Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Konec exportu problémů irských žen? Příběh osmého dodatku ústavy Irské republiky

25. 5. 2018 / Miroslav Kyselovský

čas čtení 98 minut

Dnes, 25. května, v Irské republice probíhá významná událost. Lidé s irským občanstvím rozhodují, zda se vydají tradiční cestou konzervativní a prokatolické politiky země, anebo učiní další a zásadní krok k liberalizaci Irska. Rozhoduje se o vývoji legislativy ohledně práva na interrupci. Irští občané odpovídají v referendu o vyřazení osmého dodatku, článku 40.3.3 ústavy Irské republiky, který ženám v Irsku počínaje rokem 1983 ústavně znemožňuje podstoupit legální interrupci.

Dodatek stanovil, že právo matky na život je rovno životu nenarozeného plodu. Vágní formulace dodatku brzy přinesla problémy. Krutě zasáhla osudy mnoha žen, když vyústila v situace, kdy právo plodu upozadilo zdraví a dokonce život těhotné. O způsobu interpretace dodatku v komplikovaných případech a budoucích obdobných případech pak často rozhodovaly irské soudy včetně nejvyšší instance. Spory se nicméně dostávaly až k evropské justici a nakonec také k Výboru Spojených národů pro lidská práva.

Prošlapat cestu vedoucí k letošnímu referendu nebylo snadné. Rozhodnutí vlády o jeho vyhlášení a následné schválení parlamentem je vyústěním dlouhodobého úsilí mnoha žen a také mužů o změnu situace v zemi. Lidé se zasazovali, aby prostřednictvím osvětové práce nebo protestních akcí vstupovali s vlastním pohledem na problematiku interrupční politiky do politické arény. Chtěli rozpoutat celospolečenskou debatu a nakonec vyvolat referendum, které nabídne možnost osmý dodatek z ústavy vyřadit. Pokud se dnes dodatek odstranit nepodaří, bude jen velmi málo pravděpodobné, že v dohledné době dojde k dalšímu referendu, které je jediným způsobem, jak osmý dodatek vyřadit a změnit tak legislativu zakazující přístup k bezpečným interrupcím nebo přerušení těhotenství.

Dublinská informační kampaň o interrupci

Ukotvení přísného zákazu interrupcí v ústavě v roce 1983 brzy následovala upřesňující justiční opatření. Již o tři roky později řešily irské soudy otázku legality poskytování informací o dostupných službách k výkonu interrupce v zahraničí. Vrchní soud v Irsku tehdy rozhodl, že nabízet takové informace je v rozporu s osmým dodatkem ústavy, a tudíž nepřípustné. V roce 1988 toto potvrdil také Nejvyšší soud.¹ Již z kraje devadesátých let ale po schůzi organizované Skupinou práva na informace při Trinity College v Dublinu (Trinity College Right to Information Group) začala aktivněji působit Dublinská informační kampaň o interrupci (DAIC, Dublin Abortion Information Campaign). Obdobná skupina existovala také například v Corku pod názvem Informační kampaň o interrupci v Corku (CAIC, Cork Abortion Information Campaign).²

Původním předmětem existence DAIC bylo poskytovat nelegálně informace o dostupných službách k výkonu interrupce v zahraničí, a pozvedat tím pozornost vůči situaci v Irsku. Důležité tedy bylo rovněž získávat podporu pro změnu legislativy v tomto smyslu.³ Nadcházející události kolem tzv. případu X ale pro DAIC připravily další úlohu. Jako svého druhu jedna z mála organizací v Irsku se DAIC stala přední organizační platformou protestních akcí.

_{Dublinská
informační kampaň o interrupci před parlamentem. Pikety
znázorňují telefonní číslo na ilegální informační
linku, zdroj: Workers Solidarity Movement}

Případ X versus nejvyšší státní zástupce (1992)

V prosinci roku 1991 byla znásilněná čtrnáctiletá dívka, oficiálně představovaná anonymně jménem X. Právě odtud pochází název této kauzy známé jako Případ X versus nejvyšší státní zástupce.

Dne 27. ledna 1992 bylo u dívky na základě lékařského vyšetření zjištěno těhotenství. Koncem téhož měsíce nahlásili rodiče dívky irské policii (Gardai) znásilnění a bylo zahájeno vyšetřování. Rodiče společně se svou dcerou se rozhodli vycestovat do Spojeného království, kde by dívka podstoupila interrupci. O svém rozhodnutí informovali policii a zeptali se, zda mají z britské kliniky získat vzorek k testu DNA, který by posloužil jako důkaz potvrzující otcovství obžalovaného ze znásilnění. Policie kontaktovala ředitele kabinetu Nejvyššího státního zastupitelství s dotazem na použitelnost takového důkazu před soudem. Ředitel se spojil s nejvyšším státním zástupcem Harrym Whelehanem. Sotva co se rodiče se svou dcerou vydali do Londýna, Whelehan získal prozatímní příkaz zakazující nezletilé opustit Irskou republiku nebo jakkoli organizovat přerušení těhotenství. Příkaz odkazoval na článek 40.3.3 ústavy Irské republiky. Když se rodina o příkazu dozvěděla, vrátila se do Irska. Příkaz měl trvání do 10. února 1992, právě toho dne ale zasedal soud. Vyslechnutí obžaloby trvalo dva dny. Během procesu soudce zaslechl, jak dívka říká své matce, že se chtěla vrhnout ze schodů a v Londýně uvažovala o skoku pod vlak. Klinický psycholog rozhodl, že dívka je v ohrožení života, neboť vyjádřila přání vyřešit celou věc spácháním sebevraždy. O týden později soud vydal rozhodnutí, které dívce nařizovalo zákaz opustit Irskou republiku po dobu následujících devíti měsíců. Ačkoli soudce uznal, že obviněná má sklony k sebevraždě, prohlásil, že riziko nebylo dostatečně vysoké na to, aby převýšilo právo na život nenarozeného. Rodiče se odvolali k Nejvyššímu soudu s tím, že rozhodnutí Vrchního soudu bylo postavené na chybném výkladu práva. Soudce podle nich a jejich právníků pochybil, když právo na život nenarozeného vyhodnotil jako výše postavené než právo na život matky. V březnu Nejvyšší soud odvolání nakonec uznal.⁴ Stanovisko soudu znělo, že podstoupit interrupci je možné pouze v případě ohrožení života matky a nikoli, pokud je ohroženo „pouze“ její zdraví. Rozhodnutí soudu dívce právně umožňovalo podstoupit interrupci přímo v Irsku, ale s rodiči společně vycestovali do Anglie. Do britské nemocnice dívka sice přijela, ale samovolně potratila dříve, než vůbec k interrupci došlo.⁵

Z hlediska další interpretace osmého dodatku verdikt znamenal, že pokud by těhotná žena v ohrožení života nebyla, nejen že by nemohla podstoupit interrupci přímo v Irsku, ale mohlo by jí být rovněž bráněno vycestovat proto do zahraničí, kde je interrupce legální. Znamenal také komplikaci z hlediska souvztažnosti s protokolem Maastrichtské smlouvy – těhotná žena, které je bráněno cestovat, se nemohla spolehnout na právo volného pohybu osob Evropských společenství. Když organizace, hájící právo žen si interrupci zvolit, zjistily, jaký dopad Maastrichtská smlouva může mít, zahájily kampaň, která doporučovala se v budoucím červnovém referendu vyslovit proti jejímu přijetí. Vláda vůči takovému tlaku musela reagovat. Proto v květnu 1992 přiměla Evropská společenství, aby přijala Slavnostní deklaraci mající zaručit, že účinnost protokolu neovlivní svobodu cestovat nebo získávat informace. Ačkoli skutečný efekt této deklarace, která byla zjevně v rozporu s protokolem, nebyl nikdy vyzkoušen, její přijetí potvrzovalo, že by ženám jako X nemělo být v budoucnu bráněno vycestovat, což napomohlo přijetí Maastrichtské smlouvy v červnovém referendu.⁶

V průběhu února až března roku 1992, kdy se soudní kauza řešila, se v Irsku zdvihala vlna protestů na podporu znásilněné dívky. Významnou organizační platformou těchto protestů v Dublinu se stali DAIC. Do ulic se vypravily tisíce lidí. Protesty probíhaly také v Galway, Limericku, Corku, Waterfordu, v Tralee a dalších menších městech.⁷Zatímco tyto skupiny volaly, aby soud dívku nechal jít, organizovaly se rovněž skupiny s opačným názorem.

_{Fotografie
z protestní akce na podporu dívky X před vládními budovami
v průběhu soudního řízení. Požadavkem demonstrantů bylo
dívce umožnit vycestovat, aby mohla podstopit interrupci ve
Spojeném království. Deník Irish Times smazal z banneru
telefonní číslo na informační linku ohledně kontaktů na služby
k výkonu interrupce v zahraničí. Bylo ilegální. Zdroj:
The Irish Times.}

Kampaň za odstranění osmého dodatku (90. léta)

Počátkem března roku 1992 vznikla Kampaň za odstranění osmého dodatku (REAC; Repeal the Eight Amendment Campaign). Mezi členy kampaně působili lidé, kteří získali zkušenosti s aktivitami proti osmému dodatku již v roce 1983. V době svého vzniku měli REAC širší agendu než DAIC. Cílem bylo vytvoření celonárodní platformy, která příznačně k názvu kampaně měla zacílit na požadavek odstranění osmého dodatku. (Tento postoj přijali také DAIC.) Zároveň měli prosazovat právo na volné poskytování informací o službách k výkonu interrupce a právo vycestovat. Předmětem jejich činnosti byla také informační a osvětová činnost a protestní akce. Chtěli rovněž působit na konkrétní síly organizací i jednotlivců v oficiálních politických strukturách. Své působiště si našli v Dublinu, Corku, Waterfordu a Galway. Původní záměr se ovšem příliš nedařilo naplnit. Koordinační výbory usilovaly zejména o mediální kampaň a získání sponzorů, významných řečníků, podpory politických stran a soustředily se spíše na informační a osvětovou činnost než na aktivity a protestní akce místních skupin. Politické strany se k REAC nicméně stavěly spíše odmítavě nebo velmi zdrženlivě. Organizace se navíc začala vnitřně štěpit. Vznikaly rozdíly mezi postoji a požadavky místních organizací a centrálními výbory. Postupně REAC začali ztrácet na podpoře a bývalí členové se připojovali k jiným organizacím, v Dublinu zejména k DAIC. Skupina v Galway se přejmenovala a pokračovala v činnosti.⁸⁹

Listopadová referenda roku 1992 o 12., 13. a 14. dodatku, Zákon o regulaci informací z roku 1995

Tlak protestů a rozhodnutí Nejvyššího soudu umožnit dívce X vycestovat a podstoupit interrupci v případě ohrožení života rizikem sebevraždy předznamenávaly nutnost budoucích změn zákonných opatření. Ty na sebe nenechaly dlouho čekat.

Na 25. listopadu 1992 byla vyhlášená tři referenda zároveň. Každé z nich mělo rozhodnout o vnesení dalšího ústavního dodatku, který by upřesnil nejasnou formulaci osmého a zamezil volné interpretaci ve specifických případech. Byly představeny 12., 13. a 14. ústavní dodatek. Dvanáctý dodatek navrhoval, že interrupce má být zakázána s výjimkou případu, kdy by se stala nezbytnou k záchraně života (nikoli „pouze“ zdraví) v případě nemocí nebo mentálních poruch těhotné, které zvyšují skutečné a podstatné riziko ohrožení jejího života, které není rizikem sebedestrukce. Třináctý dodatek znamenal, že zákaz interrupce neomezuje svobodu cestovat z Irska do zemí, kde je interrupce legální. Čtrnáctý dodatek specifikoval, že občané Irské republiky mají svobodu získávat informace o službách k výkonu interrupce v zahraničí.

V průběhu několika měsíců před referendy vznikla platforma pro propagaci, osvětovou a informační činnost a koordinaci zúčastněných skupin. Nesla název Aliance pro volbu (AFC; Alliance for Choice).¹⁰ Další významná platforma, která v té době působila, se nazývala Frontline. Jednalo se o koalici mnoha skupin jako například Doktoři pro svobodu informací (Doctors for Freedom of Information), Psychologové pro svobodu informací (Psychologists for Freedom of Information), Unie studentů v Irsku (The Union of Students of Ireland) a dalších. Organizace jako DAIC, REAC, AFC nebo Frontline a další spustily informační kampaň, v níž doporučovaly jak v referendech volit a vysvětlovali proč. Dvanáctý dodatek odmítaly zejména proto, že usiloval o otočení verdiktu Nejvyššího soudu ve věci případu X. Vláda se podle nich jeho matoucí formulací snažila učinit interrupční zákaz ještě tvrdší, než interpretace osmého dodatku umožňovala do té doby. Zatímco 13. a 14. dodatek doporučily ke schválení.¹¹¹²¹³ Výsledek všech tří referend potvrdil doporučení, 12. dodatek neprošel, 13. i 14. ano.

O tři roky později, v roce 1995, byl v důsledku nové podoby ústavy přijat Zákon o regulaci informací (The Regulation of Information Act), o službách k přerušení těhotenství mimo Irsko. Zákon umožnil doktorům, poradenským agenturám a samostatným poradcům poskytovat informace o službách k podstoupení interrupce v zahraničí, pokud si je žena vyžádá. Zároveň ale zákon předepsal, že jakékoli informace o těchto službách mohou být poskytovány pouze společně s informacemi o rodičovství, adopci a v kontextu individuálního poradenství. Poradci podle zákona nesměli klientům domlouvat s poskytovateli služeb v zahraničí schůzky.¹⁴

_{Informační
propagační letáky Aliance pro volbu, zdroj: Irish Election
Literature}

Případ C (1997)

Dne 27. srpna 1997 Simone McGinley brutálně znásilnil třináctiletou dívku, která záhy otěhotněla. Pro udržení anonymity dívky se o ní oficiálně hovořilo jako o dívce C, odtud pochází zároveň název kauzy, který vstoupil ve známost jako případ C.

