Putin signalizuje setrvání u moci po roce 2024. Ale dokáže řešit strukturální problémy?

17. 1. 2020

Zdá se, že Vladimir Putin nachytal značnou část ruské mocenské elity nepřipravenou, když 15. ledna odvolal celou vládu. S implementací Putinem velmi ceněných národních projektů vládou v potížích a když reálné příjmy rok za rokem klesají, bylo zřejmě jen otázkou času, než hlavní ruská rozhodovací instance obětuje ěkoho ze socioekonomického bloku vlády. Nicméně jen málo kremelských insiderů očekávalo odvolání premiéra (a někdejšího prezidenta), Dmitrije Medveděva, když z Putinova čtvrtého funkčního období stále ještě zbývají čtyři roky, píše Simon Saradzhyan.

Jistě, Medveděv byl chronicky nepopulární, ale někteří pozorovatelé Kremlu se domnívali, že loajální premiér bude odstraněn až někdy ke konci Putinova čtvrtého funkčního období, aby se vyhovělo veřejnosti před rekonfigurací moci v Rusku v roce 2024.

V květnu tohoto roku vyprší Putinovo čtvrté funkční období a někdy předtím se Putin musí rozhodnout, zda novelizovat ústavu a zůstat v Kremlu, nebo si vybere nástupce a přestěhuje se do Bílého domu - rezidence premiéra - zatímco rozšíří jeho pravomoci na úkor příštího prezidenta, kterého si sám vybere.

Další možnosti o nichž Putin údajně uvažuje zahrnují možnost stát se hlavou rusko-běloruského státu nebo transformovat ruskou Státní radu z konzultativního orgánu v exekutivní, rozšířit jeho pravomoci a zůstat v pozici jejího předsedy. Ze zmíněných pozic ta druhá (stát se posíleným premiérem) a čtvrtá (zůstat jako šéf posílené Státní rady) se zřejmě pravděpodobněji objeví v Putinově zprávě v roce 2024 následující po výroční zprávě přednesené k oběma komorám ruského parlamentu ve stejný den, kdy propustil Medveděva. V ní prohlásil, že "by bylo přiměřené napravit postavení a roli Státní rady v ruské ústavě a vyzval převedení práva jmenovat premiéra a většinu ministrů z prezidenta na parlament. Řekl také, že podporuje "ustanovení ústavy, podle nějž jedna osoba nemůže zastávat pozici prezidenta déle než dvě po sobě následující funkční období". Podle mého názoru je nakonec jedno, kterou z možností si Putin vybere, protože jeho vyjádření naprosto vyjasnilo, že nezáleží na tom, s jakým titulem skončí. Putin nemá plány přestat Rusko řídit, poté co vyprší jeho čtvrté funkční období.

Kromě signálu, že má v úmyslu zůstat v čele Ruska, Putinova zpráva také zopakovala tvrzení, že ačkoliv dál dává přednost ekonomické modernizaci s ohledem na zlepšení ruské konkurenceschopnosti, zvýšení životní úrovně a zvrácení depopulace, sedmašedesátiletý vládce nemá v úmyslu ani liberalizaci ruského politického života, ani omezení svého úsilí snížit schopnost jiných zemí ovlivnit ruskou vnitřní politiku. To vyplývá z Putinových akcí stanovících nadřazenost domácí legislativy nad mezinárodním právem, což kromě jiného Rusku umožní ignorovat nálezy Evropského soudu pro lidská práva, který často rozhoduje proti ruským úřadům v případech zahrnujících porušování lidských práv. Vyplývá to také z jeho návrhu zakázat ruským úředníkům cizí občanství nebo povolení k pobytu a z rozšíření požadavků na trvalý pobyt prezidentských kandidátů z 10 na 25 let. Zpráva také ukázala, že Putin dál považuje nové ruské zbraně za vhodný nástroj k vedení politiky tváří v tvář Západu, ačkoliv tentokrát nebylo řinčení šavlí tak hlasité jako v předchozích dvou případech.

