Proč je dnešní Česká republika státem "blízkovýchodního typu"

24. 5. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
Foto: Pixabay. Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 2.5 Generic.

Kypr právě vyhlásil mimořádný stav kvůli sílícímu proudu syrských uprchlíků. Ekonomicky kolabující syrský stát se totiž pomalu mění v diktátorský narkostát, v němž stále více obyvatel znova "hlasuje nohama".

Dva hlavní Asadovi spojenci v syrské občanské válce - Írán a Rusko - neváhali vynaložit miliardové částky na vojenskou intervenci, ani je však nenapadne financovat poválečnou obnovu. Naopak: Pro ně přišel čas ohlížet se po kořisti a alespoň částečně dostat nazpět vynaložené náklady. Obyčejní Syřané mezitím hladoví, i státem dotovaný chléb se stává často nedostupným, přičemž již tak děsivý útlak režimu sílí přímo úměrně tomu, jak vládní klan nad řadou oblastí fungování běžného státu postupně ztrácí kontrolu a obává se nových nepokojů.

Že se o Asadově Sýrii hovoří jako o narkostátu by nemělo být příliš velkým překvapením. Otec současného vládce Háfiz Asad přenechal už počátkem 80. let právě za tímto účelem území okupovaného libanonského údolí Bikáa pod palcem kurdské teroristické organizaci PKK, která měla povinnost platit mu na soukromý účet heroinové desátky. Podstatná část peněz, které si klan Asadů ulil na Západ, tak vedle rozkrádání státních fondů pochází také z dlouholetého obchodování s drogami.

Mimořádný stav na Kypru představuje naprosté fiasko zemanovsko-hamáčkovské imigrační politiky "ať zůstanou doma", která je založena na nesmyslném tvrzení, že Syřané prý nemají před čím utíkat, protože jejich povinností je "doma bojovat proti terorismu". Ovšemže boj proti státnímu terorismu Asadova režimu tím hradně-vniterní klika nemyslela ani minutu...

Mezitím se díky hlásání podobných nezměrných a vpravdě neuvěřitelných kravin (což ovšem dává smysl, víme-li, že poslední slušně vzdělaný a inteligentní spolupracovník Hynek Kmoníček opustil Zemana v roce 2015) Česká republika stala zemí, která se sice sama halasně dovolává mezinárodní solidarity, když se dostane do úzkých kvůli zpackaným protipandemických či vakcinačním opatřením, případně kvůli velice neochotně přiznanému konfliktu s Ruskem - avšak ve všech ostatních případech, kdykoli se solidarita týká někoho jiného, zná jen výmluvy a prázdné žvásty o "suverenitě"; potřebným absolutně nepomáhá.

***

Že Hrad i Strakovka tolik let se sympatiemi hledí do Damašku, zatímco západní média odhalují celé knihovny dokumentů o syrských mučírnách nebo nasazení chemických zbraní, má ovšem i jakési strukturální vysvětlení. Oligarchické Česko, které plnými hrstmi rozkrádá jak premiér, tak prezidentská kancelář, nemůže přece odsuzovat někoho za věci, které jeho vlastní politické elity zčásti také běžně provádějí. Syrský stát je podobně zprivatizovaný jako český - jen se po občanské válce, během níž vládní síly politikou spálené země zničily tamní ekonomiku, nachází v přiměřeně horším stavu.

Podobně jako Erdogan nebo Netanjahu, také Zeman s Babišem a Hamáčkem vedou válku proti "normální" veřejné rozpravě jménem fiktivní "mlčící většiny".

A další klíčový indikátor? Asad si objednal vraždu legendární válečné reportérky Marie Colvinové, Zemanův spolupracovník Karel Srba zase vraždu investigativní novinářky Sabiny Slonkové. Zeman se ovšem vyjádřil jasně: Novináři by se měli likvidovat. Třeba tak, jak to právě dělá běloruská diktatura?

O spojení českých "elit" s drogovým obchodem ovšem nic nevíme, je nicméně známo, že v Česku našli mocní již dávno zálibu v kontaktech se zločineckým podsvětím, k němuž patřil kamarád někdejšího šéfa úřadu vlády Šloufa Mrázek, či později kamarád premiéra Paroubka Kočka.

Mezinárodní tiskový institut nyní protestuje proti chování Hradu k vybraným českým médiím, jimž odmítá poskytovat informace. Obdobně se zachoval český Syndikát novinářů. V demokratické Evropě jde možná na straně státní instituce placené z peněz daňových poplatníků (která informováním médií jen plní svou zákonem danou povinnost) o něco naprosto neslýchaného, připomeňme však, že chování Asada či blízkovýchodních pravicových populistů jako izraelský premiér Netanjahu k médiím je od českých hradních postupů víceméně k nerozeznání.

Také v Izraeli - obdobně jako dávno předtím v Sýrii - se rozmohl politický kult osobnosti. Také tam teď mocní novináře označují za "nepřátele lidu", když upozorňují na věci, které jsou politikům mimořádně nepříjemné.

Diktátorské manýry, které se oficiálně teprve nedávno objevily na pražském Hradě, se ale už rychlostí blesku rozšířily i do podhradí.

Takže si shrňme: Zeman s Hamáčkem dodnes nevidí důvod pomáhat syrským uprchlíkům - protože to co provádí Asad a jemu podobní jim zřejmě až příliš připomíná některé věci, které jsou dávno běžné i v ČR. No a řekněte - utíkají snad před tímhle Češi do Řecka?

Tedy až na syrské masové mučírny a chemické útoky proti civilistům. Ty k české politické "kultuře" přinejmenším prozatím nepatří.

Ovšem na druhé straně lze s pomrkáváním na kameru lišácky prohlásit, že zmíněné věci jsou prostě v syrském folklóru taková "národné špecifiká" - něco jako vyhnání palestinského imáma z mešity al-Aksá za nedostatečnou podporu hamásistického terorismu - do nichž se šťouralsky vměšují jen zlovolní neokolonialisté a imperialisté, že ano?

2
Vytisknout
9081

Diskuse

Obsah vydání | 27. 5. 2021