Když lže soudce, je to lež?

8. 12. 2021 / Jiří Dusbaba

čas čtení 13 minut
O nesrovnalostech v české justici

Autor upozorňuje, že veřejné přelíčení v této věci ohledně odvolání se koná  zítra 9. 12. 2021 v 9h. u Vrchního soudu na Náměstí Hrdinů v Praze - Nuslích. Píše: "Tam zazní spousta důkazů podložených argumenty z úst obhájkyně i odvolávající se manželky obviněného, která byla původně opakovaně zamítnuta jako svědek. Já byl pěkně zděšen ze způsobu práce soudu. Mimo jiné tu nepravdu, že žádná z obviněných nepožádala o odškodnění použila (vedle soudce v písemném odůvodnění rozsudku) i státní zástupkyně při výslechu obviněného - to jsem opravdu slyšel."

Jsem zděšen, jak naše soudy pracují, když se nejprve u stání a poté i v písemném odůvodnění rozsudku dozvídám, že soudce uvěřil žalujícím osobám hlavně proto, že žádná z nich nežádá odškodnění, přičemž právě kvůli finančnímu odškodnění se jedna z nich proti témuž rozsudku odvolává. Jak je možné, že takový protimluv odůvodňuje rozsudek, který posílá člověka na 5,5 roku do kriminálu. A protože v tomto konkrétním případě figuruje spousta dalších podezřelých nejasností, ptám se: „Je soudce zaujatý a úmyslně překrucuje fakta, nebo svou práci tak hrubě odbyl, že tuto závažnou skutečnost při studiu spisu nepostřehl? Případně, co ho tedy vedlo k zanedbání této skutečnosti jako i jiných důkazů a faktů? Ani jedna z úvah nevrhá na krajský soud dobré světlo. Částečně ospravedlnit soudní systém může snad jen fakt, že za podobná pochybení byl příslušný soudce již v minulosti důrazně kárán.

V tomto konkrétním rozsudku jde o odsouzení maséra kvalifikované jako znásilnění na 5,5 roku nepodmíněně na základě podivuhodných tvrzení klientek, které se dlouhodobě léčí u psychiatrů a své výpovědi o údajně nevhodných masérských technikách často mění. Těmto ženám soudce uvěřil, prý hlavně proto (a možná, že nebylo kromě dobrých hereckých výkonů, na základě čeho jiného), že nežádají odškodné, což je prokazatelně v rozporu se skutečností. Ve prospěch maséra naproti tomu vypovídá vedle jeho dosavadního morálního profilu a bezproblémové minulosti i sexuologického vyšetření, kterému se dobrovolně podrobil, také jeho nezištná práce pro veřejnost, mnoho předložených dokladů, manželka, odborníci a nemalá spokojená klientela atd., většině z nich přes opakované žádosti obhajoby nebylo dovoleno u soudu promluvit.

O způsobu práce krajského soudu a státního zastupitelství vypovídají mé stručně formulované poznámky z jednání 24.8.2021:

- Odsouzen na 5,5 roku za znásilnění, aniž by vytáhl penis z kalhot (z toho obviněn nebyl)

- Obhajoba vznesla podezření o manipulaci s důkazy, jejichž záhadné proměny soudu předložila. Soudu to však nevadilo, ba ani jednoznačně doložená tvrzení nezohlednil.

- Soud prý neměl důvod zadávat revizní posudky a dále se opírá o ty, které zpochybnili renomovaní odborníci a v částech pod nátlakem obhajoby i jejich samotní zpracovatelé.

- Tvrzením 6 úřadů (mezi nimi i ministerstva) se soudce nehodlá zabývat, protože úřady prý chybují. Pro nás občany zajímavý vzkaz soudu, který ve 100% tvrzení úřadů ignoruje, přičemž se přidržel opačného stanoviska z posudku, jehož zpracovatelka není (možná záměrně) odbornicí v oboru, ke kterému se vyjadřuje.

- Státní zastupitelství nedovolilo provést navržený vyšetřovací pokus s figuranty, který by mohl jednoznačně žalobu zpochybnit.

