Druhá světová válka a bitva o kolektivní paměť ve Východní Evropě

11. 5. 2020

Rusko a Ukrajina si připomínají konec války velmi odlišnými způsoby. Zatímco Moskva historickou událost dál politizuje, Kyjev se posouvá ke stále západnějšímu přístupu, napsal Roman Gončarenko.

Před pětasedmdesáti lety ruští, ukrajinští a další vojáci Rudé armády obsadili Berlín. Nicméně již po léta nedošlo ke společné připomínce této historické události.

Nedávno podle berlínské listu Tagesspiegel ukrajinský velvyslanec v Německu Andrij Melnik odmítl pozvání berlínského primátora Michaela Müllera k účasti na kladení věnců 2. května, spolu se zástupci Ruska a Běloruska. Melnyk poukázal na probíhající válku na východní Ukrajině, v níž Kyjev považuje Rusko za okupační mocnost.

Ale přístupy k tomu, jak Rusko a Ukrajina pohlížejí na konec 2. světové války, ze nezačaly zničehonic lišit s ruskou anexí Krymu nebo válkou v Donbasu.

Jeden z podstatných rozdílů mezi oslavami konce války na Západě a v Rusku představuje oficiální datum ukončení války. Zatímco pro Západ je rozhodující datum kapitulace nacistického Německa ve francouzské Remeši 8. května, Rusko slaví Den vítězství 9. května. Posledně zmíněné datum vychází z faktu, že Josif Stalin trval na podepsání další kapitulace v Berlíně o den později.

Rozhodnutí odložit letošní vojenskou přehlídku v Rusku kvůli koronavirové pandemii bylo podle mluvčího prezidenta Putina pro vládce Kremlu obtížné. Letošní oslavy měly být největší za mnoho let a mělo poprvé od roku 2014 dojít k návratu vysoce postavených zahraničních hostů jako francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.

Rusko zdědilo tradici oslav 9. května coby "Dne vítězství ve Velké vlastenecké válce" po SSSR, ale tradice prodělala řadu změn. V 90. letech se přehlídky uskutečňovaly zřídka a probíhaly bez tanků, raket a dalšího těžkého vojenského vybavení.

Když se k moci dostal Vladimir Putin, neoficiálně udělal ze Dne vítězství nejvýznamnější veřejný svátek. Od té doby se přehlídek účastní stále více vojáků a objevují se zde nejpokročilejší zbraně. Další novinkou se stal "Nesmrtelný pluk", který Kreml adaptoval od regionálních skupin, které pochodovaly v ulicích se snímky členů rodin, kteří bojovali ve válce. Putin sám pochodoval v podobných průvodech.

Avšak přehlídka ke Dni vítězství nepředstavuje jediné fórum, na němž moderní Rusko během připomínek 2. světové války zastínilo starý Sovětský svaz. Připomínka vítězství nad Adolfem Hitlerem a nacistickým Německem bylo rozšířeno v nástroj mobilizace značných částí ruské společnosti, a to nejen sociálně, ale také politicky, což se dobře hodí do Putinovy oficiální ideologie vlastenectví. Další symboly tohoto posunu lze vidět na samolepkách s nápisem "Díky, dědečku, za vítězství", nebo "Na Berlín", stejně jako v nedávném nárůstu počtu nových Stalinových pomníků v zemi.

Přednedávnem se Putin osobně vložil do debaty ohledně kolektivní paměti druhé světové války. Koncem roku 2019 kritizoval Evropský parlament za tvrzení, že Sovětský svaz byl částečně zodpovědný za vypuknutí války kvůli paktu o neútočení mezi nacistickým Německem a SSSR podepsaným v srpnu 1939 - podle nějž si obě země rozdělily Polsko.

Putin toto hodnocení vehementně popíral a místo toho obvinil Polsko, Francii a Británii v důsledku jejich schvalování Mnichovské dohody z roku 1938.

Putin se stylizuje do role ruského bojovníka proti tomu, co označuje za "falšování historie". Moskevský komentátor Viktor Jerofějev tvrdí, že probíhající "válka pojmů" bude pokračovat, dokud se Rusko bude považovat za "politického a ideologického dědice" SSSR. Jerofějev má za to, že posun k pozitivnějšímu obrazu Stalina je pouze jednou částí tohoto vývoje.

Sousední Ukrajina, která bývala druhou nejlidnatější republikou SSSR, k 9. květnu přistupuje zcela odlišně. Od roku 1991 země dodržovala sovětskou tradici a pokračovala v připomínce tohoto data, i když stále více bez vojenského vybavení.

Jak šel čas, vznikly také stále silnější snahy oslavovat nacionalistické povstalce, kteří bojovali proti Sovětskému svazu - zejména na západní Ukrajině. Takové city byly kontroverzní, protože někteří z těchto nacionalistů ve skutečnosti kolaborovali s okupujícími Němci. Někteří politici se dnes snaží využít a instrumentalizovat napětí vyvolané takovými pokusy.

Poté Ukrajina za minulého prezidenta Petra Porošenka podnikla významný krok k rozchodu se sovětskou tradicí. Od roku 2015 země slaví 8. květen a soustředí se na připomínku milionů obětí války, podobně jako na Západě. I když 9. květen zůstává státním svátkem, znamená konec 2. světové války, ale nikoliv "Velké vlastenecké války".

Ukrajina se nyní nachází v přechodné fázi, která má své nevýhody. Například zákaz sovětských symbolů jako srp a kladivo se stal zdrojem konfliktu, včetně některých, k nimž došlo během pochodů 9. května.

Svatojiřská stužka je dalším symbolem, který byl na Ukrajině zakázán v roce 2017. Černooranžová stuha se stala centrálním symbolem oslav v putinském Rusku, kde ji nosí veteráni, politici, umělci i občané.

Na východní Ukrajině je ale také oblíbeným symbolem proruských separatistů. To je zřejmě dalším důvodem, proč se ukrajinský velvyslanec rozhodl nepodílet se na oslavách spolu s ruskými kolegy.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4485

Diskuse

Obsah vydání | 18. 5. 2020