Putinovské paradigma v americké politice

14. 12. 2016

Během posledních několika dní v USA explodovala obava z možnosti určité skryté aliance mezi Donaldem Trumpem a Vladimírem Putinem. Nově zvolený americký prezident, jak se zdá, se lísá k ruskému vůdci. Trump si zvolil členy své vlády s nezvyklými vazbami na Rusko: generálplukovníka Mikea Flynna jako poradce pro národní bezpečnost, který se s Putinem setkal a účastnil se placených akcí pro Kremlem financovanou televizní stanici, a generálního ředitele Exxon Mobilu Rexe Tillersona jako ministra zahraničí, který v Rusku uzavřel obchody za miliardy dolarů a dostal od Putina řád. A pak přichází odhalení, od CIA, že je možné, že Rusko aktivně zasáhlo do amerických voleb, aby byl zvolen Trump, píše Masha Gessen v časopise New York Review of Books.

Nejdůležitější vazbou mezi oběma muži je jejich společný přístup k vedení státu. Během své předvolební kampaně Donald Trump opakovaně opakoval obdiv vůči způsobu, jímž Putin vládne. "Ten člověk svou zemi velmi silně ovládá," řekl Trump. "Je vůdcem daleko delší dobu, než je náš prezident vůdcem." To objasnilo mnohé ohledně toho, jak si Trump představuje prezidentský úřad - je zjevně přesvědčen, že efektivita se měří tím, do jaké míry politik "ovládá" svou zemi.

Za měsíc od Trumpova zvolení se objevily určité charakteristické rysy - a jsou velmi podobné stylu vládnutí, který Putin používá už léta. Zde je seznam několika z nich:

Lhaní je to, co se nám sděluje. Nejde jen o to, že jak Putin, tak Trump lžou, jde o to, že lžou stejným způsobem a za stejným účelem: otevřeně, aby prosadili moc nad pravdu. (Toto mimochodem úplně stejně platí o Miloši Zemanovi, pozn. red.) Vezměme si jako příklad Putinovy výroky o Ukrajině. V březnu 2014 Putin tvrdil, že na nově anektovaném Krymu nejsou žádná ruská vojska. O měsíc později potvrdil, že tam ruská vojska jsou. Během let 2014 a 2015 opakovaně popíral, že by na východní Ukrajině bojovala ruská vojska, v roce 2016 bez problémů potvrdil, že tam jsou.

V každém z těchto případů Putin lhal tváří v tváři jasným a přesvědčivým důkazům o opaku a v každém z těchto případů jeho přechod k pravdivým výrokům nebyl přiznáním pod tlakem - byla to hrdá, až vychloubačná tvrzení, učiněná až tehdy, kdy se mu to hodilo. Celkově komunikují jasnou, jednotnou věc: Putinova moc leží v tom, že si může říkat co chce kdy chce, bez ohledu na fakta. Je prezidentem své země a ovládá skutečnost.

Trump projevuje obdobné chování, zjevně z téhož důvodu: Když tvrdí, že neříkal to, o čem existují jasné důkazy, že to říkal, nebo když tvrdí, že miliony lidí hlasovaly ilegálně, a proto Trump prohrál v lidovém hlasování, nárokuje si tak vládu nad samotnou realitou. Trump svými lživými výroky projevuje svou schopnost říkat si, co chce, bez ohledu na pravdu, protože vyhrál volby.

Jak Trump, tak Putin používají jazyka ke komunikaci nikoliv faktů či názorů, ale moci. Nejde o to, co slova znamenají, ale kdo je říká a kdy. To způsobuje, že je velmi obtížné pro novináře o tom informovat. Jakkoliv věcná informace v médiích okamžitě obsahuje její zpochybnění. Tím Trump znovu projevuje svou moc: Na faktech nezáleží, na logice a na jazyce nezáleží.

Když prezident lže, aby tím projevil svou moc, nemá opravdu cenu ověřovat fakta. Média musejí najít způsob jak komunikovat ten větší příběh: příběh o lžích, nikoliv příběh lží, a příběh o moci, kterou lži zakrývají.

Pro objektivní styl amerického žurnalismu je toto nesmírně obtížné: Principem je, že nic nelze říci, aniž to vyslovila nějaká autorita. Avšak pokud nemáme žít ve světě, který nejenže bude postvěcný, ale také postpravdivý, novináři se budou muset postavit proti novému prezidentu nejen odhalením jeho lží, ale i pravd jiných lidí.

Sdělovací prostředky jsou zrcadlo. Trump, stejně jako Putin, reagují okamžitě vztekle, když je kritizují novináři. Avšak snad nejdůležitější informace přišla ze serveru Buzzfeed, která analyzovala Trumpovy výroky na Twitteru za dobu delší než rok a zjistila, odkud bere své informace. Jak se ukazuje, Trumpovu duševnímu světu dominuje server Breitbart. (Je to, jako by mu dominovaly české Parlamentní listy.) Je to názor na svět, který se radikálně odlišuje nejen od tzv. "liberální bubliny", ale i od většiny Američanů. Jeho arogantní výroky vůči FBI a CIA naznačiují, že Trump bude i nadále vnímat svět prizmatem, který se mu líbí.

Historie Putinova vztahu vůči médiím je extremní: Na začátku svého funkčního období převzal moc nad veškerým televizním vysíláním a od té doby stále více omezuje média. Trump tohle v USA nebude moci udělat. Avšak způsob, jak Trump vnímá zpravodajství, je podobný Putinovu. Velká část Putinova chování je vysvětlitelná tím, že se šestnáct let dívá jen na svou vlastní televizi. To právě měla na mysli Angela Merkelová, když řekla r. 2014, že Putin "žije ve své vlastní realitě". Trump vstupuje do úřadu s tím, že se dívá na trumpovskou televizi. Bude mít velmi obdobný, vzdálený, vztah k realitě jako Putin.

