Co Rusko říká o NATO a proč je to důležité

6. 1. 2016

čas čtení 3 minuty


Strategie národní bezpečnosti velmocí jsou určeny řadě různých publik. Poslední pokus Vladimira Putina nazvaný "O strategii národní bezpečnosti Ruské federace" vyšel v samotném závěru loňského roku. Putin by měl doufat, že tuto čtyřicetistránkovou publikaci budou číst jeho občané, protože mezinárodní veřejnost nebude ani překvapena, ani nadšena, napsal emeritní profesor Naval War College Thomas Fedyszyn.


Oficiální ruské zdroje tvrdí, že Putin provádí "proaktivní" zahraniční politiku, aby předešel odříznutí Ruska od zbytku světa. Ve skutečnosti drsný tón dokumentu skrývá velmi jasnou defenzívnost spolu s tvrzením, že Rusko v dlouhodobé perspektivě nebude s to soupeřit s nově označenými protivníky. Už jen to by mělo vyvolávat starosti.

Západní tisk zdůrazňuje, že dokument uvádí Spojené státy a jejich spojence v NATO jako hlavní bezpečnostní hrozbu, poté co vztahy v důsledku anexe Krymu dosáhly nového minima. Nicméně toto téma je pouhým opakováním ruské vojenské doktríny z prosince 2014 a námořní doktríny z července 2015. Jde za hranice Obamovy národní bezpečnostní strategie z loňského roku, která označuje Rusko za agresora na Ukrajině, bez toho, že by mu přiznala postavení hlavní bezpečnostní hrozby. Deklarace NATO ze summitu ve Walesu také neužívá terminologie "hrozby", ale "odsuzuje" ruské akce na Ukrajině.

Pojednání tématu Ukrajiny a takzvaných "barevných revolucí" v novém ruském dokumentu je příznačné pro ruské přesvědčení, že za obojím nejen stojí zpravodajské služby Spojených států, ale že radikální sociální, nacionalistické a náboženské skupiny spolupracují s mezinárodními nevládními organizacemi a soukromými osobami. Pokud by taková aliance vznikla v některém členském státě bývalého SSSR, Rusko by mělo patrně dobrý důvod očekávat mnohem více "barevných revolucí", vyplývá z dokumentu.

Ruský důkaz agrese NATO má představovat vznik Sil rychlé reakce a skutečnost, že na východní hranici aliance byly umístěny dodatečné západní jednotky. Není tu žádná zmínka o tom, že NATO posílilo síly rychlé reakce jako přímou odpověď na ruský revanšismus na Ukrajině, několik měsíců poté, co došlo k agresi. Dále rozmisťování sil v Polsku a Pobaltí probíhá na bázi sil, které zde rotují, nejsou zde trvale rozmístěny, a jejich počet bledne ve srovnání s ruskými protějšky na druhé straně hranice.

I když padne zmínka o možnosti omezení jaderného potenciálu, při podrobném studiu je zřejmé, že nedochází k zásadní změně oproti Gerasimovově doktríně. Dokument prohlašuje, že Rusko uchová jaderný arsenál jako prostředek odstrašení a uchýlilo by se k jadernému úderu "jen kdyby všechny ostatní nevojenské možnosti selhaly". Samozřejmě, že si Rusko ponechává výsadu rozhodnout, kdy a jak by byla tato podmínka splněna.

Možná je třeba věnovat zvláštní pozornost nevojenským záležitostem. Dokument uznává, že ruská ekonomická stabilita je ohrožena "nízkou úrovní ekonomické konkurenceschopnosti a ekonomikou závislou na surovinách". Zmiňuje "zpoždění ve vývoji vyspělých technologií, zranitelnost finančního systému... odsun ekonomiky do zahraničí... sílu stínové ekonomiky".

Další pozoruhodná zmínka se týká ruského tvrzení o existenci americké vojenské biologické laboratoře ve státech na hranici s Ruskem. Pokud jde o existenci něčeho takového, čas to vyjasní.

Na nové strategii není mnoho nového, nicméně neměla by být odbyta úsměšky. Pokud Putin věří tomu, co je v dokumentu psáno, již jen tento fakt je důvodem ke znepokojení.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8126

Diskuse

Obsah vydání | 7. 1. 2016