McGinley i dívka C pocházeli ze skupiny kočovníků. McGinley byl dlouholetým rodinným přítelem. Bylo zjištěno, že podmínky, v nichž dívka žila, byly daleko horší, než v jakých irští kočovníci žijí obvykle. Rovněž způsob, jakým se rodiče stavěli k situaci dívky, která po znásilnění procházela silným traumatem, nebyl považován za adekvátní. Proto se irský zdravotní úřad (HB; Health Board) zasadil o vydání příkazu k předání dívky do prozatímní pěstounské péče. Proběhlo se souhlasem rodičů. Pěstounka dívce nechtěla bránit, aby si sama zvolila, zda chce přivést dítě na svět nebo podstoupit interrupci. Dívka od počátku případu dávala najevo, že těhotenství prohlubuje její trauma po znásilnění a nechce v něm pokračovat. Rodiče dívky, kteří zpočátku provedení interrupce podporovali, v průběhu soudního procesu ale změnili postoj.¹⁵

Dne 18. listopadu 1997 bylo se souhlasem rodičů rozhodnuto, že HB nevydá další příkaz k prozatímní péči. Rodiče i přesto souhlasili s tím, že dívka měla být ponechána s dočasnou pěstounkou. Měla doprovodit jejich dceru na cestě do Anglie. Otec dívky ale dne 19. listopadu okresnímu soudu sdělil, že se staví proti interrupci. Připojil se tak k její matce, která svůj postoj změnila již dříve. Dne 21. listopadu okresní soud rozhodl umožnit dívce C vycestovat do Anglie, kde mohla v doprovodu opatrovníků HB podstoupit interrupci. Verdikt souvisel s interpretací osmého dodatku stanovenou Nejvyšším soudem v případě X v roce 1992. Vycházel z 13. dodatku ústavy, který ženám umožňoval vycestovat do zemí, kde je interrupce legální. Zkušenost v tomto případě byla nicméně nová. Před irskými soudy se objevil spor, v němž 13. dodatkem argumentovala zdravotní instituce Irské republiky, která zastupovala nezletilou těhotnou proti jejím rodičům, kteří interrupci dcery odmítali. Rodiče rozhodnutí Krajského soudu napadli u Vrchního soudu. V průběhu procesu dívka vypověděla, že pokud by plod, který vnímala jako cizí, byla nucena donosit, spáchala by sebevraždu. Právní zástupce rodičů před soudem argumentoval, že za výraz „lékařské ošetření“ není možné v žádném případě považovat interrupci, která v Irské republice není legální. Vrchní soud zaujal ale jiné stanovisko. V Anglii byla interrupce považována za lékařské ošetření. Verdikt psychiatra zněl, že život dívky je ohrožen jejími sebevražednými sklony, pokud zůstane nadále těhotná. Proto soud vyhodnotil, že vzhledem k tomu, že psychiatr podal silný důkaz o riziku sebevraždy v případě pokračujícího těhotenství, je přerušení těhotenství rovněž lékařským ošetřením za zachování jejího psychického zdraví. Rozhodnutí Okresního soudu bylo zachováno, dívka vycestovala do Anglie, kde podstoupila interrupci.¹⁶

Zelená kniha o interrupci (1999), Pátá zpráva o vývoji: interrupce (2000)

Kabinetní výbor za předsednictví ministra zdravotnictví Briana Cowena vydal v roce 1999 Zelenou knihu o interrupci. Připravila ji mezirezortní skupina. Jednalo se „pouze“ o diskusní dokument, nikoli legislativní. Byl zaměřen na vymezení problematik interrupce, poskytnutí stručné analýzy a zvážení dostupných možností.¹⁷Dokument závěrem navrhoval sedm možných řešení, jak legislativně postupovat: 1. absolutní ústavně podepřený zákaz interrupce, 2. opatření ústavním dodatkem, který by omezil využití případu X, 3. zachování statu quo, 4. zachování ústavního statu quo s přepracováním legislativy ohledně prohibice interrupce, 5. legislativa pro účel regulace interrupce za okolností vymezených případem X, 6. navrácení k situaci před rokem 1983, 7. povolení interrupce na základech přesahujících případ X.¹⁸

V roce 2000 byla Všestranickým parlamentním výborem (All-Party Oirechtas Comittee), s poslancem Brianem Lenihanem v čele, vydána Pátá zpráva o vývoji: Interrupce. Jednalo se o sedmisetstránkový politický posudek problematik vyplývajících ze Zelené knihy o interrupci. Ačkoli se výboru nepodařilo dosáhnout politického konsenzu ohledně podstatných právních otázek o interrupci, shodnul se na strategii s cílem omezit počet krizových těhotenství. Dalším doporučením výboru bylo ustavit specializovaný orgán, který měl spadat pod ministerstvo zdravotnictví, s kompetencí tuto strategii realizovat.¹⁹

Zpráva byla zaslána ke zhodnocení ministru zdravotnictví. V následujícím roce, 2001, ministerstvo zdravotnictví zřídilo Úřad pro krizové těhotenství, aby připravil a realizoval strategii, která měla řešit problematiku krizového těhotenství. Úřad měl vycházet z doporučení Všestranického parlamentního výboru sepsaných v Páté zprávě o vývoji: interrupce. Strategie spočívala zejména v několika bodech. Měla snížit počet krizových těhotenství poskytováním vzdělávacích, poradenských a antikoncepčních služeb. Měla omezit počet žen, které se rozhodly pro interrupci prostřednictvím služeb nabízejících kontakty a podporu. Podle Páté zprávy tyto služby způsobovaly, že pro ženy byla volba interrupce lákavější. Dále měla přispět k poskytování poradenských a zdravotnických služeb po prodělání krizového těhotenství.²⁰

Referendum o přijetí návrhu 25. ústavního dodatku (o ochraně lidského života během těhotenství) z roku 2002, Aliance pro volbu ne

V roce 2001 byl představen návrh 25. ústavního dodatku (o ochraně lidského života během těhotenství). O jeho zanesení se mělo rozhodnout referendem v roce 2002, tedy přesně o deset let po případu X a listopadových referendech. Návrh 25. dodatku navazoval na činnost Úřadu pro krizové těhotenství a Pátou zprávu o vývoji: interrupce. Dodatek měl tedy zohledňovat zejména „řešení problematiky krizového těhotenství“. Součástí návrhu dodatku byl rovněž text návrhu zákona majícího vstoupit v platnost, pokud by dodatek byl referendem schválen.²¹

Zákon o ochraně lidského života během těhotenství definoval interrupci jako destrukci života nenarozeného po jeho implantaci do děložní sliznice. Ačkoli měl povolit interrupci v nezbytných případech, výslovně mezi ně nepatřilo riziko sebevraždy. Návrh zopakoval, že právo cestovat nemělo být omezováno zákazem interrupce. Podstoupení ilegální interrupce v Irsku a nápomoc k ní klasifikoval jako trestný čin s rizikem trestní sazby 12 let.²²

Během příprav těchto opatření se začaly připravovat také protestní akce. Vznikla platforma, která zastřešovala různé organizace se společným cílem zabránit přijetí 25. dodatku. Byla pojmenována Aliance pro volbu ne (ANV; Alliance for a No Vote). ANV definovala hlavní důvody, proč v plánovaném referendu 25. dodatek odmítá podpořit. Dodatek charakterizovala jako další pokus (po deseti letech od neúspěšného pokusu prosadit 12. dodatek) o zrušení možnosti interpretovat osmý dodatek způsobem, který stanovil Nejvyšší soud v případě X. Riziko sebevraždy ženy by nebylo dostačujícím důvodem k umožnění interrupce. Upozornila na hrozbu, že 25. dodatek by zrušil také možnost výkladu, který využil při obhajobě dívky C irský zdravotní úřad v případě C z roku 1997. Jako nepřijatelný ANV vnímala návrh trestní sazby za podstoupení ilegální interrupce v Irsku nebo nápomoc k ní. A jako velmi nežádoucí považovala omezení lékařské praxe bráněním výkonu přerušení těhotenství, kterým by lékaři mohli zachraňovat životy. Přerušení by bylo možné provádět pouze na omezeném počtu schválených míst a pouze v případě rizika okamžitého úmrtí ženy (s výjimkou sebevraždy) a bez jakýchkoli opatření pro mimořádné události.²³Proti schválení dodatku v referendu se postavily také politické strany jako Fine Gael, Strana práce, Strana zelených nebo Sinn Féin.²⁴

Referendum proběhlo dne 6. března 2002. Podílem 50,4 % občanů bylo rozhodnuto o nepřijetí návrhu 25. dodatku.²⁵

_{Členové
Aliance pro volbu ne, zdroj: Alliance for a No Vote}

Případ D versus Irsko (2006)

V lednu roku 2002 Deirdre Conroy zjistila, že je těhotná a čeká dvojčata. Conroy bylo tehdy 39 let a měla již dvě děti. Po čtrnácti týdnech těhotenství podstoupila amniocentézu. Prvotní výsledky ukázaly, že jeden z plodů v děloze odumřel, a kompletní výsledky po třech následujících týdnech, že druhý má Edwardsův syndrom. Byla informována, že přítomnost Edwardsova syndromu u plodu může často navodit jeho potracení nebo deformace a brzké úmrtí po narození. Tato zjištění Conroy získala v době, kdy se projednávalo znění návrhu 25. dodatku. V únoru 2002 se rozhodla napsat pod pseudonymem Deirdre de Barra dopis do Irish Times, kde se zasazovala o legalizaci interrupce v Irské republice v případě fatálních abnormalit plodu.²⁶ Kriticky se vyjádřila k přehlížení tohoto tématu v médiích a v diskusi o návrhu 25. dodatku. Její kritika nicméně nebyla zohledněna a dopis se stal jedním z témat, která přispěla k odmítnutí přijetí dodatku v březnovém referendu. Nakonec podstoupila interrupci v Severním Irsku.²⁷

Conroy se rozhodla celou věc postoupit k Evropskému soudu pro lidská práva. Podala stížnost na Irskou republiku, kterou odkazovala na Zákon o regulaci informací z roku 1995. Tím Irská republika podle Conroy porušovala články 3 (Zákaz mučení), 8 (Právo na respektování soukromého a rodinného života) a 10 (Svoboda projevu) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Stěžovala si zejména na nutnost vycestovat kvůli podstoupení interrupce v případě fatální abnormality plodu do zahraničí a na další restrikce, které zákon nastavoval. Oficiálně tak Deirdre Conroy vstoupila ve známost jako D v případě D versus Irsko.

Evropský soud pro lidská práva v roce 2006 rozhodl v neprospěch Conroy, především proto, že před zasláním stížnosti evropské soudní instituci nevyužila soustavy soudů Irské republiky.²⁸ Své jméno se Deirdre Conroy rozhodla zveřejnit a znovu vyprávět svůj příběh, když se v roce 2013 dozvěděla o smrti Savity Halappanavar. Chtěla se tak pokusit znovu podnítit irskou společnost ke změnám.²⁹

_{Deirdre
Conroy, zdroj: The Irish Times}

Případ dívky D (2007)

V roce 2007 bylo Amy Dunne, která vstoupila ve známost jako dívka D, 17 let. Bylo jí zjištěno těhotenství, otěhotněla se svým tehdejším přítelem. Nacházela se v péči Úřadu pro zdravotní péči (HSE; Health Service Executive), irské státní zdravotní organizace řídící všechny typy veřejné zdravotní péče. Dne 23. dubna 2007 byla plodu diagnostikována anencefalie. Jedná se o poruchu, která se projevuje defektem mozkových váčků a následně defektem měkkých i tvrdých tkání lebky. Plody s touto poruchou bývají samovolně potraceny, odumírají v děloze. Pokud se dítě narodí, zpravidla umírá krátce po narození.³⁰ Po třech následujících dnech se dívka rozhodla svému pečovateli z HSE sdělit své rozhodnutí, že chce podstoupit interrupci ve Spojeném království. Zatímco její přítel ji v rozhodnutí podporoval, HSE usiloval, aby Dunne z Irska nemohla vycestovat. Kontaktoval irskou policii a požadaval její zadržení, pokud se o to pokusí. Policie HSE informovala, že nemá žádnou pravomoc dívce bránit. HSE kontaktoval také pasový úřad, aby jí odmítl vydat pas. Zavádějícím způsobem informoval Dunne o existenci soudního příkazu, který jí brání vycestovat, pokud neprohlásí, že chce spáchat sebevraždu v případě pokračujícího těhotenství.³¹ Takové prohlášení odmítla a připravovala se na zahájení soudního řízení. Chtěla se bránit dosavadním praktikám HSE a získat povolení vycestovat. HSE rozhodl o změně postoje a pokusil se pro Dunne zajistit povolení u okresního soudu. Soud ale povolení odmítl vydat, neboť, jak vyhodnotil, by bylo v rozporu s právem na život nenarozeného.³² Dne 9. května 2007 ale Vrchní soud Irské republiky rozhodl, že Dunne vycestovat může. Soudce Liam McKechnie se k působení HSE vyjádřil velmi kriticky. Organizace podle něj selhala, když zanedbala svou primární povinnost vhodně zvážovat zájmy dívky při péči o ni. Uzavřel, že neexistovala žádná ústavní překážka, která by bránila dívce D vycestovat do Spojeného království, aby podstoupila interrupci, jak si přála. Upozornil, že se nejednalo o případ přerušení těhotenství, ale o právo vycestovat. Právo vycestovat získalo ústavní precedenci před právem nenarozeného. Nebylo nicméně jisté, jakou váhu by rozhodnutí touto interpretací mělo pro budoucí případy.³³

Případ Dunne si získal poměrně vysokou pozornost veřejnosti. Na podporu dívky D byly organizovány veřejné protestní akce, například organizací Volba Irsko (CI; Choice Ireland) v Dublinu.³⁴

Případ A, B a C versus Irsko (2010), Michelle Harte (2010)

V roce 2010 proběhl u Evropského soudu pro lidská práva spor mezi ženami, které vstoupily ve známost jako A, B a C, a Irskou republikou. Všechny tři ženy, každá s vlastním příběhem z roku 2005, se společně domnívaly, že jednání Irské republiky vůči nim bylo v rozporu s článkem 8 (Právo na respektování soukromého a rodinného života) Evropské úmluvy o lidských právech. Dále upozornily na rozpor s články 2 (Právo na život), 3 (Zákaz mučení) a 14 (Zákaz diskriminace).³⁵ Všechny tři v soudním řízení zastupovala právnička J. Kay z nevládní organizace Irská asociace rodinného plánonvání (IFPA; Irish Family Planning Association) v Dublinu. Ženy A a B podaly na Irskou republiku stížnost kvůli tomu, že jim bránila přerušit těhotenství přímo v Irsku při naléhavých důvodech ochrany jejich zdraví a blaha. Žena C podala stížnost kvůli odepření ústavního práva na interrupci v Irsku v případě ohrožení jejího života. Žena A, B i C vycestovaly kvůli interrupci do Spojeného království.³⁶

