Kunderův kufr a shoda okolností

23. 8. 2019 / Jan Čulík


Karen von Kunes, Milan Kundera’s Fiction: A Critical Approach to Existential Betrayals.
Lexington Books, 224 pp., hardback $90.00 (£60.00) 978-1-4985-1080-6, eBook 978-1-4985-1081-3 $85.50(£60.00)

 
 
V říjnu 2008 vznikl mezinárodní skandál. Reportéři pražského týdeníku Respekt zveřejnili stručný dokument z rané stalinské éry, vzniklý nedlouho po únoru 1948, z něhož zdánlivě vyplývalo, že světoznámý spisovatel Milan Kundera se dopustil udání československé tajné policii StB.

Stručná policejní zpráva, kterou nalezli dva novináři z časopisu Respekt, konstatovala, že tehdy dvacetiletý student FAMU a studentský správce univerzitní koleje Milan Kundera kontaktoval 14. března 1950 místní policejní stanici a informoval policisty, že na koleji v pokoji studentky Ivy Militké nechala neznámá osoba svůj kufr. Ve všeobecně paranoidní atmosféře a strachu ze západních špionů se policie vydala na kolej ten kufr zkontrolovat a studentka Militká je informovala, že kufr je vlastnictvím Miroslava Dvořáčka, mladého muže, který z komunistického Československa emigroval a nyní se vrátil do Prahy jako americký agent. Dvořáček byl zatčen a strávil dvacet let v komunistickém pracovním táboře.
 

Tyto informace, které původně vyšly v týdeníku Respekt, se rychle rozšířily po celém světě a vážně poškodily pověst Milana Kundery, který popřel, že by o tomto incidentu cokoliv věděl.

Se skandálem bylo spojeno mnoho nejasností, jednou z nich například bylo, že policejní dokument z března 1950 neobsahoval Kunderův podpis ani číslo jeho občanského průkazu - takže se za něho teoreticky mohl na policii vydávat kdokoliv, vzhledem k tomu, že Kundera byl studentským šéfem koleje: na policejní dotaz, kdo s informací o kufru na koleji přišel, mohl student prostě vyhrknout Kunderovo jméno. Vyšetřování tohoto incidentu v roce 2008 bylo nesmírně obtížné vzhledem k tomu, že od něho tehdy uplynulo už téměř šedesát let. (Právě proto existuje v právním řádu institut promlčení trestných činů, protože se po desítkách let nedají spravedlivě vyšetřit.) Většina svědků a protagonistů v tomto incidentu byla v roce 2008 už buď vážně nemocná, anebo mrtvá. Nicméně obvinění Milana Kundera, že byl zatraceným udavačem československé tajné policie, u jeho jména už zůstalo.

Ve své nové studii Kunderova literárního díla používá velmi zajímavě Karen von Kunes výše zmíněný incident ze stalinských padesátých let jako odrazový můstek pro její všeobsáhlou a podnětnou analýzu všeho, co Kundera napsal. Von Kunesová poukazuje na to, že obvinění, že Kundera způsobil uvěznění mladého člověka v komunistickém koncentračním táboře na desítky let, je nesprávné. Pokud to byl opravdu Kundera, kdo šel s udáním na policejní stanici, policejní zpráva hovoří jen o tom, že policii informoval o existenci cizího, neznámého kufru.

Nicméně Kundera se zamotal do zatčení Miroslava Dvořáčka poté, co studentka Iva Militká sdělila dvěma policistům dostavivším se na kolej, že Dvořáček je emigrant a agent CIA.

Von Kunesová používá metody close reading, podrobné analýzy literárního textu, a argumentuje čtivě a napínavě, že hlavní rysy udání a zatčení Miroslava Dvořáčka československou tajnou policií se staly neustále se navracejícími a zásadními tématy a motivy celého dalšího Kunderova literárního díla. Podle von Kunesové dominují Kunderovu dílu tři témata: sex, zrada a udání. V mnoha Kunderových literárních textech je kufr fatálním "nástrojem", který vede k nepředvídatelným, často katastrofálním důsledkům. K zatčení Miroslava Dvořáčka v březnu 1950 došlo v důsledku série nepředvídatelných shod okolností - a nepředvídatelné shody okolností jsou naprosto zásadním tématem ve většině Kunderových děl.

I Kunderova naprostá neochota sdílet podrobnosti ze svého soukromého života s literárními kritiky a s novináři má, zdá se, argumentuje von Kunesová, vazbu na Kunderovu prvotní traumatickou zkušenost Dvořáčkova zatčení v březnu 1950 a na jeho obavu, že skutečnost, že se Kundera zapletl do tohoto incidentu, by se mohla stát veřejně známou.

Musím říci, že zpočátku jsem reagoval na argument von Kunesové, že většina Kunderova literárního díla byla ovlivněna jeho traumatickým zážitkem z tohoto incidentu, s určitou dávkou skepse. Avšak jak postupně von Kunesová rozbírá ve své knize další a další aspekty tohoto případu a dokazuje, jak se zřejmě odrážejí v Kunderových literárních textech, nechal jsem se její argumentací víceméně přesvědčit.

Když už nic jiného, je to velmi zajímavý úhel pohledu pro zhodocení a analýzu Kunderova literárního díla. Kniha von Kunesové je hloubkově informovaná. Jednou z jejích výhod je, že autorka je dobře informována o českém i o západním, především angosaském kulturním kontextu a dokáže vysvětlit složité interkulturní otázky přesvědčivě, v rámci široké mezinárodní filosofické a literárně-teoretické debaty. Například  zvlášť pozoruhodná je kapitola, v níž von Kunesová vysvětluje velmi dobře, že západní kritika, která považuje Kunderu za mizogyna, je naprosto vedle, protože vůbec nechápe společenský, politický, kulturní a hospodářský kontext poválečného komunistického Československa a podřízené postavení žen v komunistickém režimu.

Kniha Karen von Kunesové o Kunderově literárním díle stojí za pozornost. Je to velmi informované a podnětné dílo. 



0
Vytisknout
4141

Diskuse

Obsah vydání | 27. 8. 2019