Perspektiva odlišná od běžné intuice a představ

Bůh vánočního příběhu

24. 12. 2018 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Jsou lidé, kteří říkají: takto věci jsou, a proto je třeba takto žít. Třeba: je Bůh, a proto… nebo: člověk je biologický stroj, a proto… Ti mají sklon zaměňovat realitu se svou vlastní představou. Když totiž někdo tvrdí, že Bůh je, nebo když tvrdí, že člověk je biologický stroj, říká tím na prvním místě něco o vlastních představách a přesvědčeních, nikoli o realitě. Např. narodil jsem se v takové době a takové společnosti, že mám takové představy o světě. I židle je něco jiného než moje představa židle, tím spíše člověk nebo Bůh.

Říkáme, že Bůh je, a přitom si ho neumíme představit. Kdybychom to uměli, není to Bůh. To víme. Věříme, že Mesiáš, vtělený Bůh, se narodil jako nahé dítě ve chlévě. A nevíme, nemůžeme vědět, ani si představit, co to je „vtělený Bůh“. A to je dobře, protože víra není dějepis ani biologie ani filozofie. Víra je být součástí biblického příběhu, příběhu, který poskytuje našim představám nějaké hodnoty, prožitky, postoje.

Vánoce nejsou vpádem nějaké zotročující „objektivní reality“ do našich životů, něco ve smyslu: jestli je to pravda, musíš uvěřit, musíš poslouchat, musíš to a to, jinak skončíš v pekle. Bůh ve chlévě všechna ta „musíš“ právě zpochybňuje. Co všechno museli plnit a plnili věřící té doby, a přece ho nepoznali. Byl uctíván v chrámu, ale narodil se ve chlévě, opuštěn lidmi kromě pastýřů, jimž novinu o jeho narození sdělili andělé. Právě pastýřům. A takový byl i celý jeho život až do ukřižování. Víc mu byla pomoc konkrétnímu člověku než dodržování soboty, vyhledával blízkost hříšníků, za příklad naplnění přikázání lásky k bližnímu postavil nikoli kněze nebo levitu, ale nesouvěrce, který měl obyčejný soucit se zraněným člověkem.

Vladaři mají paláce, kněží chrámy, Bůh má chlév. Před tímto Bohem se nedá schovat za ono:  takový jsi, Bože, a proto jsem Tě musel poslouchat. To je Bůh, který všechno obrací, všechno dělá nové, Bůh který nesedí do toho, jak to chodí na tomto světě. Je to Bůh, který se ptá, jací jsme ve své svobodě, a který nám dává příklad. Ne příklad vnějších skutků, ale příklad motivace.

Víme, že musíme mít nějakou mocenskou strukturu společnosti, jinak se neubráníme zločincům, víme, že tato struktura je často různými zločinci zneužívána, víme, že taková je realita. To musíme v tom smyslu jako musíme jíst nebo dýchat. Ale Bůh Vánoc ukazuje zcela jinou perspektivu, perspektivu milosrdenství, lásky, odpuštění, perspektivu nikoli ze světa našich běžných intuicí a představ. Perspektivu života v úplně jiném smyslu, než je život fyzický, jak ho běžně známe.

A tak celá naše představivost se musí změnit. Příběh lidského hříchu, lidské malosti a porušenosti není všeobjímající, paláce a chrámy končí v troskách, Bůh, který se narodil ve chlévě, aby nás spasil, je věčný. Věky lidských říší pominou jak vteřina, Bůh ve chlévě, Bůh lásky, dává věčný život. To je Vánoční poselství. Radujme se.

0
Vytisknout
11440

Diskuse

Obsah vydání | 27. 12. 2018