Konec pohádky o brexitu

16. 12. 2020

čas čtení 4 minuty
Po tři století všechny britské vlády sdílely jeden strategický zahraničněpolitický cíl: Zajistit, aby Británie v Evropě nikdy nezůstala izolována. To v 18. a 19. století znamenalo války proti dominantní mocnosti Francii, dvě války proti Německu ve století 20. a účast Británie ve studené válce až do konce sovětské hrozby v roce 1989, napsal Gavin Esler.


Ale v roce 2020 britský premiér Boris Johnson dosáhl něčeho opravdu zarážejícího. Povedlo se mu spojit evropský kontinent od Irska po Blat, od Švédska přes Španělsko po Itálii v Evropskou unii, která považuje Británii za stát, co se chová příšerně.

Když nedokázala dosáhnout dohody o vystoupení z EU - dohody, o níž Johnson tvrdil, že "je připravena k upečení" - a s neshodami ohledně práva rybolovu, Johnsonova vláda se rozhodla vyslat dělové čluny, aby chránily "naše ryby".

Titulek listu The Times zní "Námořnictvo bude hákovat francouzské lodě". Bývalý konzervativní poslanec a nyní politický komentátor Timesů Matthew Parris označuje Johnsona za anglického (ne britského) nacionalistu.

Nejenže rozvrátil centrální prvek britské zahraniční politiky za celých 300 let, ale podkopal také jednotu Británie, když oživil soupeřící nacionalismy ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku.

Má kniha o tomto vzkříšeném anglickém nacionalismu, "How Britain Ends" (Jak končí Británie), bude publikována v únoru a dospívá k závěru, že Británie, jak je nyní zkonstruována, se bude muset buď odvážně inovovat, nebo riskovat rozpad.

Bezprostředně stále ještě chybí chybí jasno v tom, zda Británie opustí EU s dohodou nebo bez. Po čtyřech a půl letech nesčetných prodlužování jsou jednání opět znova prodloužena s údajným "konečným" limitem dne 31. prosince. Ať už bude výsledek jakýkoliv, škody už nastaly.

Johnsonova vláda způsobila, že Británie vypadá nekompetentně, arogantně a špatně řízená - což je strašlivá kombinace.

Johnson se odcizil přátelům Británie v Evropě a iritoval nadcházející Bidenovu administrativu ve Washingtonu.

Britský tisk útočil na Emmanuela Macrona a Angelu Merkelovou způsoby, které jsou jak nefér, tak poškozují samu Británii. Kancléřka Merkelová byla vždy skvělou spojenkyní.

Jednou mi řekla, že jako děvče v bývalém východním Německu poslouchala rádio BBC pod peřinou, učila se anglicky a obdivovala britskou kulturu.

Takže co se stane teď? Dohoda - jakákoliv pravděpodobná dohoda - bude mít za následek chudší Británii než by byla ta, jež by zůstala v EU. Ale odchod bez dohody by uškodil ještě více a poškodil by vztahy na celá léta.

Johnson tvrdí, že Británie opouštějící EU bez dohody bude s EU obchodovat velmi dobře na základě podmínek Světové obchodní organizace (WTO), které ale často nazývá "australské podmínky". To je naprosto zavádějící.

Podmínky WTO znamenají nová cla na zboží, rostoucí ceny, zatěžující vyplňování formulářů, byrokratické komplikace a dlouhé fronty v přístavech.

Řidiči kamionů budou bojovat s novými pravidly. Británie bude potřebovat tisíce nových celníků. Mimochodem, Austrálie nemá s EU dohodu o volném obchodu, ale usiluje o ni. Bank of England předpovídá, že odchod bez dohody bude v dlouhodobém výhledu pro britskou ekonomiku ještě škodlivější než koronavirová pandemie, která si již vyžádala mnoho miliard liber.

Ale dohoda s EU má také háček. K čemu by byl brexit, pokud Británie zůstane vázána standardy a pravidly EU, což je nezbytná podmínka pro získání dohody? Tento problém byl zjevný po léta.

Vloni bývalý premiér Tony Blair věc stručně shrnul, když řekl, že odchod bez dohody by znamenal "bolestný brexit", zatímco jakákoliv dohoda by pro ideology brexitu znamenala "brexit beze smyslu". Po léta se Johnson těmto zřejmým problémům vyhýbal slizkými frázemi a nemožnými sliby.

V případě brexitu bez dohody Johnsonovy dělové čluny mohou údajně chránit "britské ryby" - což je druh, který věda nezná - ale jen tím, že vyvolají hněv a odcizení u našich nejbližších evropských přátel a cenných spojenců v NATO.

Británie vydržela čtyři roky brexitérských pohádek, ale nyní stojí na pokraji nejhoršího zahraničněpolitického debaklu, jaký svět pamatuje.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9455

Diskuse

Obsah vydání | 22. 12. 2020