Seriál Most! jako osvětový projekt

1. 2. 2019 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty
30750
Musím se přiznat, že jsem občasnou zmínku o televizním seriálu Most!, o jeho popularitě, poslouchal jen s určitým pohrdáním. Zase nějaká pokleslá, lidová zábava. Nakonec jsem si ale pustil na internetu dva první díly a byl jsem velmi potěšen. Možná je to tím, jak málo jsem čekal. Citlivým, pozitivním hrdinou je žena, která byla mužem. Vrací se z Prahy do Mostu. Jejím protipólem jsou bílí muži, kteří jsou hloupí, frustrovaní a nevědí si rady s rozporem mezi stupidním předsudky a praktickou realitou. Tito hospodští rasisté mají přitom mezi sebou jako kamaráda Roma a také bývalého kněze, alkoholika.

 

Lze tam také najít bývalého vrátného v České televizi, který „zná každého významného člověka“, hospodského, který selhává při sexu a má z toho hrozný komplex, a také hlavního hrdinu Luďka, bratra výše uvedené ženy. Luděk má šestnáctiletého syna, který je zatím na to, v jakém prostředí vyrůstá, celkem normální, otevřený, citlivý člověk. Jeho matka s Luďkem nežije, oproti němu je na tom mnohem lépe, ale myšlenkově je snad ještě primitivnější. Luděk žije v rozpadajícím se domě po rodičích, do něhož se proti jeho vůli nastěhuje i jeho sestra (dříve bratr).

Ty dva díly, které jsem viděl, velmi plasticky ilustrují, jak je člověk bezmocný proti své hlouposti a zanedbanosti svého prostředí, jak fantasmagorie mohou lidem zničit život, jak za velkými nenávistmi stojí banality, selhání, hloupost a strach, který se bojí proto, že neví, nechápe, neumí se zorientovat. Je to podáno líbivou, humornou formou, která může opravdu v široké populaci působit velmi potřebnou osvětu. Ne osvětu o změně pohlaví, o sexualitě vůbec, ale zejména osvětu o děsivé moci hlouposti, zanedbanosti, nevzdělanosti, frustrace. Ukazování na banální a věcné příčiny lidských emocí a představ je velmi důležité.

0
Vytisknout
16070

Diskuse

Obsah vydání | 5. 2. 2019