Jelen

23. 5. 2019 / Beno Trávníček

Vraceli jsme se k půlnoci z Přibyslavi přes Šlapanov do Brodu Havlíčkova a nevěřili svým očím - v pangejtu u silnice postával srnec – zadek vystrčený na lidi – po notné chvíli decentně vstoupil, či spíš se opile o-d-k-ý-v-a-l do lánu řepky. Možná se šel po "opici" prospat. Nebo si dát ještě jedno? O kousek dál srnka uprostřed vozovky – stojí a stojí - když jsme k ní krokem přijeli – po chvíli – že tedy nakonec přece jako někam možná půjde - když teda jinak nedáte. No. Pak jsme potkali ještě několik dalších zvířat, která nás kousek od silnice mátožně pozorovala a patrně přemýšlela, jestli si nepůjdou s těmi světélky, co se blíží, trochu zalaškovat :-) Jooo - řepkové hody to je pane fet!

Kdyby tam jel někdo stovkou nebo třeba i jen šedesát - nejspíš už má o auto míň. Možná i o nějakou tu ručičku-nožičku. Mohl by si jít tak akorát zobnout řepku.

A co JELEN?

No to je právě to! Ten za to všechno může. Byli jsme na jeho koncertu v Přibyslavi, kam se tahle nadpolovičně většinová přibyslavská kapela jela ukázat těm svým. Být doma prorokem, jak se říká. A to se povedlo! Ve svitu měsíčního úplňku v údolí řeky Sázavy pod nasvíceným kostelem a zámkem několik tisíc lidí Jelena nechtělo pustit z jeviště. Hlediště celý večer zpívalo s sebou. Bylo to opojné skoro, jako kdyby si všichni dali řepku. Trojitou.

0
Vytisknout
2396

Diskuse

Obsah vydání | 28. 5. 2019