Proč levice stále nechápe Venezuelu

30. 1. 2019

Venezuela je postižena vládou vyvolanou ekonomickou krizí dvojnásobného rozsahu než Velká deprese 30. let, která zapříčinila největší uprchlickou vlnu v nedávné historii Latinské Ameriky. Režim, který tuto katastrofu způsobil, se mezitím mění z ošklivé autokracie v potenciálně plnokrevnou diktaturu. Ovšem "antiimperialisté" dávají přednost diktátorovi podporovanému Ruskem před revoltou veřejnosti, napsal James Bloodworth pro Foreign Policy.

Americká pravice již využívá selhání venezuelského socialismu k útoku na socialistické hnutí. Nicméně Venezuelané hladovějí - a dělat z toho pouhou zbraň k mlácení levice znamená nejen vrchol nevkusu, ale také maximum solipsismu. Vzdělanecké předvádění se je bezvýznamné vedle nepřehlédnutelného utrpení.

Avšak i když je taková kritika často prováděna ve špatné víře, západní levice se kvůli Venezuele musí nad sebou vážně zamyslet. V neposlední řadě proto, co záležitost říká o zdraví levicových prvků, které mají na dosah reálnou moc.

Pokud jste obeznámeni s kubánskou politikou, takzvaná bolívarovská revoluce zahájená venezuelským prezidentem Hugem Chávezem již mnoho let vyvolávala znepokojení. Idolizace charismatického lídra, neochota režimu připustit jakoukoliv opozici, ohromná ekonomická nekompetence a házení každého selhání na machinace USA - to jsou pro všechny pozorovatele Kuby dobře známé konstanty.

Nicméně značná část západní socialistické levice trvala na ignorování venezuelské trajektorie, aby udržela fantazii "socialismu pro 21. století". Připomíná to západní apology SSSR, jež Arthur Koestler kdysi přirovnal ke šmírákům, "sledujícím zvrhlosti historie dírou ve zdi", zatímco s ní sami nemají žádné zkušenosti.

Tato ochota stát za brutálním diktátorem - i když pasivně - naznačuje hlubší chorobu současné levice. Od zhroucení SSSR měli jen nemnozí na levici nějakou konkrétnější představu o tom, jak by v praxi měl nebo mohl vypadat současný socialistický ekonomický program.

Socialismus pro 21. století ve Venezuele měl být nadějí, ale ukázalo se, že byl jen dalším přeludem, tentokrát postaveným na mimořádně vysokých cenách ropy. Když ceny klesly, špatné řízení státní ropné společnosti PDVSA vládami Huga Cháveze a Nicoláse Madura znamenalo, že produkce klesla na 1,34 milionu barelů denně v červnu 2018 - nejnižší hodnotu za sedm dekád, s výjimkou stávky v letech 2002-2003. To, spolu se špatně pojatou regulací cen, zemi ožebračilo.

Nicméně toto není tím nejnebezpečnějším selháním. Velká část západní levice, včetně těch, kdo kdysi měli pro Cháveze a jeho následníky jen vlídná slova, zachází s Venezuelou rozpačitě a nejraději by ji zametla pod koberec. Jenže opravdu děsiví jsou ti, kdo pod záminkou antiimperialismu důsledně upřednostňují diktátory - jen když vypouštějí z úst protiamerické fráze.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2577

Diskuse

Obsah vydání | 5. 2. 2019