- Soud i přes upozornění a předložení důkazních materiálů téhož dne odsoudil maséra z držení jiné látky, než mu byla zabavena, a dokonce v navýšeném množství, než uvádí protokol o domovní prohlídce, snad proto, aby to vůbec mohlo být posouzeno jako trestný čin. Soudce svůj výrok odůvodnil tím, že se z léků dají vyrobit steroidy a doplnil řečnickou otázku „Nevím, k čemu je tam obviněný měl?“. Paradoxem však je, že masér při své dřívější dlouhodobé vrcholné sportovní kariéře při častém a přísném testování nikdy s nepovolenými látkami problémy neměl, dokonce nebyl ani podezřelý z jejich užívání a lékařskou dokumentací doložil důvod užití zabavených léků.

- Obhajoba ještě před vynesením rozsudku v závěrečné řeči mluví o zaujatém vyšetřování s porušením práva na spravedlivý proces před soudem, i proto že nebylo možno se účinně hájit. Vysvětlením bylo mimo jiné například zamítnutí většiny navržených svědků, nezohlednění jasných důkazů i nemožnost udělat oproti chybným nové posudky. Vyvrátit pomluvu je vždy těžké, obzvlášť když jsou stěžovatelky soudcem označeny za zvláště zranitelné oběti a obhajobě je tak znemožněno jim položit otázky, kterými by bylo možné je usvědčit ze lži.

- Po vynesení jednoznačného rozsudku vinen ve všech bodech obžaloby si laik pokládá otázku: Mělo toto stání a dokazování vůbec nějaký význam? Neměl soudce již předem rozsudek na návrh obžaloby napsaný? Vždyť některým tvrzením, která u soudu zazněla, logicky uvažující člověk s průměrným IQ snad ani uvěřit nemůže.

V těchto souvislostech mě napadá podobnost se zmanipulovanými čarodějnickými procesy, kde pomluva byla důkazem, nebo vykonstruované žaloby proti živnostníkům v padesátých letech, kterým nebylo možné se logickými argumenty bránit. Nejpříhodnější mně však připadá srovnání s případem Leopolda Hilsnera, kterého odsoudili, aniž by byly objektivně hodnoceny důkazy. Tehdy bylo společensky přijatelné obětovat pravděpodobně nevinného Žida a nedělat si další problémy. Proti praktikám soudu se tehdy odvážil protestovat s doložením odborného stanoviska podloženého výzkumem tehdejší univerzitní profesor T. G. Masaryk. Nejenže ho soud nechtěl ani vyslyšet, ale vzápětí Masaryk čelil útokům novinářů i veřejnosti, která mu dokonce kameny vytloukla doma okna. Nenašel podporu ani mezi profesory na univerzitě a před zahájením přednášky ho z posluchárny vypískali i studenti. Jeho odborné stanovisko se tehdy nikomu nelíbilo a hlavně nehodilo.

Kterému soudci by se i dnes hodilo upozornit na chyby kolegů na státním zastupitelství a u policie, upozornit na špatně odvedenou práci soudních znalců nebo soudů nižší instance, s nimiž v budoucnu ještě s velkou pravděpodobností bude muset spolupracovat. Není jednodušší „hodit přes palubu nějakého maséra“, bez jehož služeb se určitě obejde. Co se objektivně stalo, přece stejně doložit nelze. Nikdo nestranný nebyl ani u toho, kdy masér údajně nahý musel dřepovat na policejní stanici (jak u soudu zaznělo), ani u údajných masáží. A na pravdu má dnes přece patent výhradně soud. Vždyť nezávislou moc soudní tady máme také od toho, aby rozhodovala, co je pravda a co lež.

Jako občan, platící na nezávislý soudní systém nemalé daně, se tedy ptám: Kde je nestrannost soudců (zaručena čl. 82 Ústavy ČR), rovná práva pro všechny účastníky soudního řízení (Ústava čl. 96) a presumpce neviny (Všeobecná deklarace lidských práv čl.11), o kterých učíme žáky ve škole? Máme se už předem my, všichni pracující ve školství, zdravotnictví, sociálních službách a dalších citlivých oborech, obávat, že nařčení budou předem postavena jako pravda, kterou budeme muset i z pozice nevinných vyvracet, a to za dozoru protistrany, která bude určovat, které z důkazů smíme a které ani nesmíme ke své obhajobě předložit? A není vlastně taktikou státních zástupců a soudců dělání úmyslných chyb, které rychleji případ dovedou k předem stanovenému výsledku, když za chyby jako takové při své práci často nejsou ani nemohou být trestáni? Vždyť čím více se obviněný brání, tím větší trest mu hrozí.