Žena A odletěla dne 28. května 2005 a v Anglii podstoupila interrupci ve víře, že přímo v Irsku k tomu nebyla oprávněna. Byla tehdy v devátém týdnu těhotenství. V domnění, že její partner je neplodný, neúmyslně otěhotněla. V té době nebyla vdaná, byla nezaměstnaná a žila pod hranicí chudoby. Měla již čtyři děti. Všechny žily v náhradní rodičovské péči, protože trpěla alkoholismem. V průběhu svých prvních čtyř těhotenství trpěla depresemi, v době svého pátého rovněž. Pokoušela se čelit své závislosti. V roce, který předcházel jejímu pátému těhotenství, neprodělala relaps. Byla v péči sociálních pracovníků a usilovala o to, aby mohla získat své děti zpět. Skutečnost, že otěhotněla, považovala za nežádoucí vůči svým plánům a zdravotnímu stavu. Bála se, že poporodní deprese zvýší riziko relapsu, a zabrání tím jejím snahám obnovit svou rodinu. Proto se rozhodla podstoupit interrupci. Půjčila si 650 euro s vysokou úrokovou sazbou. Byla to nejnižší částka, která stačila na pokrytí výdajů spojených s cestou, pobytem a zákrokem na soukromé klinice v Anglii. Cítila, že celá věc musí proběhnout v tajnosti, aniž by upozornila sociální pracovníky nebo by vynechala pravidelné kontaktní návštěvy svých dětí. Následující den po provedení interrupce již letěla zpět do Irska, aby kontaktní návštěvu stihla. Ačkoli se žena A bála v Irsku vyhledat lékařskou pomoc, na cestě zpět ve vlaku z Dublinu začala silně krvácet a byla přivolána ambulance. Odvezla jí do nejbližší nemocnice, kde byla ošetřena. Tvrdila, že v několika nastávajících týdnech zažívala bolesti, nevolnost a krvácení, ale ze strachu nikdy lékařskou pomoc nevyhledala.³⁷

Žena B vycestovala do Anglie dne 17. května. Věřila, že v Irsku k podstoupení interrupce není oprávněna. Byla v sedmém týdnu těhotenství. Těhotná se stala neúmyslně poté, co selhala postkoitální antikoncepce. Lékaři ji informovali o podstatném riziku mimoděložního těhotenství. Navíc vnímala, že její životní situace se nenacházela ve fázi, kdyby byla připravená na zabezpečení a výchovu dítěte. Zajistit si dostatečnou částku jen na pořízení letenky pro ni bylo problematické. K samotné platbě si musela vypůjčit kreditní kartu od svých přátel. V době cesty do Anglie vyšlo najevo, že mimoděložní těhotenství se neprokázalo. Na klinice v Anglii neposkytla žádné údaje o své rodině ani o místě bydliště v Irsku, aby se o interrupci nikdo nedozvěděl. Do Londýna cestovala sama. Klinika jí poradila, aby irským lékařům oznámila, že samovolně potratila. Při zpáteční cestě v Irsku začala silně krvácet. Bála se vyhledat lékařskou pomoc, protože si nebyla jistá oprávněností svého činu. Nakonec ale kvůli pokračující péči kontaktovala kliniku v Dublinu provázanou s klinikou v Anglii.³⁸

Žena C podstoupila interrupci v Anglii dne 3. března 2005. Věřila, že k tomu v Irské republice není oprávněna. Tou dobou byla v prvním trimestru svého těhotenství. Předešlé tři roky podstupovala léčbu chemoterapií s diagnózou vzácné formy rakoviny. Než otěhotněla, konzultovala rizika těhotenství kvůli svému onemocnění s lékaři. Byla informována, že není možné předpokládat dopady těhotenství na vývoj rakoviny, ale že pro plod by bylo nežádoucí, aby v prvním trimestru podstupovala chemoterapii. V období před započetím neplánovaného těhotenství se projevy rakoviny zmírnily. Testy, které podstupovala kvůli zjištění stavu svého onemocnění, by v případě těhotenství bylo vyloučené provádět. Tou dobou ale netušila, že je těhotná. Když se o svém těhotenství dozvěděla, konzultovala rizika nejprve se svým praktickým lékařem a pak také s dalšími. Tvrdila, že následkem strachu z postihu nezískala od irských lékařů dostatečné informace. Nezjistila dost o rizicích dopadu těhotenství na její zdraví a život ani o nebezpečích pro plod, které představovaly testy zjišťující stav jejího onemocnění. Proto si informace začala vyhledávat na internetu. V trvalé nejistotě ohledně všech rizik se nakonec rozhodla vycestovat a podstoupit interrupci. Vzhledem k rané fázi svého těhotenství měla v úmyslu zvolit farmakologické ukončení. Nedařilo se jí ale vyhledat kliniku, která by takovou službu nabídla, především proto, že nebyla zdejší, a kvůli nutnosti následné péče. Byla proto donucena čekat dalších osm týdnů, aby bylo možné provést interrupci operačně. Po návratu do Irska čelila následkům neúplné interrupce, včetně dlouhodobějšího krvácení a infekce. Uvedla, že irští lékaři jí neposkytli dostatečnou zdravotní péči, její praktický lékař neučinil žádnou zmínku o skutečnosti, že již zjevně nebyla nadále těhotná.³⁹

Dne 16. prosince 2010 Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že Irská republika ženě C odepřela ústavní právo na právoplatnou interrupci v situaci okamžitého ohrožení života ženy. Navíc Irsko porušilo její práva podle článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech. Soud rovněž rozhodl, že z hlediska teorie nebo praxe irského právního systému ani jedné ze tří žen nebyla poskytnuta efektivní zdravotní péče.⁴⁰

V roce 2010 se v Irské republice objevil další případ ženy, která podobně jako žena C při těhotenství trpěla rakovinou. Jmenovala se Michelle Harte, v té době jí bylo 39 let. Ačkoli lékaři Univerzitní nemocnice v Corku doporučili Harte přerušit těhotenství z důvodu ohrožení života, výbor nemocnice rozhodl odmítnout interrupci autorizovat s tím, že její život nebyl v okamžitém ohrožení. Protože byla těhotná, nemohla podstupovat plnohodnotnou léčbu rakoviny. Její zdravotní stav se výrazně zhoršoval a okolnostmi byla nakonec donucena vycestovat do Anglie, kde podstoupila interrupci. V květnu roku 2011 právnická organizace Augustus Cullen Law jménem Harte podala žalobu na Úřad pro zdravotní péči (HSE; Health Service Executive), Irskou republiku a nejvyššího státního zástupce za porušování práv Harte v návaznosti na případ A, B a C versus Irsko. S pomocí právníka Boylana z Augustus Cullen Law nakonec Harte ve sporu zvítězila. V listopadu roku 2011 ale zemřela a její rodině byla později vyplacena finanční kompenzace.⁴¹

_{Michelle
Harte, zdroj: Independent.ie}

Irská síť pro volbu, Kampaň práv na interrupci, první Pochod za volbu (2012)

Dne 10. července 2012 se sešlo 40 lidí, kteří položili základ nové platformě. Vznikla, aby zašťítila řadu různých organizací z Irské republiky i Severního Irska, které prosazovaly možnost si legálně zvolit bezpečnou interrupci. Platforma se z počátku nazývala Irská síť pro volbu (Irish Choice Network). Rychle rostla a po dvou následujících schůzích v Dublinu přijala počátkem roku 2013 název Kampaň práv na interrupci (Abortion Rights Campaign). Pod tímto názvem působí dodnes. Smyslem platformy byla snaha prosadit referendum za naprosté vyřazení osmého dodatku z ústavy Irské republiky prostřednictvím osvětové práce a organizace veřejných akcí.⁴² Mezi nejviditelnější z nich patří Pochod za volbu, na jehož přípravách se spolupodílí i další organizace. Poprvé se uskutečnil v roce 2012 a od té doby každoročně zpravidla při příležitosti Celosvětového dne akce pro bezpečný a legální přístup k interrupci. Poslední Pochod za volbu se uskutečnil v roce 2017 v Dublinu a zúčastnilo se ho přes 40 000 lidí.⁴³

_{Pochod
za volbu v roce 2017, zdroj: The Guardian}

Smrt Savity Halappanavar (2012)

Savita Halappanavar pocházela z Indie, kde úspěšně vystudovala zubní lékařství. Do hrabství Galway v Irské republice se přistěhovala v červnu roku 2008, aby zde společně se svým manželem sdílela nový domov. V novém prostředí se poměrně rychle zorientovala a začala aktivně působit v místní komunitě. Halappanavar chtěla v Irsku pokračovat v praxi zubní lékařky, proto musela podstoupit rozdílové zkoušky. Během svých příprav navštěvovala irské zubní kliniky, aby pozorovala specifika místních podmínek. Zkoušky nakonec splnila v červnu roku 2012. Získala tak plnohodnotnou kvalifikaci pro výkon zubního lékařství v Irské republice. Pak ale nastaly komplikace.⁴⁴

Dne 21. října 2012 Halappanavar navštívila v doprovodu manžela Univerzitní nemocnici v Galway. Stěžovala si na intenzivní bolesti zad. Ve svých jednatřiceti letech se tehdy nacházela v 17. týdnu prvního těhotenství. Ukázalo se, že trýznivé bolesti, kterými procházela, byly spojené se samovolným potracením plodu. Halappanavar několikrát prosila o přerušení těhotenství, ale bylo jí sděleno, že se nachází v katolické zemi, kde tato varianta vůbec nepřichází v úvahu. Díky osmému dodatku lékaři odmítli jakkoli zasáhnout, dokud plod měl detekovatelné srdeční ozvěny. Po následujících třech dnech ozvěny přestaly, teprve poté plod vyňali. Dne 28. října ale Savita Halappanavar následkem katastrofické sepse zemřela.⁴⁵

Tragédie vyvolala okamžitou vlnu protestů napříč Irskou republikou, ale také mimo ni. Tisíce lidí se tehdy zúčastnily demonstrací proti stávající proti-interrupční legislativě v ulicích Dublinu. Lidé protestovali také v Galway, Limericku, před irskou ambasádou v Londýně a irským konzulátem v Edinburghu. Skandovali společné heslo a nesli transparenty s nápisy „již nikdy víc“.⁴⁵ Protestní akce proběhly rovněž v Indii,⁴⁶ Berlíně⁴⁷ nebo Bruselu⁴⁸. Otec Savity Halappanavar vyzval tehdejšího předsedu vlády Endu Kennyho, aby změnil striktní protiinterrupční zákony.⁴⁹Vyzval také vládu Indie, aby na Irskou republiku vyvinula v této záležitosti tlak. Prostřednictvím rozhovoru pro Observer zdůraznil, že taková změna zachrání životy mnoha žen v budoucnosti.⁵⁰ Irská republika navíc v té době nadále čelila rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva kvůli porušení Evropské úmluvy o lidských právech z případu A, B a C versus Irsko. Soud nařídil přepracování proti-interrupční legislativy, které do té doby ještě nebylo uskutečněno.

Počátkem června roku 2013 Úřad pro zdravotní péči zveřejnil Zprávu o vyšetřování smrti paní Savity Halappanavar. Vyjádřil v ní bezvýhradnou omluvu za její tragickou a předčasnou smrt.⁵¹ V čele týmu, který zprávu vypracoval, stál profesor Sabaratnam Arulkumaran. Vyjádřil se, že osmý dodatek sehrál zásadní roli při její smrti.⁵²

_{Savita
Halappanavar, zdroj: The Irish Times/PA}

_{Zdroj:
Trinitynews.ie}

Proces přípravy a změn legislativy následující rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci případu A, B a C versus Irsko, Zákon o ochraně života během těhotenství (2010–2014)

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Případu A, B a C versus Irsko kvůli porušení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv Irskou republikou přineslo jasný požadavek. Irská republika byla povinna vypracovat a legalizovat právní opatření, která zohlední soudní verdikt. Celý proces se ukázal jako velmi vleklý.

V červnu 2011 vláda Irské republiky předložila Radě Evropy akční plán, jehož součástí bylo ustavení expertní skupiny s poradní funkcí ohledně implementace rozsudku dle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. V září téhož roku Výbor ministrů Rady Evropy, orgán pro kontrolu plnění soudních rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, zdůraznil zavedení zásadních opatření pro naplnění rozsudku soudu v Případě A, B a C versus Irsko. V lednu následujícího roku, 2012, irská vláda předložila Radě Evropy zprávu o aktivitách. Načrtla podmínky zadání pro expertní skupinu k poradní činnosti ohledně implementace rozsudku. Zpráva stanovila, že tato skupina do šesti měsíců připraví výstupní zprávu o aktivitách, a uvedla seznam jejích členů. V březnu téhož roku Výbor ministrů Rady Evropy vyjádřil obavu ze zpoždění vlády při implementaci rozsudku a o aktuálním nedostatku jakýchkoli opatření, která by ženám v podobné situaci, v jaké se ocitla žena C, umožnila přístup k právu na přerušení těhotenství v Irské republice. V listopadu 2012, jen měsíc po smrti Savity Halappanavar, vydala expertní skupina zprávu o své činnosti. Zpráva reagovala pouze na část důvodů rozhodnutí soudu o porušení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Doporučovala implementovat rozhodnutí Nejvyššího soudu Irské republiky v Případě X versus nejvyšší státní zástupce z roku 1992. Zároveň vyjadřovala pochybnosti o tom, že jakákoli možnost, která by neměla právní úpravu, by byla dostatečně efektivní k zajištění práva na interrupci při ohrožení života ženy do takové míry, aby uspokojila Evropský soud pro lidská práva. Rada Evropy na tuto zprávu zareagovala velmi rychle, již v prosinci. Ve své reakci doposud nejintenzivněji naléhala na irskou vládu, aby co nejefektivněji urychlila proces naplnění rozsudku. V návaznosti na reakci Rady Evropy irská vláda ještě v prosinci oznámila plány kombinace legislativních opatření a směrnic. V lednu a květnu následujícího roku, 2013, Výbor pro zdravotnictví parlamentu Irské republiky uspořádal série veřejných slyšení. V lednovém byli vyslechnuti odborníci z řad lékařských a právních oborů a zástupci advokačních organizací pro účely zprávy expertní skupiny, v květnovém pak odborníci z řad lékařských, psychiatrických a právních oborů a oboru lékařské etiky ohledně příprav návrhu Zákona o ochraně života během těhotenství z roku 2013. V červenci 2013 irský prezident Michael D. Higgins zákon podepsal, čímž potvrdil jeho přijetí. V platnost měl vstoupit od prvního ledna následujícího roku. Smyslem vypracování zákona dle záměru bylo legislativně ukotvit rozsudek Evropského soudu z roku 2010 i Nejvyššího soudu Irské republiky v Případě X versus nejvyšší státní zástupce z roku 1992. Zákon zachoval kriminalizaci interrupce v Irské republice s výjimkou případu fyzického ohrožení života těhotné ženy, které museli potvrdit dva lékaři. V případě lékařské pohotovosti mělo postačit rozhodnutí jednoho lékaře. Pokud by riziko měly představovat sebevražedné sklony, bylo zapotřebí souhlasu lékařů tří – dvou psychiatrů a porodníka. Zároveň byl stanoven seznam 25 nemocnic s oprávněním v těchto případech interrupci provádět.⁵⁴

