Zoufalé strany dělají zoufalé věci... K současné situaci v ČSSD
13. 6. 2017
/
Boris Cvek
čas čtení
5 minut
ČSSD
prý hledá příčiny svého politického pádu. V Britských
listech
jsem už během vládní krize (odkazy na články jsou níže)
argumentoval, že útok na Babiše může této straně jen uškodit.
Jednak víme, že tato politika dlouhodobě nefunguje (kdyby
fungovala, pravice má dávno své hejtmany a je dnes favoritem
sněmovních voleb), jednak to ví i prezident Zeman a střet s ním
pro sociální demokracii na jaře 2017 nedával žádný smysl.
Politici
ČSSD se mohli během současného volebního období pokusit šikovně
semknout liberální voliče a voliče české tradiční levice. To
by ale nesměla být policejní reorganizace, postoj ČSSD k registru
smluv, postoj ČSSD k uprchlické krizi a zanořování se ČSSD
do zadku Kaczyńského a Orbána. V praktických důsledcích
tatáž agenda se dala dělat mnohem opatrněji a bez okatých gest.
K čemu je prohlášení o tom, že ČR přijme jen dvanáct
uprchlíků? Je to naprostý výsměch evropským dohodám a
evropskému právu. Je to stejné, jako by si dnes někdo zapálil
cigaretu v restauraci a posílal policii přímý přenos
s vyplazeným jazykem.
Na
těchto strategiích už skončil Hašek i Škromach. Nevyřadila je
žádná „pražská kavárna“, ale „jihomoravský venkov“.
Jaké poučení si z toho vzala ČSSD? Žádné. Kromě toho se
předáci této strany rozhodli, že naštvou nikoli jen liberální
voliče a prozápadní levici, která vidí vzor skutečných
levicových postojů u německé SPD, Corbyna nebo Mélenchona, a ne
u Orbána nebo Kaczyńnského, ale že naštvou i Trumpa vzývající
etalon české levice, tedy prezidenta Zemana, a jeho voliče. Pro
ČSSD je střet se Zemanem, který je motivovaný navíc sporem o
Babiše, prostě smrtelný. Je zajímavé, že to věděla už
mnohokrát dříve a že se podle toho dokázala zařídit. Např. po
prvním kole prezidentské volby. Ale zoufalé strany dělají
zoufalé věci.
Protizemanovský
postoj by měl veliký smysl, kdyby se ČSSD rozhodla převzít
agendu západní levice, kdyby se tedy se Zemanem utkala ve věci
postoje k uprchlíkům (čímž by se taky výrazně odstřihla
od stále xenofobnější a ruský mafiánský velkokapitalismus
milující KSČM) a vůbec v otázce základních civilizačních
hodnot. První postulát takové kampaně by musel být: Miloš Zeman
není vůbec levicový politik, je to exponent české ultrapravice.
Dnes by už ale nikdo sociálním demokratům takovýto obrat
k základním humanistickým hodnotám nevěřil. Před vládní
krizí jim zbyli vlastně už jen Zemanovi voliči.
A
jestliže tito voliči již delší dobu váhali mezi ČSSD a ANO,
neboť ANO přece jen více ztělesňuje Zemanův politický styl,
vládní krize jim ukázala jasnou cestu: Zeman válčí s ČSSD
a podporuje Babiše. Ti, kdo sociálním demokratům tleskali za
jejich útok na Babiše, nebyli tito voliči, byli to zejména voliči
TOP09 a různí liberálové nebo příznivci západní levice.
Jejich mluvčím se stal bohužel Miroslav Kalousek, který neváhal
a premiéra Sobotku za jeho postoje chválil jako učitel svého
žáka. Tím Sobotkovi jistě nepomohl u tzv. pevného jádra voličů
ČSSD. Nepomáhá zřejmě ani Chovancova ostentativní zemanovská
agenda, neboť Chovancovi nikdo z příznivců Zemana už asi
nevěří ani ten nos mezi očima.
Nadějí
po naprosto nesmyslné a zpackané vládní krizi pro sociální
demokraty může být nový ministr za ANO, pan Ivan Pilný. Jeho
asociální rétorika má, zdá se mi, veliký potenciál vrátit
některé voliče ANO zpět do lůna ČSSD (víme, jak osudná byla
asociální agenda pro konzervativce v Británii). Nicméně na
chytré lavírování mezi jednotlivými skupinami voličů, kteří
kdysi ČSSD volili, je zřejmě už pozdě. K tomu by byla
zapotřebí chytrost a obezřetnost, nikoli pušky na hrudi a
neustálé opakování postupů, které dávno selhaly, právní
primitivismus a ostentativní odpor k EU, daný zřejmě i
jazykovou nekompetencí.
Bohuslav
Sobotka se k chytré a pragmatické politice, poučené bazálním
vysokoškolským vzděláním v humanitní oblasti a povědomím
o levicových hodnotách, hodí mnohem více než Milan Chovanec.
Sobotka byl vlastně hlavní důvod, proč jsem ČSSD v roce
2013 volil, a jsem přesvědčen, že kdyby nebylo puče proti němu
a kdyby nemusel, což v důsledku puče musel, uzavírat děsivé
spojenectví s Chovancem, byla by ČSSD jasně prozápadní,
levicovou stranou, která by byla v principiálním rozporu
s Milošem Zemanem. A pokud by musela zaniknout, zanikla by aspoň
jako ztělesnění nejlepších tradic.
Mudrlanti
typu Chovance a Váni vedou sociální demokracii, tuto starou,
úctyhodnou stranu, která vždy byla pilířem západoevropského
humanismu, ke způsobu myšlení Orbána a Kaczyńského, tedy
postkomunistické neofašistické pravice. Dokázal by nový šéf
ČSSD, třeba Lubomír Zaorálek, poslat tyhle lidi na nucené
studijní volno? Pochybuji.
Proč
Babišovy skandály ANO spíše posilují
Sobotkova
práce pro Babiše a případ Josefa Dobeše
Vnitřní
potíže ČSSD a čekání na preference po tzv. vládní krizi
Vládní
krize nás posunula k proměně politiky na způsob poměrů
v Maďarsku a Polsku
8701
Diskuse