Zapomeňme na pohádky a naučme se trochu skutečné historie

28. 1. 2020

čas čtení 5 minut

Je lehké rozčilovat se nad Vladimírem Putinem. Ten zneužil pětasedmdesátého výročí osvobození Osvětimi k projevu ve stylu sovětské propagandy, kdy si přisvojil lví podíl slávy i utrpení. Čtyřicet procent obětí holocaustu, řekl Putin na ceremonii v Yad Vashem v Izraeli, byli "Sověti" . což je přehnané tvrzení, které ignoruje skutečnost, že charakteristika "sovětský" byla nedobrovolná. Před německým útokem na Sovětský svaz se Stalin zmocnil oblastí s velkým množstvím židovského obyvatelstva, v Polsku a v Litvě, napsal v deníku Times Edward Lucas.


 

Nesporný fakt, že sovětská armáda rozbila Hitlerovu válečnou mašinérii nečiní vítězství "ruským". Většina bojů a civilních obětí nebyla v Rusku, ale v dnešní Ukrajině a Bělorusku. Po osvobození východní Evropy Rudou armádou okamžitě následovala dlouhá a brutální sovětská okupace.

Avšak ruské sebestředné a selektivní vnímání historie je podivně podobné našemu vlastnímu, britskému. Jak se blíží osmdesáté výročí, letos v létě, Bitvy o Británii, připravme se na naši vlastní, britskou verzi propagandy sovětského stylu. Jedním velkým mýtem je, že Británie po pádu Francie stála "samotinká" proti nacistickým hordám. Přesně řečeno: Británie byla jediná protinacistická země, bojující proti nacistickému Německu, kterou Němci r. 1940 neokupovali. Ale Britové nebojovali sami. V Evropě byla podzemní hnutí odporu (kromě jiných zemí) i ve Francii, v Řecku, v Polsku, v Holandsku a v Norsku. Británii podporovalo v boji proti nacismu celé Britské impérium. Během Bitvy o Británii byly v britském letectvu československé a polské jednotky i piloti z Belgie, Francie, Irska a Spojených států.

Navzdory velmi vítané přítomnosti oněch amerických pilotů je často nepříjemné si uvědomit, že Spojené státy sdílejí ruský názor na to, kdy druhá světová válka začala - překvapivými útoky r. 1941: Pearl Harbor pro Američany, Barbarossa pro Rusy. Pád Francie, Dunkirk, Bitva o Británii,. katastrofa v Narviku, pád Singapuru a všechny ostatní události prvních dvou let války, které jsou tak silně vryty do naší paměti, jsou pro ně jen podružnostmi.

Avšak i my se soustřeďujeme na slávu a ignorujeme to, co bylo předtím a potom, zejména, když nás to ukazuje ve špatném světle. Například ignorujeme anglo-německou dohodu z roku 1935, podle níž britské námořnictvo odešlo z Baltského moře a dovolilo německému vlivu se rozšířit v této mírové, probritské oblasti - čímž vyvolalo touhu Sovětů se tam Němcům postavit. Anebo naše ospravedlnění pro mnichovskou dohodu z roku 1938, v níž jsme donutili Československo, aby přijalo své rozbití, že jsme prý tehdy ještě nebyli připraveni bojovat. To je tatáž výmluva, jakou činí Rusové ohledně paktu Molotova s Ribbentropem  v roce 1939 mezi nacistickým a sovětským režimem.

Přepisujeme historii i tehdy, když jde o válečné cíle. My jsme nebojovali v druhé světové válce na záchranu židů. Hrůzy holocaustu se dostaly k veřejnosti až po válce (a o hodně útržkovitěji, než byste si mysleli). Bagatelizovali jsme židovské utrpení, které jim páchali nacisté z obavy, že by to oslabilo americkou podporu pro válku. Desmond Morton, šéf výzvědných služeb Winstona Churchilla, zabránil polskému kurýru, aby nás upozornil, že dochází k vyhlazování židů.

Ostře kritizujeme Sověty za masakr 22 000 polských důstojníků v Katynu a jinde. Zapomínáme, že na konci války jsme předali dvojnásobně velký počet kozáků a dalších antikomunistických Rusů, Ukrajinců a Jugoslávců - kteří se k nám obrátili pro bezpečí - na děsivou, jistou smrt v rukou komunistické tajné policie. Sloučení nutnosti naší válečné aliance se Sovětským svazem s myšlenkou "dobré" války vyžadovalo pozoruhodné morální pokrytectví. Pochybuju, že mnoho lidí v Británii bude oslavovat den 5. prosince 2021, kdy to bude osmdesáté výročí našeho vyhlášení války proti Finsku, přátelské demokracii, jejímž jediným proviněním bylo, že se stala obětí nevyprovokovaného útoku našeho sovětského "spojence".

Slyším ozvěny Putinova lživého mytologizování války v našem komiksovém přístupu k historii: primitivně řečeno, jsme potomky Vyvolených, plni ducha odporu proti nacistickému Německu z druhé světové války, plavíme se na malých člunech, které zachránily naše chlapce v Dunkirku. Všichni ostatní jsou zbabělci.

Výročí osvobození Osvětimi by mělo být připomenutím, že mrtví si zaslouží víc než sebeuspokojivou manipulaci a mytologizaci a vytahování se. Je to příležitost truchlit po obětech a přemýšlet o tom, co motivovalo pachatele tehdy a co - navzdory tomu, že se pořád opakuje "Již nikdy" - pořád živí a dodává energii jejich dnešním nenávistným následovníkům.

Musíme se vypořádat s nepříjemnými otázkami o tom, jak ta válka začala a jak skončila. Zejména Evropané by měli uvažovat o cenném, stále ještě nedokončeném úkolu smíření a spravedlnosti, mezi zeměmi i mezi sebou. Zneužívat svého morálního kapitálu může být svůdné, ale dopadne to špatně. 

0
Vytisknout
15923

Diskuse

Obsah vydání | 30. 1. 2020