Pan soudce položil řečnickou otázku: „Jaký důvod k vymýšlení by ty ženy mohly mít?“ Kdyby však řádně četl spis, mohlo by ho stejně jako běžného občana Náchoda napadnout, vedle přehlédnutého finančního odškodnění údajné oběti, hned několik dalších důvodů. Ty ženy mohou být pouhým nástrojem k jiným cílům. Předně to, co se již povedlo, tedy odstranit těžce překonatelného soka ve sportu na celostátní úrovni, dále například zbavit se dost velké konkurence v podnikání v regionu nebo vyřadit z rozhodovacího procesu řádného hospodáře, který vystupuje proti nízce stanovovaným cenám při využívání majetku Sokola. Vzhledem k pevnému vztahu s manželkou mě napadá i teze: Nemstí se třeba zhrzené psychicky nemocné ženy za ponížení poté, co jim svalnatý masér odmítl poskytnout více služeb, než by si přály, popřípadě se tvářil, že jejich výzvám nerozumí? Takové případy se nezřídka bohužel také stávají. Zdá se však, že soud předem zavrhl možnost, že by si ženy mohly vymýšlet. Dnes je téma znásilnění velice populární a veřejnost možná z opatrnosti raději většinou ženám věří. Ovšem jak má žalovaný v případě, že je obvinění smyšlené, dokazovat, že se nemohlo stát to, co se nestalo, než tím že poukáže na nesrovnalosti ve výpovědích proti němu, kterých je právě kolem tohoto případu podezřele mnoho. To však novináře většinou nezajímá. Oni potřebují zajímavé titulky, v nichž slova mistr Evropy a znásilnění podněcují fantazii a další zpochybňující podrobnosti, by popularitě článku neprospěly. Nic ze závažných pochybností, na které upozorňuji jsem totiž dosud v žádném tisku neobjevil a čekám, že se nějaký opravdový žurnalista někde objeví.

Nechci se však v tomto textu přímo vyjadřovat o vině či nevině v konkrétním případu, ale mám potřebu upozornit na velké množství nepochopitelných nesrovnalostí a zvláštních praktik státních orgánů, o kterých jsem se za zhruba 4 hodiny strávené v soudní síni krajského soudu dozvěděl. Rozhodně jsem nenabyl přesvědčení, že soudu jde o hledání pravdy. Mám spíš pocit, že jde o jakousi hru „kdo s koho“, o ambici vyhrát či rychle uzavřít kauzu, i za cenu úpravy či ignoraci důkazů. Není divu při velkém množství chyb soudů, o kterých se veřejnost často dozvídá a které jsou zřejmě pouhým zlomkem jejich skutečných pochybení. Vždyť právě soudce tohoto případu byl dříve kárán za nedostatečné hodnocení důkazů, které vedlo k chybnému odsouzení z vraždy. Jsem zvědav, jestli vrchní soud učiní nějaké logické kroky nebo jen případ vrátí k došetření soudci, který působil dojmem, že už mu je dávno všechno jasné a nesrovnalosti, kterých je nezvykle mnoho, ho nezajímají. Za neprokázaná „chybná chmátnutí“ hrozí masérovi vedle vězení také zákaz činnosti na 5 let. Paradoxně soudci za zjevné uvádění nepravd v rozsudku, chybné hodnocení důkazů a tolerování chyb při vyšetřování, které vede například k chybnému odsouzení z vraždy, zřejmě činnost nikdo nezakáže.

To, že mohou manipulovat s důkazy ve prospěch svých klientů u soudu státní žalobci, to se dá bohužel s lítostí předpokládat. Za urážku všech daňových poplatníků, kteří zajišťují soudcům jejich velkorysé příjmy vzhledem k jejich údajné nezávislosti, však pokládám časté a nemalé chyby na pokraji lží v jejich rozsudcích. Inspirován klasikou končím slovy: „Něco shnilého je ve státě českém, smutné však je, že hniloba dosti zasmrádá i od nezávislé moci soudní“.

Autorem článku je občan Náchoda, učitel a předseda jednoho z místních spolků Ing. Jiří Dusbaba, který se byl pro objektivnější pohled podívat na soudní přelíčení 24.8.2021, a který se pokouší vyjádřit pochybnosti sdílené s mnohými občany Náchoda i početnou klientelou maséra, která ho dosud přes časté negativní články v tisku v hojném počtu navštěvuje.

1
Vytisknout
6232

Diskuse

Obsah vydání | 10. 12. 2021