Bodláky Václava Duška
23. 3. 2018 / Václav Dušek
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous
Hledáš rovnost a důstojnost,
můžeš být zklamán, příteli. Spavá nemoc zasáhla nejvyšší kruhy – a vědění není
ani zbla k potřebě, fyzika, chemie, i matematika, zdržují výrazné talenty;
máme k vývozu častuškáře, popíky, herce i neherce, vnadné herečky, také
výrazné babo chlapy, sochaře, malíře, taškáře i rozumbrady, lháře, ó, jaké
hoře! Dělej, co tě baví, někdo už tě uživí. Nauč se prskat v zájmu zachování
demokracie – a to takové, kterou považuješ za přínosnou váhavému lidu. Šidit a
zasévat zrna pochybností musí veselý pobuda. Plundrovat vědomí Podřipanů,
plundrovat zemi danou nám v zástavu samotným tvůrcem světa, maucta,
k tomu musíš mít věčnou žízeň, jen žádnou meltu s mlékem, nebo dokonce
vodu, nápoj volský, do kterého si ulevují žabky a ryby. Rovnost a
důstojnost se vypařila. Dva političtí matadoři věštili z plastových koulí,
parafrázuji: novináři se mají střílet, vrahové se našli nedlouho po slovním
výronu chytráka u našich sousedů; když bordel neprosperuje, nemění tam
nábytek, ale děvčata, tož se poroučel, rozverný věštec od Dunaje. Poupata demokracie pomrzla.
Obdivujeme frackovitost, vzájemné hanobení mám jde od ruky; poučky od druhého považujeme za drzost a neomalenost, ryzí pravdu máme my, držíme se odkazů, co dávno neplatí, ale my vytrváme, my vydržíme, my se utužíme, budeme-li každý z ocele, bude se svět otřásat nad naší filozofií pokrokářských definic. Tetinky v rozpuku tančí svobodnou polku, hraje jim k tomu lidová muzika, natřásají se v kole rozmaru, a strýčkové šlapou s námahou taneční kroky, drží se statečně po celou maškarní zábavu – kolotoč úspěšnosti se točí, střelnice obsypaná růžemi z papíru, milujeme šarády i rošády. Sich wie ein Elefant im Porzellanladen, jak říká osvícený fürst, to prý umějí jen levicové živly; neví, stařík, že levicová stranickost se už příliš nenosí, dělnické hnutí, k smíchu, proletářská ideologie popřena, v rytmu kapitalistického bandu máme tanečky zámořské; včera milován, dnes překáží!
V zrcadle nehledej pravdu – může se ti udělat nevolno.
Poznatky k použití se nám úží. Hustá atmosféra přináší úlevu přežraným; máme se skvěle, ti, co zůstali na periferii nezájmu, neúspěšní troubové, růžoví pokrokáři, zažraní rudoši, dělnické party… a hele, budujeme nový svět pro pokorné. Dáme ti chytrý náramek a budeš šroubovat do zemdlení, nádeníku! Novodobé otrokářství nepostrádá potřebnou kreativitu; vyždímat člověka není trestné. Budujeme prý kapitalismus s lidskou tváří, a kdekdo z potentátů se u toho tváří, jako když vede snoubenku k oltáři. Úkolujeme slibné talenty k vytváření pohádky pro dospělé bytosti i za použití skrytých výhrůžek – tvůrců máme nachystáno stálý dostatek. Ukazatel cesty k prosperitě láká jednoduchostí výkladu daných pravidel.
Kdo neriskuje, nic nemá. Mysli.
Co to je rovnost?! Přikázané myšlení, strach z odplaty za neposlušnost, houfování pod transparenty souhlasu, stádnost řízená státním aparátem, halasná podpora neomylného vedení – ale i bezstarostnost o dny budoucí, zaručená práce, bydlení, zdravotní pomoc; v dnešní době jsou ovšem sociální sítě k smíchu. Nebudeme podporovat lenost! Otročíme rádi, ochotně se hrbíme, ze strachu mlčíme, nelidsky dřeme, nakonec za humny v tramtáriích jsou na tom o mnoho hůře – a kdo zaručí, že pozítří se neocitneme na chvostu úspěšnosti a nezařadíme se k vysátým odkopnutým otrokům?! Kam zmizela důstojnost, a kdo ji vůbec potřebuje! Důstojná hrdost údajně napáchala mnoho nepopiratelných zločinů.
Historie připomíná vývrtku.
Kdo dnes ještě hledá zlatý důl, nemusí ho nalézt. Záruky sociálních sítí už nepřipomínají jemnou pavučinu k záchraně neúspěšných, propadneš zlehka ani se nenaděješ. Bolavý vřed bezdomovectví vypovídá o neschopnosti společností postarat se o padlé pod hranici bídy; máme nemálo rodin, kde žijí z ruky do huby, jejich dětem dotujeme obědy ve školních jídelnách, tváříme se apoštolsky vznešeně, ti méně šťastní denně riskují, že náhle onemocní, přijdou o práci, padnou ke dnu nezájmu a nepochopení. Vidíme kolem sebe zapálené poradce, kteří mají jasno o lidové tvořivosti. Kladou základy k možným sociálním bouřím – bohatství nemusí nutně podporovat sociální pravdu, bohatství nabyté věrolomným způsobem, obcházením nedokonale napsaných zákonů, mafiánským řemeslem – nu, nehřmí-li, blesky kdesi visí ještě v nebesích, to neznamená, že nespokojenost skryta pod pokličkou se nebude podobat probuzené sopce.
Zbrojením k ochraně, důstojnosti a rovnosti člověka. Zlaté časy na obzoru – ty nevidíš?
Diskuse