Americké umravňování české zahraniční politiky může mít destabilizační dopad

20. 11. 2014 / Jan Čulík

"Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek."

Jan Masaryk krátce po návratu z Moskvy v červenci 1947, kdy musel za Československo na Stalinovo naléhání odmítnout účast na Marshallově plánu

Je opravdu politováníhodné, že čeští sociálnědemokratičtí politikové, kteří se účastnili odhalení Havlovy busty v americkém Kongresu, nelenili, a ač ještě v Americe, vyplísnili pracovníka českého ministerstva zahraničních věcí Petra Druláka za to, že se pokusil zformulovat samostatnou zahraniční politiku.

Češi a Slováci jsou nesmírně citliví na diktát nejrůznějších mocností a nutně jim vyvstane v nynější situaci na mysl výrok Jana Masaryka z července 1947 po jeho příjezdu z Moskvy, kdy ho tam Stalin donutil, aby Československo odstoupilo od Marshallova plánu poválečné rekonstrukce Evropy.

Je politováníhodné, že američtí politikové zjevně nemají absolutně žádnou citlivost vůči tomu, že Češi a Slováci mají velmi záporné zkušenosti s nátlakem velmocí. Rozumný americký politik by se takto do československé vnitřní politiky nevměšoval.

Situace v České republice je značně rozjitřená. Národ je, jak zjevné, výrazně rozdělen, a a oba tábory se hystericky oddělují od tábora opačného. Na jedné straně je nekriticky proamerická "pražská kavárna", podporovaná většinou pražských sdělovacích prostředků, a na druhé straně zjevně prezident Zeman, který se poněkud neobratně stylizuje do provokativních antiestablishmentových postojů (což se od čistě reprezentativní funkce českého prezidenta dosud neočekávalo, ten měl mít spíš jen dekorativní funkci), a mlčící - zřejmě - většina především mimopražských občanů, kteří stojí spíš na jeho straně. Obě strany reagují na protivníky stále emocionálněji a hysteričtěji. Je to nebezpečné, tak se nedá dělat politika.

Dokážu pochopit, že havlovské pojetí lidských práv ve smyslu nekritického prosazování americké zahraničněpolitické linie je americkým politikům blízké a neuvědomují si, že toto pojetí je značně selektivní. Havel nehájil lidská práva v zemích amerických spojenců, jako je například Saúdská Arábie, přestože jsou tam drsným způsobem porušována, a ke konci svého života např. označil Chelsey Manningovou, která předala americké diplomatické depeše serveru Wikileaks, za pouhého kriminálníka. Lze dost přesvědčivě dovozovat, že ke konci života Václav Havel svou pověst jako nezávislého, kritického a morálního intelektuála spíše zdiskreditoval, v důsledku své - možná důvodné - obavy, že Česko musí stůj co stůj zůstat neochvějným spojencem USA, protože potřebuje americkou ochranu. (Zda by se České republice v případě krize americké vojenské ochrany skutečně dostalo, to je myslím dost sporné.)

Ale ať si různí lidé o Václavu Havlovi myslí cokoliv, mnoho lidí v dnešní České republice ho jistě stále považuje za naprosto mimořádnou osobnost, posílání umravňovacích příkazů z Washingtonu do Prahy je velmi nešťastné. Může to jen dál prohloubit konflikt v dnešní české společnosti, který úspěšně přiživují a emoce pod kotel přikládají obě strany. Motorem dnešní domácí české politiky je v první řadě emocionální kýč a hysterické postoje obou znesvářených stran.

Přitom se obávám, že navzdory jednotnému proamerickému hlasu pražských establishmentových médií - nebo spíš právě v jeho důsledku, lidi ten hlas irituje! - v ČR zřejmě převažuje spíš deziluze, podpora pro Miloše Zemana a antiamerikanismus. Befely z Moskvy (pardon, Washingtonu) o tom, co musí dělat česká zahraniční politika, antiamerikanismus v ČR jedině posílí. Asi není dobrý nápad, že soustředěná proamerická a protiruská kampaň pražských politiků a médií žene značnou část české veřejnosti k nekritickému obdivování Ruska, protože mnoho lidí ho vidí jako "alternativu". Jenže to by byl ještě horší pán než Washington.

Škoda, že se čeští politikové neumějí chovat citlivěji. Vzpomínám na výrok bývalého českého ministra zahraničí Jana Kavana, že Česko jako "malá země" nikdy nemůže mít nezávislou zahraniční politiku, ale v některých věcech by čeští politikové mohli aspoň mlčet.

0
Vytisknout
11063

Diskuse

Obsah vydání | 21. 11. 2014