Nenechme se svést na scestí pištci z Rakká

22. 6. 2017 / Daniel Veselý

Smutným faktem zůstává, že většinu obětí džihádistického teroru ve světě tvoří muslimové, ač senzacechtivé titulky západních médií mohou vytvořit zdání opaku. Stovky muslimských obětí sebevražedných atentátů v Iráku, Afghánistánu, Sýrii či Nigérii nás nechávají netečnými až apatickými, jelikož máme za to, že jde o tamní kolorit. Je to přirozeně dáno mediální exkluzivitou, která je vyhrazena zavražděným Evropanům, a mnozí z nás tak snáze mohou podlehnout zemanovskému blouznění o výhradním právu muslimů na terorismus.

Navíc muslimové na evropské půdě čelí rapidně rostoucímu počtu trestných činů z nenávisti. Islamofobie je vážným problémem v samotném Spojeném království, kde se den po džihádistickém útoku na London Bridge, k němuž došlo 3. června, počet rasisticky motivovaných incidentů zvýšil o 40 procent. Víme, že před mešitou v londýnské čtvrti Finsbury Park útočil 47letý Darren Osborne s výkřikem: „Zabiju všechny muslimy!“, muž bílé barvy pleti, který se netajil svou záští proti muslimům a jejž k činu patrně dohnalo džihádistické běsnění na London Bridge. Teroristickému incidentu před londýnskou mešitou předcházel případ brutálně ubité muslimské dívky, k němuž došlo o den dříve ve Spojených státech. Ačkoli policejní orgány vraždu nevyšetřují jako trestný čin z nenávisti, rodiče zavražděné jsou přesvědčeni, že jejich dcera byla usmrcena kvůli své víře. Ať tak či onak, podle studie Rady pro islámsko-americké vztahy se počet protimuslimských incidentů v roce 2016 zvýšil o 57 procent oproti roku 2015. Korelace mocenského vzestupu Donalda Trumpa s jeho vyhrocenou protimuslimskou rétorikou a útoků proti muslimům žijících v USA je více než zjevná.

Stoupenci Daeše na sociálních sítích považují útok u mešity ve Finsbury Park za důkaz zakořeněné nenávisti, která je na Západě namířena proti muslimům. Není pochyb, že tento násilný akt bude náležitě propagandisticky využit rekrutéry džihádistů a další útoky proti Evropanům budou následovat. Pohybujeme se tak v bludném kruhu násilností a odvet, který je nutno rozetnout.

Navzdory zvyšujícímu se počtu džihádem inspirovaných útoků v Evropě není ideologie Daeše  atraktivní pro drtivou většinu muslimů jak na Blízkém východě, tak na Západě. Daeši proto nezbývá nic jiného, než do svých sítí lapit alespoň hrstku drobných kriminálníků a ztroskotanců. Je pozoruhodné, že teroristé slaví úspěch téměř výhradně u mladých migrantů druhé generace, především nihilistů, kteří nemají příliš mnoho společného s jakýmkoliv náboženstvím,  zatímco zástupci první a třetí generace o jejich apokalyptické vize nejeví zájem. Džihádisté z Rakká proto spoléhají na nenávistné reakce nemuslimů na Západě proti muslimům, aby měli rekrutéři džihádistů snazší práci: nabídnou ohroženým komunitám ochranu a zhoubné indoktrinaci nic nestojí v cestě. Ostatně podobná strategie se Daeši vyplatila v sunnitských oblastech Iráku, kde džihádisté páchali teroristické útoky proti šíitům, kteří se pak mstili na sunnitech.

Nicméně jedno mají násilničtí džihádisté a evropští islamofobové společné – ani jeden tábor nevěří na mírovou koexistenci muslimů, křesťanů a ateistů žijících na Západě. Druhý tábor, byť nevědomky, postupuje přesně v intencích apokalyptické doktríny Daeše. Jinak řečeno, evropští islamofobové jsou užitečnými idioty džihádistů z Rakká. Mluvíme tedy o paradoxní symbióze dvou na život a na smrt znepřátelených stran, jež bez sebe nemohou existovat. Oproti tomu je vlna spontánní solidarity a jednoty, která přišla po předchozích teroristických útocích v Manchesteru a Londýně, pádnou a racionální odpovědí na urputné snahy džihádistů a xenofobů polarizovat společnost.

K uklidnění situace rozhodně nepřispějí zvěsti o tom, že mešita Finsbury Park, kde působil radikální imám Abú Hamza, v minulosti sloužila jako ideologický inkubátor pro věhlasné džihádisty. Odstrašujícím příkladem budiž článek Parlamentních listů s titulkem „Útok v Londýně: Bílý muž, byl to bílý muž, žalují postižení muslimové. Ale je tu vážná věc o dotyčné mešitě, se kterou se nepochlubili“. V článku totiž chybí několik podstatných informací, jež jsou pro pochopení komplexní situace klíčové.

Důležité je, že narativ "války" mezi "bělochy" a "muslimy", který konstruují Parlamentní listy, je naprosto lživý. Napadení muslimové ve Finsbury Park nezdůrazňovali, že je atentátník běloch. Jejich stížnost byla jiná a zcela oprávněná: že některé sdělovací prostředky odmítaly zpočátku klasifikovat tento útok jako terorismus, protože útočník nebyl muslim, a atentátníka se snažily omlouvat. Není divu, že to vedlo k diskreditaci bulvárního ultrapravicového tisku, jako je Daily Mail či Daily Express, jejichž majitelé žijí v zahraničí v daňových rájích a svými deníky škodí Británii.

Tato mešita byla v roce 2003 z bezpečnostních důvodů uzavřena, avšak o dva roky později byla otevřena pod novým vedením. Extremisté, jako ve všech britských mešitách, byli odsouzeni a exkomunikováni.  Mešitu převzali normální lidé.  Odsoudili extremisty z minulosti a zahájili čilou interakci s veřejností a otevřený dialog s jinými vírami.  Islámské středisko ve Finsbury Park je nyní významnou londýnskou kulturní institucí. Nicméně v myslích evropských islamofobů, počítaje v to nenávistníky z Parlamentních listů, je islám jakýmsi strnulým monolitem neschopným pozitivního dynamického vývoje. Přitom je paradoxní, že extremisté, zneužívající islámu k teroristickým útokům, mívají s tímto náboženstvím jen velmi málo společného. Proto také nemají například v Británii do mešit vůbec přístup a muslimové je okamžitě udávají policii.

Nenechme se tedy svést na scestí pištci z Rakká, těmito perverzními hamelnskými krysaři, a lék na zhoubný neduh džihádistického terorismu a bující islamofobie hledejme v kategorickém odsudku ničivých západních intervencí a ekonomického a sociálního vyloučení muslimů i nemuslimů, jež jsou extrémně plodnou půdou pro odcizení, bezmoc, radikalizaci a koneckonců i pro terorismus.

.