Zákon zahrnoval také institut přezkoumání lékařských posudků, mající řešit situace, kdy ženy s rozhodnutími nesouhlasí. Těhotné ženy tedy měly právo se obrátit na přezkumné komise. Lékař, sestra nebo porodní asistentka, kteří by vznesli námitku z důvodu svědomí (případ, kdy svědomí brání výkonu profese), měli zajistit všechno potřebné k tomu, aby předali péči jiným. V případech pohotovosti právo na námitku z důvodu svědomí rušit povinnost poskytovat péči nemělo. Zákon stanovil, že trestným činem je takové jednání, které záměrně poškozuje život nenarozeného, přičemž nenarozeného definoval počínaje implantací v děložní sliznici. Osobě, která by byla shledána vinnou v tomto smyslu, hrozilo až 14 let trestní sazby.⁵⁵

V červenci roku 2014, během čtvrté pravidelné kontroly plnění podmínek Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Organizace spojených národů (OSN) kritizovala Irskou republiku pro zákonná opatření o interrupci a naléhala, aby tato opatření byla uvedena v soulad se standardy lidských práv. Jmenovitě upozornila na restriktivní ustanovení Zákona o ochraně života během těhotenství a na diskriminaci, kterou způsoboval. Irská republika souhlasila s tím, že právo vycestovat může znamenat výsadu pro zajištěné ženy, zatímco být hůře dostupné pro ostatní. Rovněž připustila, že veřejnost nebyla nikdy postavena před volbu méně restriktivních zákonných opatření o interrupcích. Předseda výboru OSN, Nigel Rodley, zdůraznil, že právo na život ženy, která je existující lidskou bytostí, musí mít prioritu před právem nenarozeného. Zacházení se ženami, které otěhotněly v důsledku znásilnění, upíráním přístupu k interrupci podle něj znamenalo redukování lidských bytostí na nic víc než nádoby. Závěrečné shrnující postřehy, které výbor učinil, vyzývaly stát, aby revidoval svou legislativu ohledně interrupce, včetně ústavní, a poskytl další výjimky v případech znásilnění, incestu, vážného rizika pro zdraví matky nebo fatálních abnormalit plodu.⁵⁶

V září roku 2014 byl k Zákonu o ochraně života během těhotenství vydán dokument s pokyny, který se interpretací zákona ukázal jako ještě přísnější než zákon samotný, jako matoucí a vyžadující nerealistické způsoby jednání od lékařů i pacientek.⁵⁷⁵⁸

Případ Y (2014)

Pochybnosti o adekvátnosti Zákona o ochraně života během těhotenství, přijatého v roce 2013 (s platností od ledna 2014), vyvolal také případ ženy Y v srpnu roku 2014, kdy se případ dostal prostřednictvím irských i zahraničních mediálních kanálů na veřejnost. Když Y zjistila, že je těhotná, byla v pozici žadatelky o azyl v Irské republice, kde působila od března téhož roku.⁵⁹ O svém těhotenství se dozvěděla již čtvrtého března. Zjištění ji šokovalo. Zejména proto, že otěhotněla poté, co byla znásilněna. Ke znásilnění podle ní došlo v zemi, odkud pocházela. Odborníci prokázali, že je v ohrožení života rizikem sebevraždy. Nijak se netajila přesvědčením, že než aby pokračovala v takovém těhotenství, raději by ukončila svůj život.⁶⁰ Chtěla podstoupit interrupci a zdálo se, že Zákon o ochraně života během těhotenství by takovou možnost připouštěl. Skutečnost ale vypadala jinak. Rozhodnutí o provedení interrupce bylo oddalováno. Posudek psychiatrů o ohrožení života Y nebyl co nejrychleji zohledněn. Jako žadatelka o azyl navíc nemohla vycestovat do některé ze zemí, kde je interrupce legální. Přesto se o to prvního července pokusila. Trajektem se jí podařilo dostat do Spojeného království, kde ještě v přístavu byla pro ilegální vstup na území zatčena a deportována zpět do Irské republiky.⁶¹ Situace se zdála být vleklá a neřešitelná, proto se Y rozhodla držet protestní hladovku a odmítat přijímat tekutiny. Úřad pro zdravotní péči (HSE; Health Service Executive) získal u Vrchního soudu příkaz ke krmení a hydrataci Y bez ohledu na její vůli. Násilně byla krmena a hydratována tak dlouho, až se poddala a začala pít. Souhlas nakonec dala rovněž k rozhodnutí HSE provést císařský řez ve 25. týdnu těhotenství, tedy počátkem srpna 2014.⁶² Přičemž HSE by císařský řez provedl, ať už by Y svůj souhlas dala, anebo ne.⁶³

Případ Y v Irské republice vyvolal mnoho protestních akcí za snazší přístup k interrupcím, aby se ženy do obdobných situací jako Y už nedostávaly. Již 20. srpna byl v Dublinu zorganizován protestní pochod. Podílelo se na něm mnoho organizací, významně zejména Volba Irsko (Choice Ireland) nebo Kampaň práv na interrupci (Abortion Rights Campaign).⁶⁴ Demonstrace se zúčastnily tisíce lidí. Mnoho protestujících požadovalo naprosté vyřazení osmého dodatku.⁶⁵ Protestovalo se rovněž v hrabstvích Galway, Cork, Limerick, ale také mimo Irskou republiku, např. v Belfastu, Londýně nebo na irské ambasádě v Berlíně.⁶⁶ Protesty v Dublinu pokračovaly ještě o tři dny později a zúčastnily se jich stovky lidí.⁶⁷

_{Protestující
žena v Dublinu o ženě Y v září 2014, zdroj:
Broadsheet}

Případ P. P. versus Úřad pro zdravotní péči (2014)

Předmětem dalšího soudního sporu se koncem roku 2014 stal případ ženy známé jako N. P. Případ prohloubil ještě více pochybnosti o vhodnosti a dostatečnosti úprav irské legislativy Zákonem o ochraně života během těhotenství (platného od ledna téhož roku). Šestadvacetiletá N. P. žila mimo Dublin se svým otcem a dvěma vlastními dětmi. Byla zasnoubená s mužem, se kterým otěhotněla.⁶⁸

Dne 27. listopadu byla N. P. přijata v nemocnici mimo Dublin, stěžovala si na trvalé bolesti hlavy a nevolnost. V průběhu noci, 29. listopadu, v nemocnici náhle upadla. Lékaři později zjistili, že se ocitla v hlubokém stavu bezvědomí, a okamžitě provedli intubaci pro zajištění dýchacích funkcí. Ještě toho dne byla přepravena do nemocnice v Dublinu. Dne 2. prosince se P. P., otec N. P., setkal s lékaři a byl informován, že vzhledem ke zdravotnímu stavu jeho dcery se v případě srdeční zástavy nedoporučuje resuscitace. Vyšetření ukázala, že N. P. měla v mozku velkou cerebelární cystickou lézi. Otec konzultoval zdravotní stav své dcery s neurochirurgem, který provedl N. P. v dublinské nemocnici operativní zákrok. Cílem zákroku bylo zmírnit tlak způsobovaný cystickou lézí na mozek. Neurochirurg ale konstatoval, že N. P. je mrtvá a nebylo možné jí nijak pomoci. Dne 3. prosince lékaři N. P. konstatovali smrt mozku. Nacházela se tehdy v patnáctém týdnu těhotenství. Poté, co N. P. zemřela, vyšetření ukázalo přítomnost srdečního tepu plodu. Na základě nejasností vyplývajících z článku 40.3.3 ústavy Irské republiky v takto specifickém případě bylo rozhodnuto udržovat tělesné funkce N. P. tak dlouho, dokud bude plod životaschopný nebo dokud nebude možné ho z mrtvé matky přemístit do inkubátoru.⁶⁹

Tělesné funkce N. P. byly průběžně kontrolovány v dublinské nemocnici od přijetí až do 8. prosince, kdy byla propuštěna zpět do péče nemocnice mimo Dublin. S pomocí mechanické ventilace a nasogastrické sondy bylo její tělo udržováno na jednotce intenzivní péče. Dostávalo silné dávky léků na velké množství diagnóz. Dvakrát denně podstupovalo fyzioterapii, přesto se jeho stav prudce zhoršoval. Změny byly patrné rovněž navenek, P. P. vypověděl, že tělo jeho dcery bylo značně oteklé. Fyzická podoba N. P. velmi rozrušila její dceru při poslední návštěvě.⁷⁰

Dne 17. prosince lékaři N. P. provedli tracheostomii, zákrok měl zajistit, aby tělo mohlo nadále udržovat životaschopnost plodu.

Společně s nejbližšími se P. P. rozhodl, že bude usilovat, aby N. P. byla od přístrojů co nejdříve odpojena. Dne 15. prosince P. P. podal žalobu k Vrchnímu soudu na Úřad pro zdravotní péči (HSE; Health Service Executive). Prodlužování využití podpůrných somatických opatření na tělo jeho dcery považoval za nesmyslné, experimentální a bez jakéhokoli pevného základu v lékařské vědě nebo etickém principu. Věřil, že HSE jedná protiprávně a že je nezbytné další využití těchto opatření zastavit.⁷¹

Předseda Vrchního soudu, Nicholas Kearns, se vzhledem k naléhavosti řešení žaloby s platností od 23. prosince ujal případu sám. Rozhodl, že složitost okolností kauzy vyžadovala posouzení třemi soudci. Přizval proto k sobě soudkyně Marie Baker a Caroline Costello. K případu byli povoláni čtyři zkušení právní zástupci, jeden zastupoval žalobce, druhý žalovaného, třetí zájmy mrtvé matky, čtvrtý zájmy plodu. K odbornému vyjádření bylo přizváno sedm lékařů.⁷²

Neurochirurg Dr. Stephen McNally z dublinské nemocnice vyjádřil u soudu pochopení pro záměr rodiny. Vypověděl, že během své lékařské praxe v oboru neurochirurgie viděl již opravdu strašné věci, ale nikdy nic takového. Skutečnost, že nemohl uspokojit přání rodiny kvůli nejasnostem, pokud šlo o právní postavení plodu, vnímal jako velmi nepříjemnou. Ačkoli byla vyhledána právní pomoc, do 8. prosince, kdy bylo tělo N. P. opět přepraveno do nemocnice mimo Dublin, nepřišla žádná písemná odpověď. Věřil, že N. P. byla pravděpodobně mrtvá už při nástupu do dublinské nemocnice.⁷³

Lékaři se shodli, že šance, aby plod zůstával životaschopný do chvíle, kdy by bylo možné ho vyjmout z N. P. a vložit do inkubátoru, žádná nebyla. Změny těla to neumožňovaly, jeho stav se rychle zhoršoval. Nejvýznamnějším faktorem udržitelnosti životaschopnosti plodu v případě smrti mozku těhotné je doba gestace, v níž se těhotná nachází. Dr. Brian March soudu potvrdil, že ještě nikdy nebylo zaznamenáno úspěšné vyjmutí životaschopného plodu v případě těhotenství kratšího než 16 týdnů gestace v době smrti mozku těhotné.⁷⁴

Vrchní soud vyhodnotil, že pokud těhotná zemře, právo plodu na život podle osmého dodatku ústavy musí mít prioritu před jakýmkoli smutkem nejbližších a respektem vůči mrtvé těhotné. Přijal ale stanovisko lékařů a rozhodl, že další udržování tělesných funkcí mrtvé těhotné životaschopnost plodu nezajistí a znamenalo by prodlužování útrap plodu tím, že vidina zdárného narození byla pryč. Proto se soud přiklonil ve prospěch žalobce a rozhodl o odpojení N. P. od přístrojů.⁷⁵

Koalice pro odstranění osmého dodatku (2015)

V roce 2015 vznikla široká platforma pod názvem Koalice pro odstranění osmého dodatku (Coallition to Repeal the Eighth Amendment). Sdružuje více jak 100 organizací napříč Irskou republikou včetně lidskoprávních, feministických organizací a organizací za možnost volby, odborů, zdravotnických, neziskových, komunitních organizací a dalších. Platforma byla vytvořena proto, aby sjednocovala širokou škálu aktivit, které jednotlivé organizace vykonávají, se společným cílem: vyjmout osmý dodatek z ústavy Irské republiky prostřednictvím vyvolání referenda, které možnost dodatek odstranit nabídne. Pod záštitou platformy byly nejen v Dublinu organizovány protestní akce, kulturní akce s osvětovým pozadím a vykonáno množství osvětové práce.⁷⁶

Dílem návrhářky a aktistitky Anny Cosgrave, zakladatelky skupiny Repeal Project, která je součástí Koalice pro odstranění osmého dodatku, ve spolupráci s Kampaní práv na interrupci byly v roce 2016 představeny černé mikiny s charakteristickými bílými nápisy Repeal. Rychle se rozšířily napříč irskou společností a staly se symbolem hnutí za vyvolání referenda s cílem odstranit osmý dodatek. Poptávka byla tak vysoká, že nabídka ji rychle nedokázala uspokojit. Proto si lidé začali charakteristický nápis na mikiny tisknout sami. Poptávka po originálních je ale stále vysoká a v distribuci jsou dodnes. Zisk z prodeje putuje na podporu kampaně za vyřazení osmého dodatku.⁷⁷⁷⁸

_{Anna
Cosgrave, zdroj: thecollegeview}

Mellett versus Irsko (2016), Whelan versus Irsko (2017)

