Před schůzkou ústavních ničitelů, aneb Sejdeme se na hřbitově

12. 3. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Foto: Wikimedia Commons. Licence: Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported.

22. března má dojít k Zemanem svolané klíčové schůzce ústavních ničitelů. Na tyto schůzky pravidelně nebývá zván předseda senátu Vystrčil, který se prohřešil tím, že nedostatečně aktivně líbá čínskou zadnici. A to si věru dovolil dost, vzhledem k tomu, co všechno pro Českou republiku dělají útočící čínští hackeři a jak úžasně ji chrání před pandemií nepovolené a neúčinné čínské respirátory.


Zeman požaduje personální čistky ve vládě a dalších institucích. Vadí mu ministři Blatný a Petříček, kteří trváním na kolektivně přijatých pravidlech a rozhodnutích blokují dovoz nedostatečně otestované a v Evropě neschválené ruské vakcíny Sputnik V, stejně jako účast ruské společnosti Rosatom v tendru na dostavbu dukovanské elektrárny. Skončit by podle Hradu měla i šéfka Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) Irena Storová, která opakuje, že nemůže přes hlavu Evropské lékové agentury povolit použití řádně neotestované, politicky forsírované ruské vakcíny.

Zdivočelý aktivistický prezident samozřejmě v českém ústavním systému nemá co prosazovat žádné své "pet projects". Ani ekonomicky, dopravně a hydrologicky nesmyslný kanál D-O-L, ani ruské Dukovany, ani Sputnik. A už vůbec není na něm, aby rozhodoval o složení vlády, natožpak o personálním obsazení státních úřadů. Kdo bude či nebude ministrem je věcí premiéra, o jmenování ředitele SÚKL rozhoduje ministr zdravotnictví.

Je doslova neuvěřitelné, že Zemanovi podobné chování ve středoevropské zemi prochází již druhé volební období, aniž by to vyvolalo vážné politické nepokoje. Nezbývá než předpokládat, že řada jeho voličů vlastně vskrytu duše touží po idylické atmosféře diktatury některé ze středoasijských ex-republik SSSR, kde bývá skutečně zvykem, aby vládce po stalinském vzoru rozhodoval doslova o čemkoliv - a poddaní mají povinnost k němu obdivně vzhlížet a nanejvýš ještě šoupat nohama pod stolem, pokud se jim náhodou úplně nelíbí vládcův nový politický kapric, "geniální" báseň velikého kormidelníka či zlatá socha ve výrazně nadživotní velikosti.

Důvody, proč tentokrát rozhodně praštit Zemana přes prsty, jsou dvojího druhu - totiž vlastně jde o celkem tři typy důvodů.

Předně nedává žádný smysl používat řádně neotestovanou a neschválenou vakcínu - jedno odkud a kdo ji protlačuje, ani nespolehlivé jaderné zařízení, které krátce po zprovoznění zaznamená hned dvě vážné poruchy, ba ani nalít miliardy korun a tun betonu do černé díry nesmyslného "dopravního" projektu.

Za druhé, je nesmírně důležité, aby o klíčových záležitostech v ČR rozhodovali ti, kdo k tomu mají kompetence a kdo také nesou za rozhodnutí příslušnou odpovědnost. Zeman si ale plete ricinový olej s ricinem a nedokázal za mnoho let najít Peroutkův článek, na nějž si "určitě vzpomíná". Jeho kompetence rozhodovat o čemkoliv jsou i vzhledem k rychlému úpadku schopností doslova mizivé. A odpovědnost za rozhodnutí, která mu nepřísluší, rozhodně nenese. Proto nelze připustit, aby prosadil svou - stejně jako nebylo možno zohlednit přání dosluhujícího dementního prezidenta Svobody ohledně zastřelení ošetřujících lékařů.

Za třetí, žijeme ve zlomové době, ve které se může rozhodnout na desítky let o tom, kam bude Česká republika patřit. Meziválečná generace zažila dvě dekády politické svobody, my jsme měli to štěstí, že nám byla dopřána celá tři desetiletí. Možná, že Zemanovým voličům už to stačilo a touží se vrátit do východňárského bezčasí. Existuje nicméně ohromná skupina lidí, kteří nevidí žádný důvod měnit zemi v ruský a čínský protektorát.

Že přeháním? Bohužel vůbec ne. Pohled do Běloruska, kde Moskva převzala kontrolu nad sdělovacími prostředky, do Srbska, jehož ulicemi prochází čínští policisté a prezident děkuje za čínskou vakcínu, nebo i do Austrálie, která po mnoha letech sbližování s Čínou jedinkrát přednesla kritické poznámky - a stala se okamžitě terčem nevybíravé dezinformační a diplomatické kampaně plus tvrdých ekonomických sankcí, varuje, kam vede politika spolupráce s darebáckými revizionistickými mocnostmi.

Prezidenta opravdu nemá Česká republika proto, aby zneužíval krize k vynucení prudkého obratu v zahraničněpolitické orientaci země. Pokud by chtěl být prezident v krizi užitečný, existují ovšem rozumné způsoby, při nichž by se dokonce mohla angažovat celá jeho rodina.

O to zde však nejde. Na programu dne je Zemanův pokus uzurpovat si další a další neústavní pravomoci a vydírat celý stát kvůli požadavkům zahraničních sponzorů svých "nezávislých" prezidentských kampaní.

Stává se bohužel docela často, že impotentním starcům v mocenské pozici skýtá ukojení možnost bezohledně ovládat lidi kolem, kteří na rozdíl od nich ještě normálně žijí. Připadají si tak mladší a získávají náhradní pocit životní intenzity.

Česká republika si ovšem nemůže dovolit stát se luxusním sanatoriem pro vyšinutého seniora, proti němuž byl i Leonid Iljič Brežněv - na sklonku svého vládnutí závislý na barbiturátech - vzorem pevného fyzického a mentálního zdraví.

-1
Vytisknout
9844

Diskuse

Obsah vydání | 16. 3. 2021