Je možná paradoxní, že rada kterou Putin dostane ohledně ruského postoje k Západu, se může na pozadí odvolání celé vlády stát poněkud méně nesmiřitelnou. Důvodem je, že Medveděvovo nové místo bude pozice Putinova zástupce Bezpečnostní radě, která radí ruskému lídrovi mj. ohledně zahraniční politiky. Tato rada je ovládána jestřáby a příchod Medveděva, jehož prezidentství se vyznačovalo resetováním vztahů s USA a uplatněním nové smlouvy START, může změkčit některé z rad, které rada Putinovi poskytuje ohledně postupu vůči Západu. Nicméně dopad Medveděvových rad bude přesto omezený, vzhledem k tomu, jak mnoho rozhodování o zahraniční a bezpečnostní politice bylo koncentrováno v rukou muže, jež je nejdéle úřadujícím ruským lídrem od časů Stalina.

Pokud jde o osud samotného Medveděva, jeho ztráta postu premiéra ve prospěch Michaila Mišustina byla výrazně omezena šancemi v soupeření s dalšími Putinovými loajalisty, kteří se snaží být vybráni za nástupce v Kremlu, navzdory faktu, že Medveděv už jednou toto soupeření vyhrál a působil jako třetí ruský prezident mezi lety 2008-2012, než post vrátil Putinovi.

Bez ohledu na to, kdo bude ruským prezidentem, premiérem a předsedou Státní rady v roce 2024, sázím na to, že budou stále čelit stejným strukturálním problémům, které zpomalují rozvoj Ruska již po léta. Rusko nemůže doufat v obnovení sedmiprocentního tempa růstu nebo vyššího, jemuž se těšilo počátkem Putinovy vlády, pokud jeho ekonomický růstový model spoléhající na export energií nebude přebudován.

To vyžaduje nejen liberalizaci ekonomiky, kde státní podíl činí odhadovaných 55 %, ale také zlepšení kvality veřejné správy a vynucování právního státu kvůli minimalizaci rozsáhlé korupce. To zahrnuje i báječné dohody, které údajně poskytli někteří monopolisté podnikům kontrolovaným některými z nejbližších Putinových přátel a činitele právních orgánů, kteří berou od soukromých podniků tak vysoké úplatky, že by se mohli umístit ve Forbesově seznamu nejbohatších Rusů, pokud by se jejich bohatství stalo legálním.

Putin úspěšně nashromáždil desítky miliard dolarů na financování národních projektů, které měly zvrátit ekonomické, technologické a sociodemografické trendy, ale ve zkorumpovaném, nekonkurenčním prostředí se špatnou vládou k tomu nedojde. Žádné výzvy k technologické modernizaci, zvýšení soukromých investic a nakonec k oživení ekonomického růstu nad úrovní globálního průměru - to všechno obsahovalo Putinovo vystoupení z 15. ledna - nebudou vyslyšeny, když soukromí podnikatelé dál čelí vyhlídkám na ztrátu zakázky ve prospěch rivalů s politickými konexemi nebo dokonce zabavení svých firem, někdy s pomocí zkorumpovaných soudců.

Putinovy návrhy transformovat Rusko ze superprezidentské republiky v zemi, kde má parlament významnější vliv, by byly v Rusku reálné, pokud by volby byly svobodné a férové, aby parlament nebyl z velké části obsazen kývači Kremlu, ale skutečnou opozicí schopnou zajistit reálný systém brzd a rovnováh uplatněný vůči výkonné moci.

Proslýchá se, že Putin dává přednost zahraničněpolitickým tématům, kde se Kreml ukázal být dovedným hráčem, zatímco strukturální socioekonomické problémy doma shledává příliš nudnými, než aby se jim soustavně věnoval. Nicméně pokud tyto problémy nebudou vyřešeny, on nebo jeho nástupce budou dál čelit realitě, v níž Rusko, s 3 % světového HDP a 2 % světové populace, ekonomicky a demograficky příliš zaostává za Spojenými státy a Čínou, než aby bylo skutečně rovnocenným hráčem těchto zemí v měnícím se globálním řádu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2440

Diskuse

Obsah vydání | 21. 1. 2020