Bodláky Václava Duška

Humor žoviálního intelektualismu (čili imbecilů)

5. 1. 2017 / Václav Dušek

čas čtení 2 minuty

Humoristický plátek se poškleboval Bohu Bohů a fanatická věřící chasa vzala odplatu do svých rukou – masakr, odporný čin! Přitom z hlediska humoru nic moc. Ono kreslit humor není žádná sranda, to už věděl cestář Danda – a že s ním bejvala sranda. Nu, doba poskočila a v plátku nezřízený umrněnec, veselista, obveselovač kohosi, vyplil se zkaženou žlučí neotesance humorné kresby žáka čtvrté bé základní speciální školy. Letadlo s Alexandrovci na palubě ukončilo let v moři – terč posměchu dělaný pro očurané posměváčky, duté darebáčky, i komické plačky.

Když umělcům smrtka tančila milimetr za zadkem a islamističtí kati si brousili zuby na daremné redaktůrky, zvedla se vlna odporu a všichni vyznavači humorného práva křičeli, že jsou také Hebdo. Špekulanti, špekulujte.

Budiž. Být Hebdo, prosím, vkusu nelze zabraňovat, zvláště v demokratickém chaosu, kde se oddanost mění co vteřinu – včera zavilý levičák, dnes rozverný pravičák, pozítří čínský bůh srandy.

Pamatuji, že při bombardování Jugoslávie se ozvalo pouze mizivé procent hlasů odsuzující smrtelné nálety, které někteří znalci nazývali humanistickým bombardováním – autorství hnipírdovo přisuzováno leckomu, i neprávem.

Krvavá srbská řeznice nepřizná omyl, možná u nebeské brány; bojůvkáři s modrýma knížkama v šupleti se budou culit v pekle, jak kobercové nálety minuly jejich politické vysezené nory.

V současné době se semotamo ozvou bytosti, které mají s těmi mrtvými umělci soucit, jenže – oni byli rusáci, ke všemu vojáci, a blboun nejapný vyřkne hnilobnou moudrost: stává se, že vojáci padnou, zemřou...

No pocem, to čučím, jak doveda může vysedávat v parlamentním chlívku u eukoryta a mlet pantem neskonale přitroublé poznání – že je určen ke kariérnímu postupu, končícím až v urnovém háji netřeba zdůrazňovat, příroda je opravdu chrám nepodléhající lidskému pachtění.

Oprsklost pechvoglů nemá hranic; šíření dobré nálady formou ustrnulého kumštovnictví ničeho nedosáhne. Posměváčství má ke kumštu tak dakeko, jako bumsen a bremsen. Hausmüterchen také mají vystaráno v EU pralese – koho bude trápit nestoudnost humoristických velmistrů.

Pokud nemám úctu ke smrti bližního, musím počítat s tím, že jednoho dne vydechnu v osamocení; o muziku nestojím, věnce zvadnou – nemám zapotřebí, aby nad mým hrobem smuteční mluvčí řekl: Byl to slušný člověk. Přesto je odporné, nízké, zahanbující, chichotat se smrti kohokoli.

Humoristé z Hebdo - rovná se kanální periferní špína.

Mnoho štěstí při cestě k nevyhnutelnému zatracení, to vám přeje pro vždycky, bůžek a la nízkohumoristický.

0
Vytisknout
9126

Diskuse

Obsah vydání | 6. 1. 2017