Země, kde zítra již znamená předevčírem

2. 9. 2013 / Lubomír Brožek

Sliby a jízdní řády jsou k tomu, aby se nedodržovaly.
Jonathan Swift
Dobrá zpráva: Budoucnost je plně v našich rukách.
Špatná zpráva: Budoucnost je plně v našich rukách.
Jacob van Blom

Za dveřmi je podzim a...už je to tady -- ti, kdož se obávali nejhoršího, můžou být spokojeni. Zatímco příroda se chystá ke spánku, politické strany a jiná podnikatelsko ideová seskupení se probouzejí, klíčí, rostou, větví se a derou vzhůru. Depresi vystřídala mánie a blázni jsou jak utržení ze řetězu. Kupředu levá i pravá. To se nám to mašíruje! Zvláště když nám cestu k mlhavým obzorům lemují (už zase) stupidní billboardy se "zaručenými" recepty, jak ze sekerky uklohnit tak výživný volební guláš, že by zbledla závistí i Magdalena Dobromila Rettigová. Tváře kulinářů politického mišmaše shlížejí na voliče s  mesiášskou vědoucností. Jejich dokonalosti chybí snad už jenom tykadla.

Na ty si však, po zkušenostech Romana Smetany, jen tak někdo netroufne. Na tykadla je naše justice citlivá a na zločince čmáraly reaguje (na rozdíl od jiných kauz) rychle a bez prodlení. Zdá se tedy, že na billboardech budou tentokrát absentovat nejenom myšlenky (tradičně), ale i tykadla. Tož, vzhůru do boje, předvčerejší hrdinové nejistých zítřků, neúnavní prodavači vzdušných zámků v mámivé krajině bílých koní!

A co vlastně nabízíte zmateným voličům? Vesměs tytéž tváře, táž prázdná hesla slibující zatočit s nešvary, smířit rozpolcenou společnost, vybřednout z morálního bahna a korupce a rozvrzanou káru ekonomiky přeměnit ne-li v rychlovlak, tedy alespoň na pohodlné lidové vozítko. Chybí k tomu vlastně jenom maličkost. Náš hlas. Ano, právě ten, který neslyšíte jak jsou čtyři roky dlouhé. A pokud ho zaslechnete, máte ho za pouhý hluk ulice, obtížné bzučení hmyzu, skučení socek, povykování lůzy a třeštění bláznů. Ale teď na to pojďme zapomenout. Hlas lidu budiž opět hlasem Božím prchavého volebního času. Neboť pokud nás (předvčerejší mesiáše) nezvolíte, holoubci, přijde na vás Řecko, komunisti, fašisti, kobylky a mor. Ale nebojte se, maličcí, když nás necháte přijíti k sobě...

Ale víte co, milí voliči, přečtěte si to sami (když už jsme do své propagace, kterou jste štědře zaplatili, napumpovali takové nekřesťanské prachy) -- třeba na těch pitomých billboardech, co jsou na každém rohu. Čtěte, a když už nebudete moci uvěřit svým očím, věřte alespoň tomu, že víra vás uzdraví. Pravda, podle některých výzkumů veřejného mínění, více než 90% občanů na podobná hesla rezignovalo, ale na to kašlem. Peníze někam utopit musíme a PR agentury také musí být z něčeho živy, že. A tak tedy vymýšlejí, co by nás asi mělo napadnout, aby to zabralo. Ano, říká ANO: Bude líp. Gratulujeme, lépe by to říct už nešlo. Otázkou je, jak toho dosáhnout.

Pokud se tato formace dobere dostatečné voličské důvěry, která ji posune přes práh parlamentu, je připravena vytvořit avizovanou koalici s TOP O9. Ta ovšem už předvedla, co dokáže. Musí jenom dostavět pevnou hráz proti prezidentským mocenským choutkám a komunistickým hrozbám všeho druhu. Prostě a jasně: S knížecí a Boží pomocí, item za mocné mediální kanonády, hr na ně! Za Pravdu (kterou máme za každých okolností právě my) a Lásku (ke všemu, co je nám ku prospěchu) proti Lži a Nenávisti (těch s odlišným názorem). A jestli snad po bitvě titánů nezůstane kámen na kameni, jsou tu osvědčení lidovci se svým (těžko uvěřitelným) slibem: Dáme zemi do pořádku.

A protože i oni už dokázali, že "to dokážou", je zajisté nač se těšit. Například sotva na dobře fungující stát, který slibuje ČSSD, aniž by se dala zmást strašením Miroslava Kalouska, že dobře fungujícím státem "může být konec konců i diktatura". Pokud měl na mysli diktaturu maňásků a marionet oligarchů, neměli bychom jeho varování v žádném případě podceňovat. Stejně jako bychom neměli přeceňovat luznou vizi dobře fungujícího státu.

Ale slib nic nestojí a voliči zase takoví blázni nejsou, aby prázdné floskule považovali za pravdu zjevenou a očekávali, že bude i naplněna. A tak většinový volič, jako by sledoval hodinové kyvadlo, vykyvuje (aniž by to cokoliv měnilo na principu a fatalitě stroje) zleva doprava a zpět v plynoucím čase marných slibů a vadnoucích nadějí, dopřávaje mnohdy sluchu tomu, co libě zní. Například: Práce místo sociálních dávek.

Je pozoruhodné, že heslo komunistů možná nejvíce ze všech předvolebních sloganů sází na víru v prosperující kapitalistickou společnost. Paradoxně se tím přibližuje slibnému konstatování ANO -- Bude líp. Jak pro koho, chtělo by se dodat. Protože, obecně vzato, vše nasvědčuje tomu, že líp už bylo.

0
Vytisknout
15707

Diskuse

Obsah vydání | 4. 9. 2013