Případy Amandy Mellet a Siobhán Whelan měly nejméně jedno společné. Obě dvě se rozhodly podat stížnost na Irskou republiku k Výboru Spojených národů pro lidská práva za porušování lidských práv a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Amanda Mellet otěhotněla v roce 2011. Na počátku listopadu, v jednadvacátém týdnu gestace, podstoupila rutinní skeny v Nemocnici Rotunda v Dublinu, které odhalily srdeční vadu plodu. Mellet byla informována, že i kdyby se jednalo o fatální abormalitu plodu, nemohla by podstoupit interrupci v Irsku. Lékaři konstatovali, že z právního hlediska nejsou přerušení těhotenství možná, ale v některých případech ženy mohou kvůli interrupci vycestovat do zemí za mořem. Dne 17. listopadu bylo potvrzeno, že plod je postižen Edwardsovým syndromem a je pravděpodobné, že zemře v průběhu těhotenství nebo brzy po narození. Porodní asistentka doporučila, aby se Mellet spojila s Irskou asociaci rodinného plánování (IFPA; Irish Family Planning Association), která na rozdíl od zdravotnické instituce mohla poskytnout pomocné informace o institucích provádějících interrupce v zahraničí a důležitých podmínkách takové cesty. Již následujícího dne sdělila nemocnici své rozhodnutí vycestovat za moře a kontaktovala IFPA. IFPA Mellet informovali o celkovém postupu, poskytli jí kontakt na Ženskou nemocnici v Liverpoolu, která interrupce prováděla, a odfaxovali liverpoolské nemocnici její zdravotní záznamy. Odpověď obdržela společně s termínem schůzky, stanoveným přibližně za deset dnů od přijetí. Protože legislativa Irské republiky umožňovala následnou péči v nemocnicích po samovolném potracení, vyhledala Mellet před odletem lékaře v Irsku. Kdyby plod odumřel, mohla pomoc získat v irské nemocnici. Lékaři mu nicméně detekovali srdeční tep. Dne 28. listopadu Mellet odletěla do Liverpoolu v doprovodu svého manžela. Již další den obdržela první léky k zahájení interrupce, dne 1. prosince další, kterými byl následujícího dne proces dokončen. Za dalších dvanáct hodin již seděla společně se svým manželem v letadle do Dublinu. Nemohli si dovolit zůstávat déle. Na výdaje za služby k výkonu interrupce v zahraničí Irská republika ani soukromé zdravotní pojišťovny neposkytovaly žádnou finanční podporu. Mellet krvácela, cítila se velmi zesláblá a traumatizovaná. Proto se pokusila vyhledat pomoc. V Nemocnici Rotunda v Dublinu jí po návratu nebyla nicméně poskytnuta ani následná péče, ani poradenství pro pozůstalé, které v té době bylo standardně nabízeno po odumření plodu při krizových těhotenstvích. Pomoc ve formě poradenské činnosti po interrupci se jí nakonec dostala od IFPA.⁷⁹

V roce 2013 Centrum pro reprodukční práva (Center for Reproductive Rights; CFRR), celosvětově působící právnická organizace, podalo jménem Amandy Mellet stížnost k Výboru Spojených národů pro lidská práva. V červnu roku 2016 Výbor vyhodnotil, že Irská republika porušila článek sedm (zákaz mučení nebo podrobování krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání) a 26 (zákaz jakékoli diskriminace a zaručení ochrany proti ní všem osobám) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Podle Výboru porušila také právo na soukromí dle článku 17 a způsobila Mellet intenzivní fyzické a psychické utrpení. Irská republika byla vyzvána, aby změnila svou legislativu ohledně dobrovolného ukončení těhotenství, včetně ústavy, pokud by to bylo nezbytné. Měla zajistit dodržování Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a umožnit efektivní, včasné a dostupné procedury k přerušení těhotenství v Irské republice. Zároveň měla přijmout opatření umožňující poskytovatelům zdravotní péče plně informovat o bezpečných službách k výkonu interrupce, aniž by přitom lidé žili ve strachu z kriminálních sankcí.⁸⁰

Třebaže Siobhán Whelan čelila problémům spojeným s osmým dodatkem již v roce 2010, o rok dříve než Amanda Mellet, Centrum pro reprodukční práva, které právně zastupovalo také Whelan, podalo žalobu na Irskou republiku jejím jménem o rok později, v roce 2014. Výbor Spojených národů pro lidská práva vyhodnotil kauzu Whelan v roce 2017, o rok později než kauzu Mellet.

Dne 3. ledna 2010 se Siobhán Whelan nacházela ve 20. týdnu svého druhého těhotenství. Ve Všeobecné nemocnici ve Wexfordu tehdy podstoupila ultrazvukové vyšetření. Porodník, který ji vyšetřoval, věřil, že plod je postižen holoprosencefalií, vadou, při které dochází k nevyvinutí nebo neúplnému oddělení jedné hemisféry mozku. Podle soudního záznamu se objevuje přibližně u jednoho z 250 těhotenství a 97 % takto postižených plodů do porodu odumírá.⁸¹ Whelan byla informována, že plod pravděpodobně odumře v děloze a pokud by se podařilo ho donosit, k úmrtí by nejspíš došlo během porodu nebo krátce po něm. Jako rizikový se ukázal také vývoj srdce, plic a dalších fetálních orgánů. Zatímco v jiných zemích, kde je interrupce legální, by podle porodníka v takové situaci došlo k doporučení přerušení těhotenství, v Irské republice se kvůli tehdejší legislativě nic takového nestalo. Porodník Whelan sdělil, že interrupce je v Irské republice ilegální, žádné další informace jí poskytnuty nebyly. Nebyl jí doporučen nikdo, s kým by mohla diskutovat svou diagnózu nebo péči, na kterou měla nárok v případě rizikového těhotenství, ani se nedozvěděla nic o možnosti vycestovat kvůli podstoupení interrupce do zahraničí. Byla by ponechána „v rukou osudu“ a péče by probíhala jako v případě normálního těhotenství. Krátce po prvním vyšetření podstoupila Whelan amniocentézu a další ultrazvukové vyšetření v Národní porodnici v Dublinu. Lékaři potvrdili diagnózu fatální holoprosencefalie, ale nenabídli žádné informace o poradenských službách, dostupných možnostech ani o rizicích vady, která by mohla představovat v pozdějším stádiu těhotenství. Pouze předali zprávu o vyšetření pro případ, že by chtěla „vycestovat“. Na dotaz, kam by mohla vycestovat, pokud by o to stála, dostala Whelan stručnou odpověď. Dobré reference má Ženská nemocnice v Liverpoolu. Na jakékoli další informace o podmínkách služeb k výkonu interrupce v zahraničí se bála zeptat. Dne 13. ledna získala telefonicky výsledky amniocentézy, které ukázaly přítomnost Patauova syndromu, chromozomální poruchy, která narušuje standardní vývoj a způsobuje mnohočetné a komplexní defekty orgánů. Dozvěděla se, že tento stav je neslučitelný s jakoukoli budoucí životaschopností plodu. Rozhodla se pro interrupci. Aby zjistila více informací, kontaktovala několik agentur zabývajících se problematikou krizového těhotenství, ale nesetkala se s úspěchem. Agentury nabízely pomoc pouze do 13. týdne těhotenství. Kontakt na Ženskou nemocnici v Liverpoolu získala až od přátel. Liverpoolská nemocnice si od Whelan vyžádala lékařskou zprávu. Musela se pro ni vrátit od nemocnice ve Wexfordu. Většina personálu se k ní chovala velmi necitlivě a bezohledně. Lékařskou zprávu ale s pomocí vlídnějšího zastupujícího lékaře nakonec získala. Protože sama nevlastnila fax, poprosila o pomoc známého, kterému tak musela ukázat svou lékařskou zprávu. Udělala to i přes obavy, že jí kvůli jejímu rozhodnutí ukončit těhotenství bude odsuzovat.

K zařízení všeho potřebného, aby mohla vycestovat, měla Whelan tak málo času, že neměla šanci zpracovat svůj smutek. Když 17. ledna odlétala do Liverpoolu, opouštěla Irskou republiku s pocitem zločince. Krátce poté ji přiletěl podpořit její manžel. Dne 18. listopadu podstoupila další vyšetření. Výsledky potvrdily fatální abnormalitu plodu. Ještě téhož dne dostala injekci zahajující proces interrupce, která byla zakončena o dva dny později, ve 21. týdnu těhotenství. Kvůli traumatickému stavu, kterým procházela, jí poradce pro pozůstalé v liverpoolské nemocnici předal kontakty na dostupné služby poradenství pro pozůstalé, ale pouze ve Spojeném království, na irské žádné kontakty neměl. Výdaje na cestu a vše s ní spojené se vyšplhaly na 2 900 euro. Po návratu na Whelan dopadl doposud potlačovaný smutek, střídaný vztekem. Přinucení vycestovat do zahraničí v její situaci vnímala jako nesmírně ponižující. O týden později se vrátila do práce, protože se bála otázek kolegů a ztráty zaměstnání. Ze zákona neměla nárok na jakoukoli placenou mateřskou dovolenou. Dle doporučení v liverpoolské nemocnici šla po šesti týdnech na kontrolu do irské nemocnice. Lékař, kterého navštívila, k ní přistupoval se soucitem a neodsuzoval ji. Nikdy ale nedostala nabídku poradenství pro truchlící. Během následujících měsíců se cítila velmi izolovaná a dlouho kvůli neřešené traumatické zkušenosti trpěla.

V roce 2017 Výbor Spojených národů pro lidská práva vyhodnotil, že Irská republika porušila svým jednáním článek sedm, 17 a 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, tedy naprosto stejně jako v případě Amandy Mellet. Zároveň vyzval Irskou republiku k naprosto stejným opatřením jako v předešlé kauze. Měla změnit zákony včetně ústavy, pokud by to bylo nezbytné, tak, aby umožňovaly dobrovolné přerušení těhotenství v Irské republice, aby procedury k přerušení těhotenství byly dostupné, efektivní a včasné a aby poskytovatelé zdravotní péče mohli plně informovat o službách k poskytování bezpečné interrupce, aniž by měly strach z hrozby kriminálních sankcí.⁸²

_{Amanda
Mellet, zdroj: Steve Humphreys, Independent.ie}

Ustavení Občanského shromáždění (2016), zpráva o navrhovaných podmínkách legislativy o interrupci (2017)

Po volbách v roce 2016 nezávislá menšinová vláda Fine Gael (jedna z nejsilnějších politických stran působících v Irské republice) vytvořila program, který obsahoval bod o formaci Občanského shromáždění. Mělo být ustaveno během šesti měsíců, bez účasti politiků, s mandátem dohlížet na množství dlouhodobě klíčových problémů. Neměly být limitovány těmi, které přímo navazují na ústavu, a mohly mezi nimi být tematizovány ty, které se týkají výzev a příležitostí ohledně stárnutí populace. Jmenovitě se Občanské shromáždění mělo zabývat vytvořením doporučení Dáilu (irskému parlamentu) ohledně ústavních změn, včetně osmého dodatku, nebo také způsobem organizace referend. Zejména, zda by měly existovat dny tzv. super referend, kdy probíhá několik referend ohledně různých problematik zároveň. Parlament měl tato doporučení vzít vážně v potaz, ale samotný návrh úprav musel projít standardním legislativním procesem.⁸³

Občanské shromáždění začalo pracovat na podzim roku 2016. V červnu následujícího roku, 2017, předalo vypracovanou zprávu zákonodárcům. Na základě několika měsíců shromažďování a zpracovávání důkazního materiálu v podobě mnoha svědectví, jednání a právních a lékařských rad Občanské shromáždění vyhodnotilo, že status quo nemůže být zachováno. Podílem 87 % rozhodlo, že článek 40.3.3 ústavy nemůže v plném znění zůstat beze změn.⁸⁴ Předpokládalo, že nové znění ústavy by následovala úprava legislativy ohledně přístupu k interrupcím ve shodě s evropskými standardy a mezinárodní praxí.⁸⁵ Členové shromáždění volbou rozhodovali o tom, v jakém stádiu gestace a za jakých podmínek měla být interrupce dostupná. Rozhodnutí jsou shrnuta v následující tabulce⁸⁶:

Dne 18. října 2017 byl ustaven Společný výbor zákonodárců (Joint Oirechtas Comittee), aby projednal, zda a jakým způsobem přijmout usnesení Občanského shromáždění. Rozhodl ve shodě s Občanským shromážděním.⁸⁷

Stávka za odstranění osmého dodatku – Strike 4 Repeal (2017)

Koalice pro vyřazení osmého dodatku ve spolupráci s dalšími skupinami zorganizovali na 8. března 2017, při příležitosti Mezinárodního dne žen, „stávku“ za odstranění osmého dodatku. Událost nesla název Strike 4 Repeal. Třebaže se nazývala stávkou, lidé si toho dne často brali neplacenou dovolenou.⁸⁸ Byla inspirována tzv. Černým protestem v Polsku, který se uskutečnil v říjnu roku 2016.⁸⁹ Součástí akce se stal Pochod za vyřazení osmého dodatku, March 4 Repeal, který se konal v Dublinu. Na O’Connol Street se tehdy shromáždilo na 10 000 lidí.⁹⁰

Další „stávky“ byly vyhlášeny také v Belfastu, Corku, Galway, Kerry, Kilkenny, Limericku, Mayo, Ashbourne, v Navanu a Sligo. Podpůrné protestní akce byly pořádány také v zahraničí.⁹¹

_{Zdroj:
Rabble.ie}

Společně za ano (2018)

V březnu letošního roku byla ustavena kampaň občanské společnosti s názvem Společně za ano. Vznikla, aby zastřešila více než 70 organizací včetně politických stran jako Strana Zelených, Fine Gael, Sinn Féin, Strana práce a dalších. V jádru kampaně stojí Kampaň práv na interrupci, Koalice pro odstranění osmého dodatku, Národní rada žen Irska a Irská asociace rodinného plánování.⁹² Organizace má zřetelnou strukturu a vlastní představenstvo. Jasným cílem bylo aktivitami přispět k odstranění osmého dodatku doporučováním volby ano, tedy vyřadit osmý dodatek ústavy v nastávajícím referendu, prostřednictvím organizace a realizace osvětové práce a protestních akcí.⁹³

_{Zdroj:
The Times}

„Repeal the 8th“ dodatek, návrh 36. dodatku ústavy, Regulace přerušení těhotenství (2018)

Dne devátého března 2018 přijala menšinová koaliční vláda strany Fina Gael návrh 36. dodatku ústavy, který by se v případě odstranění osmého dodatku stal jeho náhradou. Namísto původního znění by ústava obsahovala následující větu: „Ustanovení může být upraveno zákonem o regulaci přerušení těhotenství.“⁹⁴ Vznikl rovněž návrh legislativy v podobě dokumentu Regulace přerušení těhotenství, který měl představovat základní osnovu změn legislativy nahrazující Zákon o ochraně života během těhotenství, platný od roku 2014.⁹⁵ Návrh vycházel ze zprávy o navrhnovaných podmínkách legislativy o interrupci vypracované Občanským shromážděním a přijaté Společným výborem zákonodárců. Je důležité říci, že se nejedná o finální podobu budoucí legislativy, ale pouze o nástin změn potvrzených oběma komorami parlamentu dne 27. března 2018.⁹⁶

Poznámky:

1) Mark HILLIARD, The abortion issue and Ireland: a timeline from 1983, The Irish Times, 2016, dostupné online (https://www.irishtimes.com/news/health/the-abortion-issue-and-ireland-a-timeline-from-1983-1.2831517), [citováno k 23. 5. 2018].

2) Workers Solidarity Movement, Abortion Information is Illegal in Ireland – Review from 1992, Workers Solidarity Movement, 1992, dostupné online (https://www.wsm.ie/c/abortion-information-illegal-ireland-review-1992), [citováno k 23. 5. 2018].

