Konec "socialismu pro 21. století"?

10. 5. 2013

Thiago Gehre Galvao z Institutu pro mezinárodní vztahy při univerzitě v Brasílii jde ještě o krok dále. Na základě práce známého amerického sociologa Immanuela Wallersteina Galvao pro Deutsche Welle argumentuje, že tři velké ideologie minulých dvou set let - liberalismus, konzervatismus a socialismus - jsou všechny na ústupu. - Výnosy z ropy zde nikdy nebyly investovány do základní infrastruktury, která by napomohla průmyslovému rozvoji.

Někteří věří, že latinskoamerický socialismus pro 21. století míří do slepé uličky. Rostoucí dluh a obchodní deficity dostávají tamní režimy pod tlak - znamená to konec ideologie?

Rostoucí ekonomické problémy ve Venezuele, Ekvádoru, Argentině a Bolívii vyvíjejí tlak na latinskoamerické levicově populistické režimy. Vznikla konkurence mezi socialismem, peronismem a liberalismem. Ale někteří si myslí, že na ústupu jsou všechny tři současně.

Virgílio Arraes, profesor soudobých dějin na univerzitě v Brasílii, označuje socialismus pro 21. století za "anachronismus". Byl to platný pokus nalézt alternativy k neoliberálním ekonomickým modelům, jimiž se latinskoamerické vlády řídily v 80. a 90. letech, říká Arraes. Ale nedokázal se adaptovat na problémy 21. století, "jako environmentální témata nebo masová nezaměstnanost", dodává.

Zejména chavismus byl z velké části dědictvím studené války. A Maduro teď po Chávezovi zdědí takřka zbankrotovanou Venezuelu.

Thiago Gehre Galvao z Institutu pro mezinárodní vztahy při univerzitě v Brasílii jde ještě o krok dále. Na základě práce známého amerického sociologa Immanuela Wallersteina Galvao pro Deutsche Welle argumentuje, že tři velké ideologie minulých dvou set let - liberalismus, konzervatismus a socialismus - jsou všechny na ústupu.

Doklady tohoto tvrzení lze najít u mnoha celosvětových hnutí za politickou svobodu, za práva menšin a v hnutí Occupy, tvrdí Galvao.

Při úpadku této formy socialismu sehrály roli také ekonomické faktory. Země jako Venezuela, Ekvádor a Bolívie, které závisí na exportu přírodních zdrojů jako ropa nebo zemní plyn, z velké části financovaly sociální programy z výnosů energetického exportu. Ekonomická krize v Latinské Americe mezi jiným způsobila i fluktuace na globálních komoditních trzích, což tyto sociální programy těžce postihlo.

Také Argentina, která závisí na exportu zemědělských produktů jako sója, trpí rostoucím federálním deficitem, zápornou obchodní bilancí a zpochybněním solvence.

Galvao však také upozorňuje, že to, jak dlouho budou moci být prováděny sociální politiky založené na modelu exportní ekonomiky, nezávisí jen na cenových fluktuacích na globálním trhu. Záleží také na vnitřních výrobních strukturách, "které v Bolívii, Ekvádoru a Venezuele prakticky neexistují". Výnosy z ropy zde nikdy nebyly investovány do základní infrastruktury, která by napomohla průmyslovému rozvoji.

Donedávna ke stabilitě levicově populistických latinskoamerických režimů nejvíce přispívala Čína. Je největším importérem ropy z Venezuely a Ekvádoru a získává také velké množství surovin z Bolívie.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7655

Diskuse

Obsah vydání | 10. 5. 2013