16. 1. 2020 / Boris Cvek
Může to znít paradoxně, ale mne dění v městské části Praha 1 plní spíše optimismem. A to, chraň Bůh, ne proto, že bych byl na straně vítězů. Především je nutné si uvědomit, že politika je tvrdý svět, že nestačí mít pravdu a hlásat dobro, že nějaká objektivní shoda na tom, kdo je dobrý manažer nebo jak hledat věcná, nestranná řešení je iluze, pokud jsou ve hře ty skutečné zájmy, zájmy mocenské, ekonomické. A na ně strana poražených zjevně narazila.
A to je dobře, neboť jen tak se vyjasňuje, o co vlastně jde a kdo stojí na čí straně. Mně jinak celkem sympatické hnutí STAN dostalo tvář bývalého člena ODS, který byl starostou Prahy 1 v letech 2006-2009 (za krásné vlády Pavla Béma na magistrátě) a který jím bude nyní znovu. Pomohla mu k tomu místní TOP09 a KDU-ČSL. Ale ani to by nestačilo: musela se přidat ODS a dokonce i Ano.
Kdo naopak zůstal poražené straně věrný? Piráti a zelení. Poraženému, dnes již bývalému starostovi, vyslovili taky podporu úctyhodní senátoři, mezi nimi bývalý rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl (za KDU-ČSL). Naopak vítězná koalice bude vládnout pomocí trestně stíhaných osob, které jsou podezřelé z trestné činnosti v řádu mnoha milionů korun.
Poražení mají prosté poučení: příští volby je třeba vyhrát mnohem jasněji. Voliči mohli vidět, že změna je možná, že volit má smysl. Ale stejně tak viděli, že je třeba mnohem silnější mandát. Všechno se to najednou zpřehlednilo a vyjasnilo. Opozice má nyní volné ruce pro kritiku vítězů a práci na příštím doufejme drtivém vítězství. Na druhou stranu současní vítězové tvoří tak absurdní a odporný slepenec, který na první pohled na každého přímo řve, že důvodem spojení mohla být jen nějaká špína, že je mi jejich politické bezmoci vlastně líto. Ukázalo se, kdo je kdo.
Diskuse