3) Workers Solidarity Movement, Background to 1992 referendum – Anti-Abortionists told to SPUC OFF!, Workers Solidarity Movement, 1993, dostupné online (https://www.wsm.ie/c/ireland-1992-anti-abortionists-spuc-referendum), [citováno k 23. 5. 2018].

4) Sinead O’CARROLL, Twenty years on: a timeline of the X case, Thejournal.ie, 2012, dostupné online (http://www.thejournal.ie/twenty-years-on-a-timeline-of-the-x-case-347359-Feb2012), [citováno k 23. 5. 2018].

5) Tamtéž.

6) Ivana BACIK, Abortion and the Law in Ireland, in: The Abortion Papers Ireland: Volume 2, edd. A. Quilty – S. Kennedy – C. Conlon, Cork 2015, s. 110–111.

7) Workers Solidarity Movement, A history of the struggle for abortion rights in Ireland, Workers Solidarity Movement, 2009, dostupné online (https://www.wsm.ie/c/abortion-rights-ireland-history), [citováno k 23. 5. 2018].

8) Workers Solidarity Movement, Abortion rights in Ireland – the story so far (to 1992), Workers Solidarity Movement, 1992, dostupné online (https://www.wsm.ie/c/story-so-far), [citováno k 23. 5. 2018].

9) Workers Solidarity Movement, Background to 1992 referendum – Anti-Abortionists told to SPUC OFF!, Workers Solidarity Movement, 1993, dostupné online (https://www.wsm.ie/c/ireland-1992-anti-abortionists-spuc-referendum), [citováno k 23. 5. 2018].

10) Workers Solidarity Movement, A history of the struggle for abortion rights in Ireland, Workers Solidarity Movement, 2009, dostupné online (https://www.wsm.ie/c/abortion-rights-ireland-history), [citováno k 23. 5. 2018].

11) Irish Election Literature, Dublin Abortion Information Leaflet – 1992 Referendum On Abortion, Travel And Information, Irish Election Literature, 2010, dostupné online (https://irishelectionliterature.com/2010/05/19/dublin-abortion-information-campaign-leaflet-1992-referendum-on-abortion-travel-and-information), [citováno k 23. 5. 2018].

12) Irish Election Literature, 1992 Abortion Referendum Leaflet From The “Alliance For Choice”, Irish Election Literature, 1992, dostupné online (https://irishelectionliterature.com/2012/11/16/1992-abortion-referendums-leaflet-from-the-alliance-for-choice), [citováno k 23. 5. 2018].

13) Irish Election Literature, From The 1992 Abortion Referenda A Pro Choice Leaflet From ‘Frontline’, Irish Election Literature, 1992, dostupné online (https://irishelectionliterature.com/2013/02/14/from-the-1992-abortion-referenda-a-pro-choice-leaflet-from-frontline), [citováno k 23. 5. 2018].

14) Aideen QUILTY – Sinéad KENNEDY – Catherine CONLON (edd.), The Abortion Papers Ireland: Volume 2, Cork 2015, s. 8, 9.

15) High Court of Ireland, A. and B. v. Eastern Health Board [1997] IEHC 176; [1998] 1 IR 464; [1998] 1 ILRM 460, British and Irish Legal Information Institute, 1997, dostupné online (http://www.bailii.org/ie/cases/IEHC/1997/176.html), [citováno k 23. 5. 2018].

16) Tamtéž.

17) Aideen QUILTY – Sinéad KENNEDY – Catherine CONLON (edd.), The Abortion…, s. 8.

18) Department of the Taoiseach, Green Paper on Abortion, Dublin 1999, s. 63, dostupné online (https://www.taoiseach.gov.ie/attached_files/Pdf%20files/GreenPaperOnAbortion.pdf), [citováno k 23. 5. 2018].

19) Aideen Aideen QUILTY – Sinéad KENNEDY – Catherine CONLON (edd.), The Abortion…, s. 8, 9.

20) Tamtéž.

21) World Heritage Encyclopedia, Twenty-Fifth Amendment of the Constitution Bill, 2002, Project Gutenberg Self-Publishing Press, 2002, dostupné online (http://self.gutenberg.org/articles/eng/Twenty-fifth_Amendment_of_the_Constitution_Bill,_2002), [citováno k 23. 5. 2018].

22) Tamtéž.

23) Aliance for a No Vote, ANV welcomes mandate to legislace for X case, Aliance for a No Vote, 2001, dostupné online (http://struggle.ws/voteno.html), [citováno k 23. 5. 2018].

24) World Heritage Encyclopedia, Twenty-Fifth Amendment of the Constitution Bill, 2002, Project Gutenberg Self-Publishing Press, 2002, dostupné online (http://self.gutenberg.org/articles/eng/Twenty-fifth_Amendment_of_the_Constitution_Bill,_2002), [citováno k 23. 5. 2018].

25) Tamtéž.

26) Deirdre DE BARRA, Referendum on Abortion, The Irish Times, 2002, dostupné online (https://www.irishtimes.com/opinion/letters/referendum-on-abortion-1.1051700), [citováno k 23. 5. 2018].

27) European Court of Human Rights, D. v. IRELAND – 26499/02 – Admissibility Decision [2006] ECHR 1210, British and Irish Legal Information Institute, 2006, dostupné online (http://www.bailii.org/eu/cases/ECHR/2006/1210.html), [citováno k 23. 5. 2018].

28) Tamtéž.

29) Kilt HOLLAND, Woman at centre of ‘D’ case speaks out, The Irish Times, 2013, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/woman-at-centre-of-d-case-speaks-out-1.1381025), [citováno k 23. 5. 2018].

30) Vladimír GREGOR – Jiří HORÁČEK – Antonín ŠÍPEK, Anencefalie, Vrozené vývojové vady, dostupné online (http://www.vrozene-vady.cz/vrozene-vady/index.php?co=anencefalie), [citováno k 23. 5. 2018].

31) Owen BOWCOTT, Irish judge stirs up abortion debate by ruling 17-year-old can travel to UK for terminativ, The Guardian, 2007, dostupné online (https://www.theguardian.com/society/2007/may/10/health.frontpagenews), [citováno k 23. 5. 2018].

32) Justine MCCARTHY, Miss D in court action over ‘trauma’ of HSE abortion ruling, The Times, dostupné online (https://www.thetimes.co.uk/article/miss-d-in-court-action-over-trauma-of-hse-abortion-ruling-l78jnqgdh33), [citováno k 23. 5. 2018].

33) Owen BOWCOTT, Irish judge stirs up abortion debate by ruling 17-year-old can travel to UK for termination, The Guardian, 2007, dostupné online (https://www.theguardian.com/society/2007/may/10/health.frontpagenews), [citováno k 23. 5. 2018].

34) Workers Solidarity Movement, Report of Rally in support of “Miss D”, Workers Solidarity Movement, 2007, dostupné z (https://www.wsm.ie/c/report-rally-support-miss-d), [citováno k 23. 5. 2018].

35) Aideen Quilty – Sinéad Kennedy – Catherine Conlon (edd.), The Abortion…, s. 5, 6.

36) Grand Chamber of the European Court of Human Rights, A, B AND C v. IRELAND – 255579/05 [2010] ECHR 2032, British and Irish Legal Information Institute, 2010, dostupné z (http://www.bailii.org/eu/cases/ECHR/2010/2032.html), [citováno k 23. 5. 2018].

37) Tamtéž.

38) Tamtéž.

39) Tamtéž.

40) Aideen QUILTY – Sinéad KENNEDY – Catherine CONLON (edd.), The Abortion…, s. 5, 6.

41) Paul CULLEN, State settled with cancer patient, The Irish Times, 2012, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/state-settled-with-cancer-patient-1.555035), [citováno k 23. 5. 2018].

42) Abortion Rights Campaign, Welcome to the Abortion Rights Campaign, Abortion Right Campaign, 2013, dostupné z (https://www.abortionrightscampaign.ie/2013/02/21/welcome-to-the-abortion-rights-campaign-website), [citováno k 23. 5. 2018].

43) RTÉ, Tens of thousands take part in March for Choice rally, RTÉ, 2017, dostupné z (https://www.rte.ie/news/ireland/2017/0930/908737-march-for-choice), [citováno k 23. 5. 2018].

44) Kitty HOLLAND, Savita Halappanavar: the early years, The Irish Times, 2013, dostupné z (https://www.irishtimes.com/life-and-style/savita-halappanavar-the-early-years-1.1565736), [citováno k 23. 5. 2018].

45) Kerry MCDERMOTT, Miscarrying mother dies after Irish doctors refuse abortion, saying: ‘This is a Catholic country’, Daily Mail, 2012, dostupné z (http://www.dailymail.co.uk/news/article-2232676/Savita-Halappanavar-dies-Irish-doctors-refuse-abortion-saying-This-Catholic-country.html), [citováno k 23. 5. 2018].

46) Henry MCDONALD, Thousands march in Dublin over abortion rights, The Guardian, dostupné z (https://www.theguardian.com/world/2012/nov/17/march-dublin-abortion-death), [citováno k 23. 5. 2018].

47) BBC, Savita Halappanavar – Irish embassy protest over death, BBC NEWS, 2012, dostupné z (http://www.bbc.com/news/world-europe-20361932), [citováno k 23. 5. 2018].

48) The Irish Times, HSE announces Savita inquiry team replacements, The Irish Times, 2012, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/hse-announces-savita-inquiry-team-replacements-1.750162), [citováno k 23. 5. 2018].

49) Frederique LUCA – Kaenas O’CONOR – Michael PIDGEON, Last Night In Brussels, Broadsheet, 2012, dostupné z (http://www.broadsheet.ie/2012/11/22/last-night-in-brussels-2), [citováno k 23. 5. 2018].

50) Henry MCDONALD, Thousands march in Dublin over abortion rights, The Guardian, 2012, dostupné z (https://www.theguardian.com/world/2012/nov/17/march-dublin-abortion-death), [citováno k 23. 5. 2018].

51) Gethin CHAMBERLAIN, ‘Change your abortion law to save lives’ grieving father tells Irish PM, The Guardian, 2012, dostupné z (https://www.theguardian.com/world/2012/nov/17/ireland-abortion-case-father), [citováno k 23. 5. 2018].

52) Health Service Executive, HSE Publisher Report of the Investigation into the death of Ms. Savita Halappanavar, Health Service Executive, 2013, dostupné z (https://www.hse.ie/eng/services/news/media/pressrel/newsarchive/2013archive/jun13/savitareport.html), [citováno k 23. 5. 2018].

53) Kitty HOLLAND, Eighth Amendment ‘played a major role in Savita’s death’, The Irish Times, 2017, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/social-affairs/eighth-amendment-played-major-role-in-savita-s-death-1.3261037), [citováno k 23. 5. 2018].

54) Aideen QUILTY – Sinéad KENNEDY – Catherine CONLON (edd.), The Abortion…, s. 3–5.

55) Tamtéž, s. 2, 3.

56) Tamtéž, s. 2.

57) Tamtéž, s. 1.

58) Jessica VALENTI, A pregnant, suicidal rape victim fought Ireland’s new abortiton law. The law won, The Guardian, 2014, dostupné z (https://www.theguardian.com/commentisfree/2014/aug/18/pregnant-suicidal-victim-ireland-abortion-law), [citováno k 23. 5. 2018].

59) Mark TIGHE, State ‘denied abortion’ to rape victim, Sunday Times, 2014, dostupné z (https://archive.is/20140822123843/http://www.thesundaytimes.co.uk/sto/homeV2/article1447800.ece), [citováno k 23. 5. 2018].

60) Kitty HOLLAND, Report on Ms Y case to include journey to Liverpool to seek abortion, The Irish Times, 2014, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/social-affairs/report-on-ms-y-case-to-include-journey-to-liverpool-to-seek-abortion-1.1991580), [citováno k 23. 5. 2018].

61) Tamtéž.

62) Kitty HOLLAND, ‘Ms Y’ to sue 11 respondents over abortion refusal, The Irish Times, 2015, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/social-affairs/ms-y-to-sue-11-respondents-over-abortion-refusal-1.2357456), [citováno k 23. 5. 2018].

63) Fionna DE LONDRAS – Máiréad ENRIGHT, Repealing the 8th – Reforming Irish abortion law, Bristol 2018, s. 8.

64) Abortion Rights Campaign, Abortion Rights Campaign Values and Inclusivity Statement, Abortion Rights Campaign, 2016, dostupné z (https://www.abortionrightscampaign.ie/2016/11/21/abortion-rights-campaign-values-and-inclusivity-statement), [citováno k 23. 5. 2018].

65) Aine MCMAHON, Thousands at Dublin pro-choice march over Irish abotion laws, The Irish Times, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/social-affairs/thousands-at-dublin-pro-choice-march-over-irish-abortion-laws-1.1902968), [citováno k 23. 5. 2018].

66) Irish Examiner, Protests to call for repeal of 8th amendment, Irish Examiner, 2014, dostupné z (https://www.irishexaminer.com/breakingnews/ireland/protests-to-call-for-repeal-of-8th-amendment-639644.html), [citováno k 23. 5. 2018].

67) Erin MCGUIRE, Both sides of abortion debate air views in Dublin demonstrations, The Irish Times, 2016, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/politics/both-sides-of-abortion-debate-air-views-in-dublin-demonstrations-1.1906377), [citováno k 23. 5. 2018].

68) High Court of Ireland, P.P -v- Health Service Executive [2014] IEHC 622, British and Irish Legal Information Institute, 2014, dostupné z (http://www.bailii.org/ie/cases/IEHC/2014/H622.html), [citováno k 23. 5. 2018].

69) Tamtéž.

70) Tamtéž.

71) Tamtéž.

72) Tamtéž.

73) Tamtéž.

74) Tamtéž.

75) Tamtéž.

76) REPEALEIGHT, Who we are, REPEALEIGHT, dostupné z (https://www.repealeight.ie/who-we-are/), [citováno k 23. 5. 2018].

77) Rachel O’NEILL, An Interview With Anna Cosgrave, Founder of the Repeal Project, College Tribune, dostupné z (http://collegetribune.ie/interview-anna-cosgrave-founder-repeal-project), [citováno k 23. 5. 2018].

78) Niamh CAVANAGH, Repeal Jumpers: When Fashion Becomes Political, The Irish Times, dostupné z (https://www.irishtimes.com/student-hub/repeal-jumpers-when-fashion-becomes-political-1.2800024), [citováno k 23. 5. 2018].

