Rada ČRo ve svém vývoji z pozice aktivní watchdog do pozice security service v zájmu moci

Anatomie mediální rady

31. 1. 2019 / Bohumil Kartous

Odstranění Petra Fischera z pozice šéfredaktora stanice ČRo Vltava na základě stupidní kauzy o "vulgaritách" ve vysílání a vykonstruovaných argumentech o nenaplnění stanovených cílů ukazuje na varovný stav při řízení Českého rozhlasu jako celku. Změny, které proběhly ve vztahu mezi vedením veřejnoprávního média a radou, která má zajišťovat kontrolu tohoto vedení. V současnosti se zdá, že tento přirozený vztah významně pervertoval. Rada začala aktivně pomáhat řediteli rozhlasu v prosazování podivných kroků, které směřují k normalizaci "diskurzu" reprezentovaného českými politickými populisty. Vytvořit takové příjemné pracovní podmínky je o to snazší, pokud radu tvoří lidé s omezenou kvalifikací a tou správnou motivací prosazovat "svá" témata. Jelikož zanedlouho dojde k částečné obměně rady, je dobré si připomenout vývoj a současný stav.

Během nedávné diskuse o poměrech v Českém rozhlasu, které se zúčastnil i jeden z radních, Miroslav Dittrich, došlo na zajímavou ilustraci stavu. Pan Dittrich byl dříve šéfredaktorem Dvojky ČRo, aby se následně stal členem rady. Během diskuse došlo na otázku, jak to bylo s odstupným při jeho odchodu z šéfredaktorské pozice. Spekuluje se totiž o tom, že toto odstupné bylo nepatřičně vysoké. Pan Dittrich to nepopírá, odkazuje se na neveřejné smluvní vztahy. Nyní se jako radní podílí na směřování média veřejné služby v podobném duchu, jakoby šlo o soukormou záležitost lidí, kteří mají naplňování veřejné služby v popisu práce. Martin Groman, též bývalý šéfredaktor ČRo Dvojky, upozorňuje na fakt, že někdejší manažer v roli radního je apriori ve střetu zájmů a poukazuje na samotnou volbu radních, založenou na snaze obsadit rady dle politických zájmů

Nebylo tomu tak vždy. Symbióza mezi vedením ČRo a Radou ČRo nebyla pravidlem vždy. Ve stejných či analogických situacích jednají současní radní odlišně než za předchozího ředitele Petera Duhana, a to za podobného složení.

Za generálního ředitele Duhana, zhruba od jara 2014, se stala Rada ČRo aktivnější, přijímala tu a tam kritická usnesení, dokonce (mírně) zkrátila půlroční odměnu generálního ředitele. Kritická aktivita tehdy byla odůvodněná, nedocházelo k excesům typu „Kňourek a Vltava“.

Posun k aktivnější Radě ČRo, zadávání nezávislých odborných analýz, prosazoval zejména radní Šafařík (skončil v červnu 2018). Zajímavé je, že oporou mu tehdy byli právě současný radní Kňourek a současná předsedkyně  rady Dohnálková. Je to patrné z tehdejších hlasování z toho, kdo z radních vůbec byl ochoten zasednout v hodnotících komisích. Obtížně se tehdy totiž rodil systém zadávání nezávislých odborných analýz. Oportunisté, jako například Jiří Vejvoda, se tehdy drželi stranou.

Za ředitelování René Zavorala postupně skutečná kontrolní činnost rady vzala za své. Nějaký čas to trvalo, protože i za nového vedení radní Šafařík doložil některá prokazatelná pochybení vůči Kodexu ČRo (např. plagiátorství poradce generálního ředitele atd.) a z jeho návrhů byla přijata některá kritická usnesení.

Zhruba od poloviny léta 2017 už ale všichni radní kromě Šafaříka drželi s ředitelem Zavoralem stejnou linii. Někdy to byly frapantní případy, například když Dozorčí komise, poradní orgán Rady ČRo, ukázala na pochybení v hospodárnosti dvou velkých marketingových akcí ČRo. Radní Šafařík byl tehdy jediný, kdo chtěl, aby s tím Rada něco dělala, alespoň formou apelativního usnesení.

Tehdy proběhly veřejné schůze Rady, zejména v září a říjnu 2017, kde zejména radní Dohnálková a Vejvoda (předsedkyně a místopředseda) brojili proti své vlastní Dozorčí komisi. Ředitel Zavoral tehdy dokonce – zcela nesmyslně a svým typickým primitivním způsobem - vyhrožoval předsedovi dozorčí komise žalobou. Radní se (kromě Petra Šafaříka) za dozorčí radu nepostavili, naopak. Pan Vejvoda s paní Dohnálkovou se naopak snažili (na základě nepodložených argumentů) závěry dozorčí rady vyvrátit ve prospěch ředitele Zavorala.

Veřejnost si doposud posunu v postojích rady nevšímala. Na konci listopadu 2017 přišla kauza Zavoral vs. Kroupa (šlo o investigativní reportáže o Andreji Babišovi). Tato kauza, podobně jako Zavoralovy výroky, jimiž se  stavěl za Agrofert a jeho vystupování na TV Barrandov, kde kritizoval novináře Kroupu (!), potvrdili dřívější obavy z toho, jaké zájmy generální ředitel zastupuje.

Zdá se, že od jara 2017 začala stejným způsobem smýšlet i většina radních, a to i ti jmenovaní, kteří za ředitele Duhana pomohli dotáhnout radu k větší aktivitě. Varovným signálem bylo, že poslanec volebního a mediálního výboru Martin Kolovratník na veřejných jednáních výboru projevoval nápadnou chválu předsedkyně Dohnálkové. Rýsující se volební úspěch ANO, již tehdy čitelný v průzkumech preferencí, zajišťoval, že nejvlivnějším lobbistou při volbě do Rady bude nadále ředitel Zavoral. A radní většinou chtějí být znozvoleni (je možné mít dva mandáty hned po sobě). 

A tak třeba radní Kňourek začal svými výstupy v parazitním médiu Parlamentní listy těsně před sněmovními volbami 2017 předjímat nejen posílení Hradu a ANO, ale zjevně i (úspěch) SPD...

0
Vytisknout
3555

Diskuse

Obsah vydání | 5. 2. 2019