Zrychlí se přechod na solární, větrnou a bateriovou energii v době, kdy v Evropě cena zemního plynu vzrostla o tisíc procent?

11. 8. 2021

Anna Shiryaevskaya, Stephen Stapczynski a Ann Koh na webu Bloomberg.org uvádějí, že cena zemního plynu v Evropě od pandemií způsobeného krachu v květnu 2020 vzrostla o tisíc procent. V jiných částech světa, které mají více vlastního zemního plynu, došlo za poslední rok také k nárůstu cen, i když ne v takovém měřítku. V Asii se cena zkapalněného zemního plynu zvýšila šestkrát a ve Spojených státech je navzdory frackingu na desetiletém sezónním maximu.

Tento prudký nárůst cen plynu však není jen post-pandemická náhoda. Zdá se, že odráží nový trend, kdy celosvětová poptávka převyšuje nabídku; trend, který by měl pokračovat v průběhu této dekády.

Vysvětlují, že jedním z faktorů, které vedle rostoucí poptávky způsobují trvale vyšší náklady na zachování zemního plynu, je skutečnost, že investice do nových zařízení na výrobu zemního plynu zaostávají, protože investoři jsou pod tlakem ekologů a vlád, aby se od fosilních paliv odklonili.

Současně zvýšená poptávka částečně pramení ze spěchu, který vyvolává snaha zbavit se špinavého uhlí v zemích, jako je Čína a Německo, a to ve snaze splnit cíle v oblasti snižování emisí oxidu uhličitého. Zemní plyn, pokud se těží šetrně, jak to dělá Katar, produkuje o polovinu méně emisí skleníkových plynů než uhlí.

Tato zpráva to výslovně neříká, ale můžeme vyvodit závěr, že velký nárůst cen zemního plynu je přímým důsledkem reakce vlád a korporací na klimatickou krizi a odráží rozporuplnou situaci, kdy obavy o klima jednak odvádějí vlády a trh od uhlí a přiklánějí je k zemnímu plynu a jednak připravují zemní plyn o investiční prostředky.

Zpráva agentury Bloomberg se zdá být netknutá dlouhodobými změnami v zavádění obnovitelných zdrojů, o nichž reportéři nepřesně říkají: "Mezitím jsou alternativy bez fosilních paliv, jako je větrná a solární energie, v relativně rané fázi energetického přechodu."

Ve skutečnosti je zejména větrná energetika vyspělou technologií a cena větrné energie může činit pouhé tři centy za kilowatthodinu, což je podstatně levnější než uhlí nebo zemní plyn. Ve slunných oblastech je nyní solární energie k dostání rovněž za tři centy za KWh. Někde dokonce i za méně. Uhlí stojí pět centů za kilowatthodinu a zemní plyn asi 6,5 centu za KWh. Pokud zemní plyn zdraží, bude to impuls k přímému přechodu na obnovitelné zdroje.

Záleží také na palivovém mixu k výrobě elektřiny v dané zemi.

V roce 2020 zajišťovala větrná energie ve Spojeném království přibližně čtvrtinu elektřiny a tento podíl poroste v době, až budou uvedeny do provozu nové větrné elektrárny na moři, které se nyní staví. Uhlí již bylo v Británii téměř vyřazeno a jeho podíl na výrobě elektřiny klesl pod dvě procenta. Největším palivem pro elektrárny zůstává zemní plyn, který tvoří přibližně 36%. Vláda tedy bude mít při dalším snižování emisí uhlíku jedinou možnost: nahradit zemní plyn větrnými, solárními a bateriovými elektrárnami.

V případě podobného scénáře jako ve Spojeném království bude nárůst cen zemního plynu, který předpovídá agentura Bloomberg, spolu s cíli v oblasti snižování emisí CO2 pravděpodobným hnacím motorem prudkého nárůstu obnovitelných zdrojů energie.

Jinak to vypadá například v Číně, kde se uhlí stále podílí 56% na výrobě elektřiny a kde by bylo možné dosáhnout velmi výrazných úspor emisí CO2 přechodem na větší množství zemního plynu. Zároveň však Peking výrazně rozšiřuje využívání větrné a solární energie. Samozřejmě, že větrná a sluneční energie může být o tolik levnější než zemní plyn, že Čína přehodnotí své rozhodnutí a nahradí uhlí obnovitelnými zdroji.

Pak tu máme Kalifornii, kde téměř 50 měst zakázalo používat zemní plyn na vytápění a vaření v nově postavených budovách a trvá na jejich elektrifikaci. Hnutí proti zemnímu plynu bude pravděpodobně nejen bránit investicím do těžby zemního plynu a provozu elektráren, ale navíc odrazovat od používání zemního plynu vůbec. Guvernér Newsom pravděpodobně do roku 2024 zakáže frakování, přičemž povolení se již nyní získávají obtížně. Fracking je náročný na vodu a dlouhodobé kalifornské sucho navíc způsobí, že tato praxe bude stále nepopulárnější a dražší.

Rozsáhlé rozšíření kapacity kalifornských bateriových úložišť také oslabuje argumenty pro zemní plyn jako základní zdroj energie, což je jev, který se v příštích letech ještě zrychlí.

Řekl bych tedy, že máme smíšený obraz o dopadu vysokých cen zemního plynu na přechod k obnovitelným zdrojům energie. V zemích s vysokým podílem uhlí, jako je Čína a Polsko, by mohlo dojít k přechodu na zemní plyn kvůli celosvětovému tlaku na snižování emisí CO2. A tento krok by mohl po určitou dobu udržet tlak na ceny. Ale v oblastech s nízkým podílem uhlí nebo bez uhlí, jako je Velká Británie a Kalifornie, poptávka po zemním plynu pravděpodobně prudce poklesne ve prospěch obnovitelných zdrojů. Otázkou je, zda odklon nízkouhelných států od zemního plynu vyváží vyšší poptávku v některých zemích. Navíc, pokud budou náklady na obnovitelné zdroje energie dále klesat a baterie budou levnější a budou mít delší životnost, část odklonu od uhlí bude stejně směřovat k obnovitelným zdrojům. Zdá se pravděpodobné, že do 15 let šílenství po plynu opadne a půjde do kopru, protože svět ovládnou levné větrné, solární a bateriové zdroje.

 

Celý článek v angličtině ZDE