79) International Covenant on Civil and Political Rights – Human Rights Comittee, Views adopted by the Committee under article 5 (4) of the Optional Protocol, concerning communication No. 2324/2013, United Nations, 2016, dostupné z (http://docstore.ohchr.org/SelfServices/FilesHandler.ashx?enc=6QkG1d%2fPPRiCAqhKb7yhsukPtYsnxNH1DBeueuCbK4iM7LfcZ49JWRwflq07QFTX3yW0YS8VLYGR0RQhwv5RZ89fncjjzOC4SIwckjpt%2fU2Z1qQ5BbCFmPD4GJANJdPox9jnOHXVRg%2b1jGEqnFAP6w%3d%3d), [citováno k 23. 5. 2018].

80) Amnesty International, Ireland’s ban on abortion violates human rights – ground-breaking UN ruling, 2016, dostupné z (https://www.amnesty.org/en/latest/news/2016/06/irelands-ban-on-abortion-violates-human-rights), [citováno k 23. 5. 2018].

81) International Covenant on Civil and Political Rights – Human Rights Committee, Views adopted by the Committee under article 5(4) of the Optional Protocol, concerning communication No. 2425/214, dostupné z (http://www.ohchr.org/Documents/Issues/Women/WRGS/SexualHealth/Whelan_v_Ireland.pdf), [citováno k 23. 5. 2018].

82) Center for Reproductive Rights, Whelan v. Ireland, Center for Reproductive Rights, 2017, dostupné z (https://www.reproductiverights.org/sites/crr.civicactions.net/files/documents/GLP-Europe-WhelanvIreland-FS-Final-Web.pdf), [citováno k 23. 5. 2018].

83) Department of the Taoiseach, A Programme for Partnership Government, MerrionStreet, 2016, s 153, dostupné z (https://merrionstreet.ie/MerrionStreet/en/ImageLibrary/Programme_for_Partnership_Government.pdf#page=154), [citováno k 23. 5. 2018].

84) Fiona DE LONDRAS – Máiréad ENRIGHT, Repealing…, s. 14.

85) Tamtéž, s. 88.

86) Tamtéž, s. 89.

87) Tamtéž, s. 14.

88) Strike4Repeal, Strike4Repeal8March, Strike4Repeal, 2017, dostupné z (http://strike4repeal.org), [citováno k 23. 5. 2018].

89) Fiona DUNKIN, Strike 4 Repeal, 2017, dostupné z (https://www.abortionrightscampaign.ie/2017/01/30/strike-4-repeal), [citováno k 23. 5. 2018].

90) Eleanor O’MAHONY, As Ireland Waits on Repeal Referendum Date, Students‘ Unions Are Planning their Campaigns, 2017, University Times, dostupné z (http://www.universitytimes.ie/2017/07/students-unions-across-the-country-take-action-to-prepare-for-repeal-the-eighth-campaign), [citováno k 23. 5. 2018].

91) Kate HICKEY, Thousands of Strike 4 Repeal protests takeover O’Connel Bridge, Irish Central, 2017, dostupné z (https://www.irishcentral.com/news/politics/women-across-ireland-are-on-strike-for-international-women-s-day-here-s-why), [citováno k 23. 5. 2018].

92) Together for Yes, Our Campaign Platform, Together for Yes, 2018, dostupné z (https://www.togetherforyes.ie/about-us/campaign-platform-members), [citováno k 23. 5. 2018].

93) Together for Yes, Who We Are, Together for Yes, 2018, dostupné z (https://www.togetherforyes.ie/about-us/who-we-are), [citováno k 23. 5. 2018].

94) Abortion Rigths Campaign, Explainer: Government Calls for Repal and New Provision to Legislate for Abortion, 2018, dostupné z (https://www.abortionrightscampaign.ie/2018/02/01/explainer-government-calls-for-repeal-and-new-provision-to-legislate-for-abortion), [citováno k 23. 5. 2018].

95) Department of Health, Policy Paper – Regulation of Termination of Pregnancy, Department of Health, 2018, dostupný z (https://health.gov.ie/wp-content/uploads/2018/03/Policy-paper-approved-by-Goverment-8-March-2018.pdf), [citováno k 23. 5. 2018].

96) Mícheál LEHANE, Cabinet approves key details of proposed abortion legislation, RTÉ, 2018, dostupný z (https://www.rte.ie/news/2018/0327/950308-draft_abortion_bill), [citováno k 23. 5. 2018].

Seznam poznámek:

Abortion Rights Campaign, Abortion Rights Campaign Values and Inclusivity Statement,

Abortion Rights Campaign, 2016, dostupné z (https://www.abortionrightscampaign.ie/2016/11/21/abortion-rights-campaign-values-and-inclusivity-statement), [citováno k 23. 5. 2018].

Abortion Rigths Campaign, Explainer: Government Calls for Repal and New Provision to Legislate for Abortion, 2018, dostupné z (https://www.abortionrightscampaign.ie/2018/02/01/explainer-government-calls-for-repeal-and-new-provision-to-legislate-for-abortion), [citováno k 23. 5. 2018].

Abortion Rights Campaign, Welcome to the Abortion Rights Campaign, Abortion Right Campaign, 2013, dostupné z (https://www.abortionrightscampaign.ie/2013/02/21/welcome-to-the-abortion-rights-campaign-website), [citováno k 23. 5. 2018].

Aliance for a No Vote, ANV welcomes mandate to legislace for X case, Aliance for a No Vote, 2001, dostupné online (http://struggle.ws/voteno.html), [citováno k 23. 5. 2018].

Amnesty International, Ireland’s ban on abortion violates human rights – ground-breaking UN ruling, 2016, dostupné z (https://www.amnesty.org/en/latest/news/2016/06/irelands-ban-on-abortion-violates-human-rights), [citováno k 23. 5. 2018].

BACIK, Ivana, Abortion and the Law in Ireland, in: The Abortion Papers Ireland: Volume 2, edd. A. Quilty – S. Kennedy – C. Conlon, Cork 2015.

BBC, Savita Halappanavar – Irish embassy protest over death, BBC NEWS, 2012, dostupné z (http://www.bbc.com/news/world-europe-20361932), [citováno k 23. 5. 2018].

BOWCOTT, Owen, Irish judge stirs up abortion debate by ruling 17-year-old can travel to UK for termination, The Guardian, 2007, dostupné online (https://www.theguardian.com/society/2007/may/10/health.frontpagenews), [citováno k 23. 5. 2018].

CAVANAGH, Niamh, Repeal Jumpers: When Fashion Becomes Political, The Irish Times, dostupné z (https://www.irishtimes.com/student-hub/repeal-jumpers-when-fashion-becomes-political-1.2800024), [citováno k 23. 5. 2018].

Center for Reproductive Rights, Whelan v. Ireland, Center for Reproductive Rights, 2017, dostupné z (https://www.reproductiverights.org/sites/crr.civicactions.net/files/documents/GLP-Europe-WhelanvIreland-FS-Final-Web.pdf), [citováno k 23. 5. 2018].

CULLEN, Paul, State settled with cancer patient, The Irish Times, 2012, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/state-settled-with-cancer-patient-1.555035), [citováno k 23. 5. 2018].

DE BARRA, Deirdre, Referendum on Abortion, The Irish Times, 2002, dostupné online (https://www.irishtimes.com/opinion/letters/referendum-on-abortion-1.1051700), [citováno k 23. 5. 2018].

DE LONDRAS, Fionna – ENRIGHT, Máiréad, Repealing the 8th – Reforming Irish abortion law, Bristol 2018.

Department of the Taoiseach, A Programme for Partnership Government, MerrionStreet, 2016, s 153, dostupné z (https://merrionstreet.ie/MerrionStreet/en/ImageLibrary/Programme_for_Partnership_Government.pdf#page=154), [citováno k 23. 5. 2018].

Department of Health, Policy Paper – Regulation of Termination of Pregnancy, Department of Health, 2018, dostupný z (https://health.gov.ie/wp-content/uploads/2018/03/Policy-paper-approved-by-Goverment-8-March-2018.pdf), [citováno k 23. 5. 2018].

Department of the Taoiseach, Green Paper on Abortion, Dublin 1999, dostupné online (https://www.taoiseach.gov.ie/attached_files/Pdf%20files/GreenPaperOnAbortion.pdf), [citováno k 23. 5. 2018].

DUNKIN, Fiona, Strike 4 Repeal, 2017, dostupné z (https://www.abortionrightscampaign.ie/2017/01/30/strike-4-repeal), [citováno k 23. 5. 2018].

European Court of Human Rights, D. v. IRELAND – 26499/02 – Admissibility Decision [2006] ECHR 1210, British and Irish Legal Information Institute, 2006, dostupné online (http://www.bailii.org/eu/cases/ECHR/2006/1210.html), [citováno k 23. 5. 2018].

Grand Chamber of the European Court of Human Rights, A, B AND C v. IRELAND – 255579/05 [2010] ECHR 2032, British and Irish Legal Information Institute, 2010, dostupné z (http://www.bailii.org/eu/cases/ECHR/2010/2032.html), [citováno k 23. 5. 2018].

GREGOR, Vladimír – HORÁČEK, Jiří – ŠÍPEK, Antonín, Anencefalie, Vrozené vývojové vady, dostupné online (http://www.vrozene-vady.cz/vrozene-vady/index.php?co=anencefalie), [citováno k 23. 5. 2018].

High Court of Ireland, A. and B. v. Eastern Health Board [1997] IEHC 176; [1998] 1 IR 464; [1998] 1 ILRM 460, British and Irish Legal Information Institute, 1997, dostupné online (http://www.bailii.org/ie/cases/IEHC/1997/176.html), [citováno k 23. 5. 2018].

HILLIARD, Mark, The abortion issue and Ireland: a timeline from 1983, The Irish Times, 2016, dostupné online (https://www.irishtimes.com/news/health/the-abortion-issue-and-ireland-a-timeline-from-1983-1.2831517), [citováno k 23. 5. 2018].

HOLLAND, Kilt, Woman at centre of ‘D’ case speaks out, The Irish Times, 2013, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/woman-at-centre-of-d-case-speaks-out-1.1381025), [citováno k 23. 5. 2018].

CHAMBERLAIN, Gethin, ‘Change your abortion law to save lives’ grieving father tells Irish PM, The Guardian, 2012, dostupné z (https://www.theguardian.com/world/2012/nov/17/ireland-abortion-case-father), [citováno k 23. 5. 2018].

HICKEY, Kate, Thousands of Strike 4 Repeal protests takeover O’Connel Bridge, Irish Central, 2017, dostupné z (https://www.irishcentral.com/news/politics/women-across-ireland-are-on-strike-for-international-women-s-day-here-s-why), [citováno k 23. 5. 2018].

High Court of Ireland, P.P -v- Health Service Executive [2014] IEHC 622, British and Irish Legal Information Institute, 2014, dostupné z (http://www.bailii.org/ie/cases/IEHC/2014/H622.html), [citováno k 23. 5. 2018].

REPEALEIGHT, Who we are, REPEALEIGHT, dostupné z (https://www.repealeight.ie/who-we-are/), [citováno k 23. 5. 2018].

Health Service Executive, HSE Publisher Report of the Investigation into the death of Ms. Savita Halappanavar, Health Service Executive, 2013, dostupné z (https://www.hse.ie/eng/services/news/media/pressrel/newsarchive/2013archive/jun13/savitareport.html), [citováno k 23. 5. 2018].

HOLLAND, Kitty, ‘Ms Y’ to sue 11 respondents over abortion refusal, The Irish Times, 2015, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/social-affairs/ms-y-to-sue-11-respondents-over-abortion-refusal-1.2357456), [citováno k 23. 5. 2018].

HOLLAND, Kitty, Eighth Amendment ‘played a major role in Savita’s death’, The Irish Times, 2017, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/social-affairs/eighth-amendment-played-major-role-in-savita-s-death-1.3261037), [citováno k 23. 5. 2018].

HOLLAND, Kitty, Report on Ms Y case to include journey to Liverpool to seek abortion, The Irish Times, 2014, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/social-affairs/report-on-ms-y-case-to-include-journey-to-liverpool-to-seek-abortion-1.1991580), [citováno k 23. 5. 2018].

HOLLAND, Kitty, Savita Halappanavar: the early years, The Irish Times, 2013, dostupné z (https://www.irishtimes.com/life-and-style/savita-halappanavar-the-early-years-1.1565736), [citováno k 23. 5. 2018].

International Covenant on Civil and Political Rights – Human Rights Comittee, Views adopted by the Committee under article 5 (4) of the Optional Protocol, concerning communication No. 2324/2013, United Nations, 2016, dostupné z (http://docstore.ohchr.org/SelfServices/FilesHandler.ashx?enc=6QkG1d%2fPPRiCAqhKb7yhsukPtYsnxNH1DBeueuCbK4iM7LfcZ49JWRwflq07QFTX3yW0YS8VLYGR0RQhwv5RZ89fncjjzOC4SIwckjpt%2fU2Z1qQ5BbCFmPD4GJANJdPox9jnOHXVRg%2b1jGEqnFAP6w%3d%3d), [citováno k 23. 5. 2018].

International Covenant on Civil and Political Rights – Human Rights Committee, Views adopted by the Committee under article 5(4) of the Optional Protocol, concerning communication No. 2425/214, dostupné z (http://www.ohchr.org/Documents/Issues/Women/WRGS/SexualHealth/Whelan_v_Ireland.pdf), [citováno k 23. 5. 2018].

Irish Election Literature, 1992 Abortion Referendum Leaflet From The “Alliance For Choice”, Irish Election Literature, 1992, dostupné online (https://irishelectionliterature.com/2012/11/16/1992-abortion-referendums-leaflet-from-the-alliance-for-choice), [citováno k 23. 5. 2018].

Irish Election Literature, Dublin Abortion Information Leaflet – 1992 Referendum On Abortion, Travel And Information, Irish Election Literature, 2010, dostupné online (https://irishelectionliterature.com/2010/05/19/dublin-abortion-information-campaign-leaflet-1992-referendum-on-abortion-travel-and-information), [citováno k 23. 5. 2018].

Irish Election Literature, From The 1992 Abortion Referenda A Pro Choice Leaflet From ‘Frontline’, Irish Election Literature, 1992, dostupné online (https://irishelectionliterature.com/2013/02/14/from-the-1992-abortion-referenda-a-pro-choice-leaflet-from-frontline), [citováno k 23. 5. 2018].

Irish Examiner, Protests to call for repeal of 8th amendment, Irish Examiner, 2014, dostupné z (https://www.irishexaminer.com/breakingnews/ireland/protests-to-call-for-repeal-of-8th-amendment-639644.html), [citováno k 23. 5. 2018].

LEHANE, Mícheál, Cabinet approves key details of proposed abortion legislation, RTÉ, 2018, dostupný z (https://www.rte.ie/news/2018/0327/950308-draft_abortion_bill), [citováno k 23. 5. 2018].