Ovládnutí nudného světa. Jak Trump, tak Putin, mají jedno společné: oba jsou zjevně líní a nezajímají se o svět, který chtějí ovládnout. Putin sice neodmítá informace od výzvědných služeb, ale přijímá informace v malých dávkách a musejí být napsány velkými písmeny. Nepoužívá počítače. Nepřipravuje se na jednání a neúčastní se jednání. Dělá ale grandiozní veřejná gesta, často taková, která jsou v konfliktu s praktickou politikou. Například v době finanční krize r. 2008 osobně nařídil majiteli jedné železářské společnosti, že ji nesmí uzavřít. Většinou to má jen demonstrovat, kdo že, tedy Putin, má moc.

Trump k tému používá Twitter - jeho gesta vůči firmě Carrier, kterou donutil, aby (trochu) snížila počet pracovních míst, které přesunuje do Mexika, nebo vyhrožování Boeingu, zrušení kontraktu, který neexistuje, slouží jedinému účelu: ukázat, že Trump je u moci. Takové akce nebudou mít žádný dopad na veřejnou politickou strategii, ale ochromí svobodné podnikání a občanskou společnost i kulturu vlády. V Rusku způsobila dlouhá léta sporadického mikromanagementu, že je vláda nefunkční a zkorumpovaná: nic se tam neděje, pokud šéf či prezident nezasáhne, a totéž nyní hrozí i v Americe.

Zřejmě tak vznikne nová kultura vyhýbání se odpovědnosti a protekcionářství. Ti, kteří budou chtít něčeho dosáhnout, aniž by se to týkalo temperamentního prezidenta, se budou muset vyhýbat jeho pohledu. (Totéž se už stalo v americkém úřadu vojenské rozvědky pod vedením Mikea Flynna: vznikla paralelní mocenská struktura mimo Flynna, aby úřad mohl vůbec fungovat.)

Zájmy, nikoliv priority. Trump, stejně jako Putin, nemá ani názory, ani priority: má touhu po moci a má zájmy. Zajímá se o armádu, proto jmenuje generály. Zajímá se o funkci ministra zahraničí. Nezajímá se ale o americkou zahraniční politiku, proto dal funkci velvyslankyně u OSN Nikki Haley, která nemá žádnou mezinárodní zkušenost a Trumpa nepodporuje. Těsně po amerických prezidentských volbách se zdálo, že Trump si buduje kabinet svých stoupenců. Jenže tomu tak není. Trump je prostě Trump a zrazuje své partnery a subdodavatele už dlouhá léta.

Nejlepší definici státu, jaký Putin vybudoval, poskytl maďarský sociolog Bálint Magyar. Nazývá jej mafiánským státem: řídí ho patriarcha jako rodinu. Patriarcha rozděluje peníze, moc a úsluhy. Je důležité si uvědomit, že člověk se nemůže stát členem této širší mafiánské "rodiny", pokud není pozván, "adoptován" a nemůže rodinu opustit dobrovolně. Jako všechny mafie, motivací této mafie je primárně touha po moci a po penězích.

Prezident za nepřátelskou frontou. Mnoho lidí, které si Trump zvolil pro svou vládu, má jednu věc společnou: Jsou proti samotnému poslání úřadů, do jejichž čela byli jmenováni. Je to v souladu s hlavním Trumpovým přesvědčením, které sdílí s mnoha voliči: že vláda všechno kazí. I poté, když se Putin stal prezidentem, dál hovořil o imaginární moci, která údajně ničí Rusko. Po katastrofě ruské ponorky Kursk v srpnu 2000 obvinil Putin ty, kdo "zničili armádu". Zapomněl, že armádu řídí sám on, že armáda je jeho.

Trump hovoří podobně o CIA v souvislosti se zprávami, že Rusko zasáhlo do amerických voleb, nebo když reagoval na kritiku svého telefonátu s tchajwanskou prezidentkou. "Zajímavé, že USA prodává zbraně za miliardy dolarů na Tchajwan a já bych neměl přijmout blahopřejný telefonát odtamtud." Je tomu, jako kdyby nějaké cizí Spojené státy prodávaly zbraně na Tchajwan a zároveň kritizovaly Trumpa, který není součástí USA. Trump bude dále pohlížet na vládu jako na nepřítele, i když ji bude sám řídit. Když řekl, že "vypustí bažinu", dal tím najevo, že vláda je prostě svou podstatou špatná a musí být zlikvidována.

Vyvolený. Když jsem r. 2012 vydala Putinův životopis, argumentovala jsem, že nekvalifikovaný člověk omezené inteligence se náhodou dostal k vládě v zemi, která je jadernou mocností. Recenzenti tvrdili, že to se nikdy nemůže stát. Jenže se to děje. Historie obsahuje množství nehod, některých velmi rozhodujících, jenže my se snažíme události naplňovat logikou. Jak Putin, tak Trump se dostali k moci navzdory své naprosté nekvalifikovanosti. Samozřejmě si myslí, že jejich vítězství nebylo náhodné, že byli určeni vládnout.

Tento pocit, že "jsem vyvolený" povede k zamlžení hranice mezi prezidentem a státem. Putin už dlouho dělá rovnítko mezi opozicí vůči němu a opozicí vůči samotnému ruskému státu. Když Trump chce trestat pálení americké vlajky a zbavit lidi, kteří pálí americkou vlajku, amerického občanství, směřuje tímtéž mentálním směrem: Volební kolegium ještě nehlasovalo, ale Trump si už myslí, že on sám zosobňuje USA a má právo udělovat a odebírat lidem občanství.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

0
Vytisknout
4063

Diskuse

Obsah vydání | 19. 12. 2016