Mistr imaginace

5. 10. 2021 / Soňa Svobodová

čas čtení 13 minut
 


Těmito dvěma slovy, lze stručně a jasně charakterizovat devadesáti mezinárodními cenami ověnčenou tvorbu známého českého fotografa, který svou profesionální kariéru zahájil před čtrnácti lety, kdy pro něj fotografovaní bylo spíše terapií. Až postupem času, se z této tvůrčí léčby vyvinula jeho neuhasitelná vášeň pro fotografování. Je autorem celé řady znamenitých snímků, na nichž ponejvíce zachycuje kontrast, konflikt i rovnováhu mezi člověkem a přírodou. A tak není divu, že se jeho tvorba těší celosvětové pozornosti. Důkazem, čehož jsou i výstavy v těch nejprestižnějších galeriích mezi něž patří Getty Images Gallery, Saatchi Gallery či Somerset House. Kromě toho je i autorem obalů mnoha knih z několika vydavatelských domů jako jsou HarperCollins Publisher, Sterling Publishing, Penguin Random House. Současně je ale i autorem řady portrétů slavných osobností, které vznikají v jeho pražském ateliéru, Martin Stranka.

Pane Stranka, před objektivem vašeho fotoaparátu kromě dokumentaristky Heleny Třeštíkové nebo výtvarnice Lény Brauner, stanul i světově uznávaný fotograf Robert Vano. Jaký to byl pro vás pocit fotit osobnost z oboru?


Roberta Vana mám moc rád. Pamatuju si, že jsem při prvním setkání z respektu vůči němu byl trochu nervózní. Ale tahle nervozita rychle opadla, když jsem pochopil, že je Robert přes veškeré své úspěchy nestrojený, lidský a prostě ryzí člověk. Povídání s ním je vždycky o neskutečné vlně živelné energie a pro mě osobně extrémně osvěžující.

O focení portrétu jsem dlouho přemýšlel. Jak ho realizovat, abych zachytil tu jeho úžasnou povahu a podstatu. S tím mi ale hned na začátku pomohl on sám. Řekl, že portrét se prostě fotí buď ve stoje nebo v sedě a sedl si a bylo to.

S vašimi fantaskními snímky slavíte úspěch po celém světě. Pomáhají vám při jejich vzniku kromě vaší představivosti, i vaše sny?

Občas ano. Rád se toulám ve svých myšlenkách a inspirace ke mně přichází z mnoha zdrojů. Jsou to občas malé detaily z všedního života ve městě, momenty a pocity ve filmových scénách, v hudbě. Jednu dobu jsem si po kapsách vozil i miniaturní deník, kam jsem si zapisoval, když mne něco napadlo, nebo zaujalo, na cestách Prahou a podobně. 

U postele pak mám zápisník. A když se mi stane, že ke mne přijde inspirace ve snu, zapíšu si to.

Mezi vaše nejznámější díla patří fotografie Dreamers and Warriors, Until You Wake Up či I Bloom For You. A právě zhotovení této posledně jmenované pro vás bylo nejnáročnější. V čem nejvíce, a jak dlouho jste na ní pracoval?

Od vzniku fotografie I Bloom For You už uběhla nějaká doba a musím říct, že dnes mám v portfoliu další a produkčně i mnohem náročnější snímky. Jedná se vlastně o celý soubor Boyhood, který vznikl za jedno léto, poté, co jsem byl nucen v březnu 2020 uzavřít výstavu Dechem v pražském Mánesu.

Co mají ale fotografie z tohoto souboru a fotografie I Bloom For You společného, je, že výsledný snímek vzniká na základě vystavění celé scény do posledního detailu a nepodléhá pak žádné velké manipulaci v postprodukci. Na takových snímcích je obecně náročná právě ta příprava. Od skautování lokality, castingu modelů, technické podpory, stylistů a dalšího personálu a podobně. Další věc je pak samotná realizace vzniku fotografie. Při focení v exteriéru navíc vše podléhá nepředvídatelnému počasí, a i přes využití profesionálního svícení scény preferuju to specifické odpolední denní světlo a mám tak na pořízení toho pravého snímku často jen desítky minut. Zrealizování takového snímku předchází týdny a někdy i měsíce příprav a samotné focení pak celý den. Kdo by chtěl nahlédnout do zákulisí vzniku těchto fotografií nalezne u mě na webu v sekci VIDEO několik backstage videí.

Když jsem si tyto vaše zmíněné snímky prohlížela, napadlo mne jméno malíře a kostýmního výtvarníka Theodora Pištěka. Myslím, že by vaše tvorby nádherně ladily. Neuvažujete o nějaké tvůrčí spolupráci, nebo uspořádání společné výstavy s tímto fenomenálním umělcem?

Myslíte jeho obrazy s motory? :) Ano. Vozy a technické prvky v obrazech pana Pištěka asi odráží jeho vášeň pro závodění. Zajímavá myšlenka spolupráce. Ale, myslím, že tím, že je pro mě moje tvorba, jakousi intimní zpovědí, netáhlo mě to doposud směrem ke spolupráci na projektu s jiným umělcem. Ale nikdy neříkám nikdy. Dokážu si představit, že by mohl vzniknout projekt, při kterém bych si spolupráci na tvůrčím procesu užil. A určitě pak s takovým mistrem jako třeba právě pan Pištěk.

Jste držitelem mnoha mezinárodních prestižních fotografických cen. Nechybí mezi nimi ani ta, která je považována za pomyslného fotografického Oscara Sony World Photography Awards, kterou jste získal dvakrát, a to v roce 2018 a 2019 za snímky, o nichž se zmiňujeme v začátku druhé otázky. Je zisk těchto cen pro vaší další tvorbu více povzbuzující, nebo stresující?

Otázky ocenění mě naštěstí ponechávají klidným. S veškerou pokorou musím říct, že vnímám tyto velké úspěchy jako potvrzení toho, že ve své práci jdu tím správným směrem. Určitě ne cíl nebo měřítko. To, že taková ocenění pak v další rovině zároveň i zvedají hodnotu mé tvorby a její žádanost u sběratelů umění je určitě příjemný bonus.

Vaším nejvystavovanějším a nejžádanějším souborem děl je vaše první a doposud neuzavřená série děl pod názvem I Found The Silence. Už víte, jakým dalším snímkem, plným ticha a klidu budete v této sérii pokračovat a hlavně, kde to ticho a klid v tak neskutečně hlučném světě budete hledat?

To je poslední dobou velmi častá otázka. Jak už jsem se zmínil, pustil jsem se v posledním roce do nového projektu Boyhood, v němž je znatelná změna přístupu k realizaci mých fotografií. Měl jsem potřebu vystoupit z jakéhosi komfortu a posunout se zase o kus dál. Soubor I Found The Silence je tímto stále otevřený, ale nedokážu sám říci, kdy a jakým snímkem v něm budu opět pokračovat. Možná i z toho důvodu je poslední dobou zájem o vystavování Souboru I Found The Silence tak enormní.

Ve vyhlášené pražské Galerii Mánes jste v loňském roce z instaloval svou první velkou českou retrospektivní výstavu pod názvem Dechem, která byla specifická v tom, že vstup na ní byl zdarma a Vy jste na ní byl denně osobně přítomen. Promítla se nějak tato zkušenost z denodenního setkávání se s návštěvníky vaší výstavy do vaší následné tvorby?

To je zajímavá myšlenka a něco nad čím se asi ještě zamyslím, protože ta interakce pro mne byla opravdu nosná stejně tak, jak byla i velmi náročná. Výstavu za jeden týden navštívilo přes 13000 návštěvníků. Ale asi můžu potvrdit, že hlavní hnací silou pro moje poslední fotografie a hlavním spouštěčem bylo uzavření zmíněné výstavy Dechem v Mánesu v březnu 2020 a to pouhý týden po jejím otevření. Přípravám výstavy jsme věnovali osm měsíců intenzivní práce a vložili do realizace exhibice na takto maximální úrovni spoustu úsilí. Zavřít za tím vším pak dveře po několika dnech pro mě bylo celkem zdrcující. Rozhodl jsem se přetavit tuhle emoci v něco pozitivního a prostě jsem se vrhl do focení.

Kvůli koronavirové pandemii byla výstava předčasně ukončena. Uvažujete v současné době, o jejím opětovném z reinstalování?

Určitě. Výstava měla v březnu obrovský úspěch a týdny jsme dostávali desítky a desítky žádostí o zopakování výstavy. I pro mě byla výstava díky uzavření po pouhém týdnu prostě neuzavřené téma a věděl jsem, že se do Mánesa vrátit chci. A tak budeme výstavu Dechem opět v pražském Mánesu otevírat tento listopad. Konkrétně od 1.11 do 30.11. 2021. V rámci výstavy bude vedle souboru I Found The Silence zcela poprvé celosvětově také uveden projekt Boyhood. A pro nadšence digitálního umění jsme se rozhodli vystavit i pár mých NFT děl. Na své si tak přijdou i ti, co již výstavu v březnu 2020 stihli. Plánuju být v průběhu výstavy opět osobně přítomen a na všechny se už těšíme.

Je o vás známo, že jste milovník velkoformátových fotografií. Je to z důvodu lepšího vyniknutí tématu na daném snímku?

Hodně mě baví objevovat v uměleckých dílech a jejich detailech skryté významy a příběhy. Moje fotografie ve velkých formátech vyniknou asi právě z tohoto důvodu. Připravuju v rámci fotografie a jejího příběhu na scéně vše do posledního detailu a každý je pro mě stejně důležitý. Odkrývám tím hlubší význam, více děje. Na dílo se pak díváte a znovu a znovu v něm objevujete nové emoce, nálady, význam.

Kolik jich ročně vytvoříte?

Kolik vytvořím fotografií za rok? To se hodně liší. Jsou období, kdy vyfotím jednu fotku za rok. A pak jsou roky, kdy vznikne za jeden rok rovnou celý soubor o deseti, dvanácti fotografiích. Vše záleží na více aspektech a na inspiraci asi především. Nechávám tomu většinou volný průběh.

Vzhledem k tomu, že pracujete často pro zahraniční klientelu máte možnost srovnávání. Myslíte si, že Češi dokáží vnímat umění?
Určitě se dá říct, že konkrétně výtvarná fotografie má v zahraničí mnohem širší publikum, a i akademicky je jinak uznávána. Věřím, že každý dokáže vnímat umění. Jen je občas možná třeba upustit od určitých paradigmat a vnímat opět pouhou podstatu.

Jste také autorem monografických knih I AM, 10 Years a Dechem.

Přemýšlíte nad nějakou další?

Určitě ano. Každá z knih mapuje určitý časový úsek v mé tvorbě a se vznikem nových projektů a fotografií bych rád publikoval další. Poslední publikace Dechem vznikla při příležitosti výstavy Dechem v galerii Mánes a vznikla vlastně jako katalog. Jedná se o doposud nejobsáhlejší záznam i když, neobsahuje některé fotografie z mojí dřívější tvorby, které naleznete v publikacích I AM a 10 Years. V další publikaci bych se chtěl soustředit na fotografie z projektu Boyhood.

Jaký fotoaparát při své tvorbě nejraději používáte?

Dlouho jsem fotil zrcadlovkou a tomu jsem zůstal věrný. Časem jsem pak přešel na středoformátový 150 megapixel fotoaparát Phase One IQ4. Když pociťuju potřebu se posunout o kus dál často se to neobejde bez odpovídající techniky. Ale technika je pro mě stále jen nástroj, když se mě někdo ptá, čím fotím, moc rád odpovídám, že očima. Protože i s tou nejlepší technikou nevytvoříte nic, když to není ve vás.

Můžete našim čtenářům prozradit na čem právě pracujete, není-li to vaším tvůrčím tajemstvím?

Momentálně ladíme poslední detaily znovuotevření výstavy Dechem v Mánesu tento listopad. I když se s výstavou v podstatě vracíme, chceme pro všechny návštěvníky opět zajistit nezapomenutelný zážitek a děláme pro to opět naše maximum. Zároveň taky pracujeme na dalších výstavách, které budou v České a Slovenské republice a v několika zemích světa uvedeny v roce 2022. Na zimu mám pak ještě v hlavě jednu fotografii, kterou bych rád nafotil. Ohledně veškerých mých dalších činností, událostí a novinek čtenářům doporučuju sledovat moje sociální média, kde veškeré zajímavosti sdílím. Najdete mne na webových stránkách www.martinstranka.com facebook stránce www.facebook.com/MartinStrankaPhotography a na Instagramu www.instagram.com/martinstranka/








































0
Vytisknout
1960

Diskuse

Obsah vydání | 7. 10. 2021