LUCA, Frederique – O’CONOR, Kaenas – PIDGEON, Michael, Last Night In Bručels, Broadsheet, 2012, dostupné z (http://www.broadsheet.ie/2012/11/22/last-night-in-brussels-2), [citováno k 23. 5. 2018].

MCCARTHY, Justine, Miss D in court action over ‘trauma’ of HSE abortion ruling, The Times, dostupné online (https://www.thetimes.co.uk/article/miss-d-in-court-action-over-trauma-of-hse-abortion-ruling-l78jnqgdh33), [citováno k 23. 5. 2018].

MCDERMOTT, Kerry, Miscarrying mother dies after Irish doctors refuse abortion, saying: ‘This is a Catholic country’, Daily Mail, 2012, dostupné z (http://www.dailymail.co.uk/news/article-2232676/Savita-Halappanavar-dies-Irish-doctors-refuse-abortion-saying-This-Catholic-country.html), [citováno k 23. 5. 2018].

MCDONALD, Henry, Thousands march in Dublin over abortion rights, The Guardian, dostupné z (https://www.theguardian.com/world/2012/nov/17/march-dublin-abortion-death), [citováno k 23. 5. 2018].

MCGUIRE, Erin, Both sides of abortion debate air views in Dublin demonstrations, The Irish Times, 2016, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/politics/both-sides-of-abortion-debate-air-views-in-dublin-demonstrations-1.1906377), [citováno k 23. 5. 2018].

MCMAHON, Aine, Thousands at Dublin pro-choice march over Irish abotion laws, The Irish Times, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/social-affairs/thousands-at-dublin-pro-choice-march-over-irish-abortion-laws-1.1902968), [citováno k 23. 5. 2018].

O’CARROLL, Sinead, Twenty years on: a timeline of the X case, Thejournal.ie, 2012, dostupné online (http://www.thejournal.ie/twenty-years-on-a-timeline-of-the-x-case-347359-Feb2012), [citováno k 23. 5. 2018].

O’MAHONY, Eleanor, As Ireland Waits on Repeal Referendum Date, Students‘ Unions Are Planning their Campaigns, 2017, University Times, dostupné z (http://www.universitytimes.ie/2017/07/students-unions-across-the-country-take-action-to-prepare-for-repeal-the-eighth-campaign), [citováno k 23. 5. 2018].

O’NEILL, Rachel, An Interview With Anna Cosgrave, Founder of the Repeal Project, College Tribune, dostupné z (http://collegetribune.ie/interview-anna-cosgrave-founder-repeal-project), [citováno k 23. 5. 2018].

QUILTY, Aideen – KENNEDY, Sinéad – CONLON, Catherine (edd.), The Abortion Papers Ireland: Volume 2, Cork 2015.

RTÉ, Tens of thousands take part in March for Choice rally, RTÉ, 2017, dostupné z (https://www.rte.ie/news/ireland/2017/0930/908737-march-for-choice), [citováno k 23. 5. 2018].

Strike4Repeal, Strike4Repeal8March, Strike4Repeal, 2017, dostupné z (http://strike4repeal.org), [citováno k 23. 5. 2018].

The Irish Times, HSE announces Savita inquiry team replacements, The Irish Times, 2012, dostupné z (https://www.irishtimes.com/news/hse-announces-savita-inquiry-team-replacements-1.750162), [citováno k 23. 5. 2018].

TIGHE, Mark, State ‘denied abortion’ to rape victim, Sunday Times, 2014, dostupné z (https://archive.is/20140822123843/http://www.thesundaytimes.co.uk/sto/homeV2/article1447800.ece), [citováno k 23. 5. 2018].

Together for Yes, Our Campaign Platform, Together for Yes, 2018, dostupné z (https://www.togetherforyes.ie/about-us/campaign-platform-members), [citováno k 23. 5. 2018].

Together for Yes, Who We Are, Together for Yes, 2018, dostupné z (https://www.togetherforyes.ie/about-us/who-we-are), [citováno k 23. 5. 2018].

VALENTI, Jessica, A pregnant, suicidal rape victim fought Ireland’s new abortiton law. The law won, The Guardian, 2014, dostupné z (https://www.theguardian.com/commentisfree/2014/aug/18/pregnant-suicidal-victim-ireland-abortion-law), [citováno k 23. 5. 2018].

Workers Solidarity Movement, A history of the struggle for abortion rights in Ireland,

Workers Solidarity Movement, 2009, dostupné online (https://www.wsm.ie/c/abortion-rights-ireland-history), [citováno k 23. 5. 2018].

Workers Solidarity Movement, Abortion Information is Illegal in Ireland – Review from 1992, Workers Solidarity Movement, 1992, dostupné online (https://www.wsm.ie/c/abortion-information-illegal-ireland-review-1992), [citováno k 23. 5. 2018].

Workers Solidarity Movement, Abortion rights in Ireland – the story so far (to 1992),

Workers Solidarity Movement, 1992, dostupné online (https://www.wsm.ie/c/story-so-far), [citováno k 23. 5. 2018].

Workers Solidarity Movement, Background to 1992 referendum – Anti-Abortionists told to SPUC OFF!, Workers Solidarity Movement, 1993, dostupné online (https://www.wsm.ie/c/ireland-1992-anti-abortionists-spuc-referendum), [citováno k 23. 5. 2018].

Workers Solidarity Movement, Report of Rally in support of “Miss D”, Workers Solidarity Movement, 2007, dostupné z (https://www.wsm.ie/c/report-rally-support-miss-d), [citováno k 23. 5. 2018].

World Heritage Encyclopedia, Twenty-Fifth Amendment of the Constitution Bill, 2002, Project Gutenberg Self-Publishing Press, 2002, dostupné online (http://self.gutenberg.org/articles/eng/Twenty-fifth_Amendment_of_the_Constitution_Bill,_2002), [citováno k 23. 5. 2018].

Irsko

Vytisknout

Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

8545

Diskuse

Související články

Dnešní irské referendum o potratech je zkouškou, do jaké míry byla omezena volební manipulace na sociálních sítích

25. 5. 2018 / Jan Čulík

Není bez zajímavosti, že v souvislosti s pátečním referendem o potratech v Irské republice vládly obavy, že referendum může být zmanipulováno na sociálních sítích. Zajímavé také je, že začátkem kampaně před tímto referendem měli velký náskok stoup...

Obsah vydání | 29. 5. 2018

29. 5. 2018 / Tomasz Oryński Záhada polských státních financí, požáry skládek, zaplavení ptačích...
25. 5. 2018 / Bez radikální změny Česká republika zkrachuje
29. 5. 2018 / Boris Cvek Jak obejít šarlatány v onkologii
29. 5. 2018 / Priority České republiky v exekuci
29. 5. 2018 / Jan Čulík, Jan Paul Ještě k Frljićově hře v Brně: Zastínily provokace obsah?
29. 5. 2018 / Jan Paul Otevřený dopis dramaturgii České televize: Nedáváte prostor oběma s...
29. 5. 2018 / Boris Cvek Rakovinu "lze vykadit"?
29. 5. 2018 / Bývalý předák anglické fašistické organizace EDL odsouzen k nepodmí...
29. 5. 2018 / Dominika Švecová EYE 2018 Aktivní občané: Jak podporovat společenskou a demokraticko...
28. 5. 2018 / EU obětuje v boji s plastovým znečištěním jednorázové kelímky, brčk...
28. 5. 2018 / V Berlíně se konaly dvě protikladné demonstrace: Existují dvě Německa
28. 5. 2018 / Proč nemůže ČR zavést školní obědy zdarma, když v zahraničí to fung...
28. 5. 2018 / Boris Cvek Paradoxy vzorně posekaného trávníku
28. 5. 2018 / Dukovy výroky jsou otřesné. Kdo ho zkrouhne a dá mu najevo, že faši...
10. 3. 2018 / Britské listy: Bez trvalé finanční pomoci čtenářů zkrachujeme
28. 5. 2018 / Dominika Švecová EYE 2018: Digitální éra: Jak změnit naše systémy vzdělávání?
28. 5. 2018 / V Itálii se zřejmě budou konat nové volby
18. 4. 2017 / Bohumil Kartous Diskutujte na Britských listech
28. 5. 2018 / Tmavá Severní Korea
28. 5. 2018 / Polské ministerstvo obrany chce americkou vojenskou základnu a zapl...
28. 5. 2018 / Beno Trávníček Brodský Poušť(?)
28. 5. 2018 / Kdybych v té chvíli řekl něco arabsky....
28. 5. 2018 / Je potřeba vyšetřovat slovenskou policii
28. 5. 2018 / Imigrant z Mali v Paříži zachránil visící dítě
27. 5. 2018 / BBC: Jak Británie a Amerika sto padesát let ponižují a zotročují Írán
27. 5. 2018 / Demonstrators disrupted a theatre performance in Brno. They did not...
27. 5. 2018 / "Zázračné" léčby a eurofobie - charakteristiky nových vládců v Itálii
27. 5. 2018 / Dominika Švecová EYE 2018: Digitální revoluce: Jak vytvořit férové podmínky mezi ge...
27. 5. 2018 / Jak to, že českým "levičákům" nevadí vražedný režim Putinových mafi...
26. 5. 2018 / Pro stoupence Czexitu: Jak britští konzrvativci drsně ničí brexitem...
26. 5. 2018 / Brexit: Barnier požaduje, aby si Británie "přestala hrát na schováv...
26. 5. 2018 / Fake news na Novinkách vyvolaly v ČR vlnu posměchu vůči Švédsku
26. 5. 2018 / Zeman, rasistický kašpar, si přeje školní masakry zbraněmi v Evropě
26. 5. 2018 / Tomasz Oryński Dnešní Skotsko....
26. 5. 2018 / Dominika Švecová EYE 2018 Svoboda projevu v digitální éře: Měla by Evropa podpořit ...
26. 5. 2018 / Irsko zrušilo zákaz potratů
25. 5. 2018 / Jiří Hlavenka Hospodářky, že si vás zas odpředplatím!!
25. 5. 2018 / Angličtí fotbaloví fanoušci v Liverpoolu chtějí kvůli muslimské cel...
25. 5. 2018 / Trump: Schůzka s Kimem se možná přece jen uskuteční
25. 5. 2018 / Skotská vláda chce do země přilákat velké množství imigrantů - vidí...
25. 5. 2018 / Střední Evropa: Měli jsme tu genocidu a pak etnické očišťování a vý...
25. 5. 2018 / Brusel se snaží zkrotit visegrádské vzbouřence
25. 5. 2018 / GDPR - Ochrana osobních údajů a Britské listy
25. 5. 2018 / Czech Republic: Extreme right applauds government's anti-refugee mo...
25. 5. 2018 / Dominika Švecová EYE 2018: Rovnost příležitostí - jak ji realizovat?
25. 5. 2018 / Trump dlouhodobě ohrožuje existenci Izraele
25. 5. 2018 / Obyvatelé vzbouřenecké Ghúty: Zahraniční fundamentalisté nás terori...
25. 5. 2018 / Jan Čulík Ne každý novinář je myšlenkově "embedded"
25. 5. 2018 / V Británii nikdo nezkoumá úmrtí bezdomovců - jak je tomu v Česku?
25. 5. 2018 / Karel Dolejší Pasti a minová pole blízkovýchodní žurnalistiky
25. 5. 2018 / Jan Paul Monitor Jana Paula: Kozí mejdan Stanislava Pence je několikadenní s...
25. 5. 2018 / Miroslav Kyselovský Konec exportu problémů irských žen? Příběh osmého dodatku ústavy Ir...
25. 5. 2018 / Íránci obracejí svůj hněv dovnitř. Režim je zřejmě křehký
25. 5. 2018 / Raději už toho odstraňování bariér nechte, pane prezidente
24. 5. 2018 / Stráže v polském parlamentu zaútočily na rodiče a jejich invalidní ...
24. 5. 2018 / Zuckerberg založil podvodný projekt s cílem zneužívat osobních dat,...
24. 5. 2018 / Boris Cvek Iluze nacionalistické jednoty
24. 5. 2018 / Nebuďte šokováni: EU se na Itálii vykašlala
24. 5. 2018 / Podívejte se, jak se za posledních 100 let dramaticky zkrátilo cest...
24. 5. 2018 / Dominika Švecová EYE 2018: Index korupce: proč země selhávají a proč prosperují?
24. 5. 2018 / Pro stoupence Czexitu: Celní procedury po brexitu budou stát podnik...
24. 5. 2018 / Syrští komici v Istanbulu: Podívejte se, jsme normální lidi
24. 5. 2018 / Donald Trump nesmí blokovat své kritiky na Twitteru, podle soudu to...
24. 5. 2018 / Procento občanů v jednotlivých zemích EU, přesvědčených, že jejich ...
24. 5. 2018 / HRW apeluje na evropskou veřejnost, aby donutila politiky vyloučit ...
24. 5. 2018 / Kozí mejdan v Milkovicích
24. 5. 2018 / Václav Dušek Když usnou lesy hluboké
24. 5. 2018 / Bohumil Kartous Šašek přijel, bo radní města Kocourkova sní o zbrojních zakázkách
24. 5. 2018 / Daniel Veselý Trumpův válečný kabinet na cestě ke katastrofální vojenské konfront...
24. 5. 2018 / Bohumil Kartous Velezrada, nebo veleblbost? Globální soumrak spekulantů aneb Luftja...
23. 5. 2018 / Julia Skripalová vystoupila na veřejnosti
23. 5. 2018 / Jan Čulík Propagandisté mezi americkými diplomaty, mezi íránskými disidenty a...
23. 5. 2018 / Karel Dolejší Íránský terorismus v Evropě: Proč o něm "experti" nevědí? Protože j...
23. 5. 2018 / Není férové, že Západ považuje střední Evropu za párie kontinentu
4. 5. 2018 / Hospodaření OSBL v dubnu 2018

Objednat předplatné

Všechno, vůči čemu jsou Britské listy opakem

Primárním obsahem současných novin je komercionalizované zpravodajství zpracované tak, aby zaujalo široké publikum, aby je pobavilo, aby bylo efektivní z hlediska nákladů a aby bylo možno prodat pozornost publika zadavatelům reklamy.

Výsledkem je, že jsou přehlíženy příběhy, které by mohly pohoršit, a přednost dostávají příběhy, které jsou přijatelné a zábavné pro větší počet čtenářů.

Příběhy, jejichž zpracování je nákladné, jsou zlehčovány nebo opomíjeny, nevšímavě jsou přecházeny také ty příběhy, které jsou finančně riskantní.

To vše vede k homogenizaci obsahu novin, k referování o bezpečných otázkách a omezení škály názorů a vyjadřovaných myšlenek.