Poušť(?)

28. 5. 2018 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 2 minuty


Z třicetileté praxe komunálního ekologa leccos vím. Jak je to tedy s tím naším společným životním prostředím – s jeho ničením a ochranou? Především to bude o prioritách jednotlivce!

Kdo se ráno budí s myšlenkou, co bych tak dneska mohl udělat smysluplného pro přírodu, pro kvalitnější život? (haha-hehe) Mnoho věcí je na prvních místech řady našich osobních priorit. Úplně jiných.

Takže chceme něco doopravdy zachránit nebo jen evidovat výmluvy proč to nejde? Skutečné chtění změny lze nejprůkazněji vyjádřit ochotou postupně přinášet smysluplné osobní oběti.


Jaké by to ale měly být oběti, aby nešlo jen o jádro činů, které budou nějak přínosné pro přírodu, ale aby také sdílením stimulovaly další lidi k určitému chování? Tj. aby konečně proběhla myšlenková revoluce?

Ti moudřejší by měli dodržovat pár pravidel – například (budu vděčný diskusi):

  1. Kam katastroficky nemusím autem, půjdu pěšky, na kole, na koloběžce, na bruslích, na prkně, třeba si pořídím výbavu nordic walking (mimochodem skládací velká koloběžka, která je na roveň jízdnímu kolu, je neskutečně užitečná věc - dokonce i v Česku vám dovolí si ji vzít s sebou do hospody, do prodejny, do úřadu…).

  2. Zasadím každý rok alespoň jeden strom.

  3. Budu šetřit vodou tak, jak si to tato vzácná komodita žádá a pokud mám kde, budu zachycovat dešťovou vodu z okapů a vracet ji zpět k rostlinám.

  4. Krom toho, že budu třídit odpady vzniklé, budu nakupovat tak, abych produkoval odpadů co nejméně (což postupně donutí výrobce, dovozce a prodejce, aby eliminovali například obalovou plastovou válku, která mimo jiné devastuje světové oceány).

  5. Budu vytápět svou domácnost v rámci možností tak, aby bilance CO2 byla co nejlepší a produkovaných škodlivin co nejméně (například suchým dřevem nebo solární energií).

  6. Nebudu se vymlouvat, že to nejde.


Taková činnost (protože jak známo příklady táhnou) nepochybně bude získávat pro zelené myšlenky víc a víc lidí a pak jednou (snad) půjde zlomit zatvrzelou všeobecnou představu, že nás zachrání růst růstu nikoli pokora k přírodě, ze které všichni pocházíme a která nám může být domovem nebo zabijákem, když ji k tomu svojí tupostí či krutostí přimějeme.

0
Vytisknout
9402

Diskuse

Obsah vydání | 31. 5. 2018