.

Obálka časopisu Time: ZDE

Analýza proměny názorů lidí na homosexuální manželství: ZDE

0
Vytisknout
10057

Diskuse

Obsah vydání | 29. 3. 2013