3. 9. 2020
Úřady v Gaze nemohou zavést izolaci nebo dokonce úplný zákaz vycházení,
protože pásmo je domovem dvou milionů lidí, včetně 1,4 milionu uprchlíků,
žijících v extrémně stísněných podmínkách. Podle UNRWA žije v Gaze 30 000 obyvatel
na kilometr čtvereční a v uprchlických táborech dokonce 55 000 obyvatel na
kilometr čtvereční. Pásmo Gazy je tedy nejen jedním z nejlidnatějších míst na
světě, ale také jedním z nejchudších. Stovky tisíc lidí žijí ve zchátralých
uprchlických táborech a v rozbombardovaných budovách, kde mají jen omezené
zázemí.
„Zůstat doma“ není volbou, pokud jste odkázáni na každodenní práci za velmi
nízké mzdy, abyste mohli pokrýt ty nejzákladnější potřeby. Zůstat doma 14 dní
znamená žádnou práci, žádný příjem a žádné jídlo.
Hospodářskou krizi prohlubují výpadky elektrické energie, které každý den
trvají nejméně 12 hodin. Navíc 96 procent vody není vhodné k pití. Přidejte k tomu extrémní
teploty – v létě je velmi horko, v zimě zas velmi chladno – dále pak
izraelské bomby a vojenské vpády, a máte co do činění se skutečně závažnou
krizí. „Zůstat doma“? To prostě není možné.
Pokračující blokáda uvalená na Gazu je jedním z hlavních důvodů, proč je řešení
pandemie obzvláště obtížné. Říká se, že pásmo Gazy je největším vězením pod
širým nebem na světě. Gaza od roku 2007 čelí ze strany Izraele a jeho spojenců,
včetně Egypta, striktnímu obléhání ze vzduchu, vody a země. Léky,
zdravotnický materiál na jedno použití, laboratorní materiál a vybavení patří k
základním položkám, jejichž dovoz embargo tvrdě omezuje. Palestinci, kteří
potřebují lékařské ošetření v zahraničí, čelí každé myslitelné pravděpodobnosti,
že jim bude kvůli blokádě zamítnuto povolení k cestě.
Imunitní systém člověka závisí na vyvážené stravě a pití čerstvé vody – to vše
ve zdravém životním prostředí. Gaza nic z toho nemá. Rozpadající se zdravotnictví
se snaží vyrovnat s každodenními problémy, bez ohledu na koronavirus. Panuje
nedostatek osobního ochranného vybavení, dezinfekčních prostředků a dalších
základních čisticích prostředků.
OSN ve zprávě z roku 2017 uvedla, že pásmo Gazy bude do roku 2020
„neobyvatelné“. Nu, jsme v roce 2020 a blokáda navzdory pandemii stále existuje.
Výsledkem je rozsáhlá chudoba, těžce poškozený sektor zdravotnictví a zoufalé
životní podmínky, které jsou přímo ideální pro šíření nakažlivé choroby.
Jaké mohou mít vyhlídky lidé žijící na obléhaném území, které má jen 40 lůžek
intenzivní péče na dvoumilionovou populaci?
Palestinci v Gaze jsou však navzdory všem těžkostem optimističtí. Nechtějí, aby
je tato nová výzva zlomila. Zatímco rozvinutý svět disponuje pokročilou
technologií k řešení pandemie, pásmo Gaza je v tomto ohledu osamoceno,
protože má k dispozici pouze jednoduché a primitivní možnosti. Život se zde víceméně zastavil.
Izrael mezitím Gazu periodicky bombarduje. Proč o tom svět mlčí? Má-li mít OSN a její rezoluce vůbec nějakou důvěryhodnost, musí dnes sloužit k ochraně Palestinců žijících v pásmu Gazy. Toto je základní lidské právo, které platí v lepších dobách, v době smrtící pandemie je to nezbytnost.
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse