12. 11. 2021 / Karel Dolejší
Ještě během léta zarazila mnohé ani ne tak rychlost, jako spíše vyložená uspěchanost opatření ruských ozbrojených v reakci na lekce z nedávného karabašského konfliktu. V některých případech dokonce jen na úrovni roty dochází k masivnímu vybavování ruských tanků improvizovanými konstrukcemi z ocelových profilů nebo trubek, které mají chránit před útokem shora. Jak ale analytici upozorňují, podobné samodělky mohou znamenat jen velmi málo pro ochranu vozidla před moderními západními protitankovými řízenými střelami (PTŘS), které útočí na strop korby vozidla kumulativní hlavicí během přeletu nad cílem. Zato však by mohly pomoci proti malé, přesně naváděné munici - jakou používá například turecký útočný bezpilotní letecký prostředek (ÚBLP) typu Bayraktar TB-2.
Přitom v červenci, kdy bylo zřejmé, že ruská armáda někde plně vytěžuje už i rotní kádry se svářečským kurzem, nebyly ještě podepsány smlouvy Turecka se žádnou zemí NATO o dodávce Bayraktaru. Například polský nákup 24 kusů bojových prostředků byl oznámen v říjnu. Jediná s Ruskem sousedící země, o níž se tehdy už s jistotou vědělo, že Bayraktary nakupuje, se jmenuje Ukrajina.
Kremelská propaganda ovšem tvrdí, že v ukrajinském konfliktu Rusko představuje "nestranného" zprostředkovatele a nikdy se přímo do války nezapojilo.
***
Samotné ruské "nevládní" zdroje v posledních dnech zachytily velké počty tanků T-80 ve voroněžské Maslovce asi 30 km od hranic s Ukrajinou.
Nebylo zde oznámeno žádné významné cvičení - a ruské jednotky, které v dané oblasti normálně působí, tj. 20. gardová vševojsková armáda, jsou vybaveny jiným typem tanku, konkrétně různými verzemi nověji modernizovaných T-72 (až po verzi B3). Naproti tomu tanky T-80 novějších verzí pozorované ve Voroněži má ve výzbroji páteř ruské 1. gardové tankové armády, 4. tanková divize (Kantěmirovskaja).
Jedná se o elitní složku ruské armády usazenou v Naro-Fominsku nedaleko hlavního města, kterou by Moskva normálně těžko posílala do nějakého druhořadého konfliktu kolem hranic. Zmíněnou tankovou divizi mimochodem po reformách exministra obrany Serďukova, které počítaly s největším organizačním celkem pro lokální konflikty na úrovni brigády, v listopadu 2014 reaktivoval současný ministr obrany Šojgu - zjevně za účelem boje s jednotkami NATO. Jedná se o jedinou tankovou divizi zmíněné 1. gardové tankové armády, jejíž druhou divizní složku představuje další tradiční elitní ruská jednotka, 2. gardová motostřelecká divize (Tamanskaja) se základnou v Kalininci u Moskvy.
***
Ruská propaganda a od ní odvozená síť českých dezinformačních zdrojů se dlouho systematicky snaží vytvořit dojem, že válka v ukrajinském Donbasu je jakousi "ukrajinskou občanskou válkou", v níž "separatisté" vyzbrojení ukořistěnými ukrajinskými vzory výzbroje bojují s kyjevskou "fašistickou" armádou.
Po třech letech obsáhlého výzkumu byl nyní publikován důkladný materiál v rozsahu 234 stran zpracovaný s finanční podporou EU a německé vlády (.pdf), který mýtus "nezávislých donbaských povstalců" přesvědčivě vyvrací.
Většina z prozkoumaných 4 793 kusů munice a všech 43 kusů zbraní ukořistěných donbaským "separatistům" s výjimkou dvou byly vyrobeny v továrnách na území Ruské federace. Téměř polovina zjištěných vzorů výzbroje nebyla nikdy doložena jinde než přímo na ruském území, takže ani nemohou pocházet z mezinárodního černého trhu.
Značná část zmíněných zbraní byla vyrobena až po rozpadu SSSR - nemůže se tedy jednat o "v Rusku vyrobené staré zbraně z výzbroje ukrajinské armády".
Většina střelných zbraní nebyla sestavována z nezávisle získaných komponent, sériová čísla výrobku i komponent si odpovídají. Jinak řečeno, mezi výrobcem a uživatelem zbraní se vyskytovalo minimum zprostředkujících článků.
Identifikovány byly mj. průzkumné "drony" produkované ruskými výrobci s využitím komponent nakoupených v EU. Dochází k tomu proto, že pravidla vynucování zbraňového embarga nejsou pro spory mezi evropskými vládami a zbrojaři dostatečně přesně formulována - a zejména v případě technologií dvojího užití jsou stávající kontrolní mechanismy naprosto nedostatečné. V některých případech roli zprostředkovatele při nákupu embargovaných západních technologií Ruskem sehrála přeprodávající společnost Israel Aerospace Industries (IAI).
Nejméně pět ukrajinských zbrojařských továren na okupovaném území Donbasu bylo vyvlastněno a nyní prodávají svou produkci do Ruska.
Pokud zhruba po první dva roky konfliktu (2014-2016) existovaly v ojedinělých případech v Donbasu některé lokální "povstalecké" ukrajinské jednotky, zejména kozácké, Moskva se mezitím dávno postarala, aby existovat přestaly a vše bylo řízeno přímo z Kremlu. V případě fyzické likvidace nepohodlných velitelů je arci těžké rozhodnout, zda za ní stála např. rivalita čečenských bojůvek, cílená akce Moskvy, nebo případně operace ukrajinské služby SBU.
***
Je hodno zaznamenání, že ruskoběloruská propaganda (neradno zapomínat, že Kreml během potlačování protestů proti zfalšovaným volbám dodal Lukašenkovi i jednotlivé mediální poradce a novináře, takže jde o jednolitou mašinérii...) v posledních týdnech problém Ukrajiny rámcuje jako konflikt s NATO. Sám Lukašenko začal ve veřejných vystoupeních prohlašovat, že NATO "už má na Ukrajině základny", že je tam údajně vojensky přítomno, což označil za nebezpečné a nepřijatelné.
Nemáme ovšem dost kremlinologů na to, aby nám zjistili, zda Putin chce bratrovražedný, potenciálně velmi nepopulární konflikt s Ukrajinou doma veřejnosti prodat coby vynucenou obranu před rozpínavou Severoatlantickou aliancí, nebo zda dokonce věří vlastní propagandě a považuje konflikt s Kyjevem za součást rozsáhlé války se Západem.
Události na polsko-běloruské a litevsko-běloruské hranici, které by Lukašenko s prázdnou státní kasou bez velkorysé podpory Kremlu sotva mohl rozpoutat, každopádně neumožňují vyloučit ani druhou zmiňovanou možnost...
Diskuse