S Vladimirem Putinem na věčné časy - a nikdy jinak!

17. 1. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Ústavní změny navržené tento týden ruským prezidentem a následná demise vlády vyvolávají ve světě masivní spekulace o tom, co vlastně Putin chystá. Jenže žádná interpretace moderních "kremlinologů" nevyhovuje, pokud nebere v úvahu fakt, že si Vladimir Putin připravuje mocenskou půdu hned pro několik možných variant současně.


Začněme tím, co je víceméně jasné. Stát jménem "Ruská federace" by se v případě přijetí navrhovaných ústavních změn stal parodií sebe sama, protože již dnes existující extrémní centralizace by byla povýšena na další úroveň a místní orgány plus samospráva by se tak staly naprostým slepým střevem ruského státu.

Za druhé, mocenské těžiště ruské exekutivy má být přemístěno z prezidentské funkce, kterou již Putin nemůže znova zastávat, na funkci premiéra. Pravomoci prezidenta budou ve srovnání s dneškem omezeny - a kromě toho by mohla vzniknout po čínském vzoru nově pojatá Státní rada s ústavodárnými pravomocemi, coby další mocenské centrum.

Za třetí, Putin zatím téměř jistě počítá do okleštěné prezidentské funkce se svým alter ego Dmitrijem Medveděvem. Právě proto ho stáhl z funkce premiéra, vyjmul ho z nadcházejícího volebního boje a ponechal v záloze. Je pravda, že Medveděv je v danou chvíli mimořádně nepopulární, zejména kvůli důchodové reformě, kterou pro Putina udělal. Nikde však není psáno, že za čtyři roky, kdy má působit v bezpečnostní radě, na tom bude úplně stejně. Voliči už mohou mít tou dobou úplně jiné starosti než vzpomínat, co jim provedl.

Na dosavadní Medveděvovu pozici nastupuje šéf daňové správy Michail Mišustin - loajální mafián, který počátkem století zbohatl na rozkradení dvou půjček od Světové banky a postavil si luxusní vilu se sportovním komplexem v Rubljovce na západním okraji Moskvy. Zatím nic nenaznačuje, že bychom se touto postavou museli politicky nějak důkladněji zabývat (jakkoliv schopným daňovým úředníkem se ukázala být). Pokud vše půjde podle plánu, skutečnou moc tak jako tak do rukou nedostane. Viz dále.

Pokud se Putinovi podaří destabilizovat Bělorusko natolik, aby se zbavil Lukašenka a s jeho nástupcem podepsal všechny dokumenty, které podepsat chce, ještě do vypršení svého současného prezidentského mandátu v roce 2024 může formálně založit nový stát, "metafederaci" složenou ze současné Ruské federace a Běloruska. V takovém případě bude logicky usilovat o post hlavy nového státu, který si plně přizpůsobí k obrazu svému.

Jestliže se však Lukašenka nepodaří včas zlikvidovat a spojit se s Běloruskem, mohl by Putin po navržených ústavních změnách postupovat ještě jinak. Logicky se nabízí vlastní nástup do funkce ruského premiéra, která v kombinaci s pozicemi v Radě národní bezpečnosti a Státní radě může znamenat nejméně stejně tolik moci, kolik jí ruský prezident drží dnes. Nepříjemné by to nebylo ani tak pro Putina osobně jako spíše pro zahraniční nohsledy, kteří až dosud vydávali posilování prezidentských pravomocí za jedině možnou cestu k "ruskému úspěchu" - ať už si pod ním představují cokoliv. Zdravíme na Hrad.

Alternativně ale může Putin ponechat v pozici premiéra nějaké další alter ego (nikoliv nutně Mišustina) a věnovat se jen tahání za mocenské nitky z pozadí, prostřednictvím obou zmíněných rad. Už se objevilo přirovnání k íránskému modelu, kde nominální hlava státu téměř o ničem nerozhoduje, protože vždycky musí poslouchat faktického nadřízeného, "nejvyššího duchovního vůdce".

To jsou samosebou jen tři nejzákladnější varianty dalšího vývoje v Rusku, které se v tuto chvíli samy nabízejí. Nikde není psáno, že by v současné nestabilní situaci nemohlo dojít ještě k dalším překvapivým zvratům.

Každopádně cílem připravovaných změn je zajistit, aby Rusové žili s Vladimirem Putinem v čele státu pokud možno na věčné časy - a nikdy jinak.

0
Vytisknout
11231

Diskuse

Obsah vydání | 21. 1. 2020