Macronovo reformistické vítězství

25. 7. 2018

čas čtení 3 minuty
Když francouzští odboráři stávkují, veřejnost tomu věnuje pozornost, napsala Sophie Pedderová. Průmyslové akce v Paříži jsou tradičně doprovázeny demonstracemi - teatrálními událostmi, které často zahrnují bubnování, ohňostroje a grilované maso. Příběhy zbloudilých pasažérů a přeplněných nádraží plní vysílání a světová média sledují francouzské ulice.


Avšak jen málo zahraničních pozorovatelů ještě věnuje pozornost událostem, když stávky končí. 3. dubna železniční odbory ve firmě Societé Nationale de Chemins de fer Francais (SNCF) zahájily sérii stávek a veřejnost ztratila zájem ještě rychleji než obyčejně.

Nejvíce hodno zaznamenání však není to, proč stávky začaly, ale proč skončily. Francouzský prezident Emmanuel Macron odmítl dodržet dlouhodobá tabu francouzské kultury zakazující odporovat SNCF, jak ukazuje jeho trvání na reformě železnice. Odbory zůstanou ve francouzské politice vlivnou silou ještě dlouho, ale Macronovo vítězství nad železničáři naznačuje, že dny jejich neomezené moci blokovat reformy se možná krátí.

Stávka železničářů byla označována za Macronům "thatcherovský moment", protože otestovala jeho odhodlání k reformám a ochotu čelit odborářským předákům. Železničářské odbory si vybraly postup vymyšlený tak, aby způsobil maximální zmatek: Stávky trvaly dva dny z pěti, probíhaly střídavě, včetně víkendů. Terčem byl legislativní návrh předložený Macronovou vládou v březnu 2018, který považují za součást tajného plánu na privatizaci francouzských železnic a odstavení nevyužívaných železničních linek v odlehlých oblastech. Vláda tvrdila, že reformy mají připravit SNCF na změny, k nimž má dojít v roce 2020. Tehdy osobní doprava na kontinentě bude otevřena konkurenci na základě dohody EU z roku 2016. Francouzský zákon, který parlament schválil v červnu, mění železnici ve veřejnou akciovou společnost (société anonyme) a končí najímání pracovních sil podle výhodných smluv, které nyní umožňují některým zaměstnancům SNCF odcházet do důchodu již v padesáti.

Během tří měsíců od začátku stávky účast rapidně klesala, z 34 % všech zaměstnanců železnic v prvním dni na pouhých 10 % dne 28. června. Některé organizace, včetně kdysi mocné Confédération Générale du Travail, ústředny s historickými vazbami na komunistickou stranu, pokračovaly ve stávce i během dovolených a zvlášť se zaměřily na víkendové cestování. Avšak ostatní, včetně nejumírněnější ústředny Confédération Francaise Démocratique du Travail, což je největší odborová organizace soukromého sektoru, vyzvaly k ukončení stávky a přijaly nový zákon. Francouzská vláda potichu a takřka nepostižitelně předvedla, že je možné zlomit dlouhodobé politické tabu (reformovat SNCF), konfrontovat odbory a vyhrát.

Co říká Macronův úspěch o vlivu stávek na reformní úsilí v dnešní Francii? Historicky vzato, francouzské odbory neodvozují svou moc od členství. Podíl členů činí ve Francii jen 8 %, méně než v USA (10 %) a Británii (24 %). Moc předáků francouzských odborů spočívá na schopnosti mobilizovat protestující a na statutorní roli v pracovních radách v rámci firem a organizací veřejného sektoru i jako spolumanažeři zdravotnického systému a systému sociálního zabezpečení.

Letos nicméně železničářské obory přitáhly do ulic mnohem méně lidí. Prvních protestů proti reformě SNCF v březnu se zúčastnilo nanejvýš pět set tisíc osob. Jak se stávka protahovala, počty klesaly. Odboráři si nedokázali získat imaginaci veřejnosti, ani mezi obyvatelstvem, které je zvlášť tolerantní vůči narušování každodenního provozu ve jménu odporu vůči vládní politice.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9728

Diskuse

Obsah vydání | 27. 7. 2018